Jimin
Žil jsem tancem. Miloval jsem vystupovat před miliony lidmi. Byl jsem rád když jsem věděl že si to užívají. Že se jim to líbí. Zpěv byl jen doprovod. Lidi milovali má vystoupení a já miloval vystupovat pro ně. Byl to můj živel, můj život, mé potěšení. Ale jednou se přeci jen něco musí změnit. Nikdy nic není úplně stálé.
JungKook
Byl jsem na předávání cen. Byl jsem jeden z nominovaných, byl jsem moc vděčný svým fanouškům. Miluju je. Jsem rád že je mám. Bez nich bych tu nebyl. Když v tom pódiu potemnělo, viděl jsem jen bílou vlající látku, a pak někoho jak z pod ní vstal. Začal tančit, jeho tanec byl tak ladný, jemný a okouzlující. Nikdy jsem takhle ještě nikoho neviděl tancovat. Po tomto vystoupení už byla řada na mé ocenění. Vyhrál jsem ho, já ho vyhrál. To vše jen díky fanouškům. Vstal jsem tedy ze svého místa a mířil na pódiu. Cestou jsem zavadil očima ještě o onoho kluka. Byl krásný a bílá mu slušela. Cenu jsem převzal a pak ještě díky fanouškům, a mohl jsem zase jít. Pak byla ještě cena tanečníka, a díky ní jsem se konečně dozvěděl jeho jméno. Jimin, Park Jimin.
Jakmile jsem dorazil domů, hned jsem si ho musel vyhledat. Na internetu o něm nebylo tolik věcí, ale našel jsem si kontakt na jeho společnost. A hned druhý den jsem řekl manažerovy aby se s nimi spojil že bych chtěl s tím Jiminem spolupracovat. Nejdřív nesouhlasil, ale stejně jsem ho přemluvil. No co, když se mi něco líbí zařídím si to.
A vážně hned další den jsme měli schůzku u nich ve společnosti. Vešli jsme do kanceláře, kde už seděl i Jimin. Slušně jsem se poklonil, protože byl starší, manažeři si podali ruce. ,,Jak si to představujete pane Jeon.'' pronesl ke mě jeho manažer. Vše jsem mu vysvětlil, a dokonce i Jimin vypadal zaujatě. Dobře se s ním i komunikovalo. Nakonec jsme si plácli.
Setkávali jsme se v nahrávacím studiu, potom i v tanečních sálech. Už se nám podařilo vydat pár písniček. Jelikož již utekli 3 měsíce od začátku spolupráce.
Jimin
S JungKookem jsem si dobře rozuměl. Byl jsem rád že tuto spolupráci navrhl. Pracuje se s ním dobře. I tancovat celkem umí. Jeho hlas je úžasný. Společně i dobře ladíme. Za 3 měsíce jsme stihli vydat tři písničky. A lidem se líbí. Ale vždy se najde někdo kdo to nenávidí.
Dnes vyrážíme na malé turné. Nemůžu se dočkat, vždy jsem chtěl jet na turné. A JungKook mi to umožnil. První vystoupení bylo úžasné, bavili jsme se společně s fanoušky. Hopsali po pódiích. Každý zpíval i své sólo písně. A já si to s ním neskutečně užíval.
Po roce
JungKook
Spolupráce mezi námi je úžasná. Turné je skvělé, a naši fanoušci ještě více. Užíval jsem si to společně s Jiminem.
Dnes jsme měli mít rozhovor v rádiu. Už jsem se nemohl dočkat. Vyzvedli jsme Jimina a mohli jsme vyrazit. Vešli jsme do místnosti, kde se rozhovor pořádá a přivítali se s moderátorkou byla hrozně příjemná. Chvíli jsme mluvili o tom jak jsme se dali dohromady, jak se nám spolu vystupuje. Pak mě dojalo co Jimin řekl: ,,Vlastně už jsme si na sebe spolu zvykli že myslím že spolu už asi budeme navždy, nebo mě aspoň přijde že bez něj už nechci žít.'' nevěděl jsem co na to říct a tak jsem jen sklopil hlavu aby nebyli vidět mé rudé tváře.
Po rozhovoru jsme zase Jimin a odvezli k němu.
Jimin
Jakmile mě vysadili u domu otevřel jsem si dveře a vešel dovnitř. Prošel jsem chodbou a vešel k velkému francouzskému oknu, ale to co jsem na něm našel mě vyděsilo. "그에게서 떨어져 있으라 그렇지 않으면 병에 걸릴 것이다" (Drž se od něj dál jinak chcípneš) stálo na něm rudou barvou. Avšak ze strachu jsem nedokázal skoro nic dělat.
Když jsem se trochu vzpamatoval co nejrychleji jsem to zdrhl dolů. Chvíli to zabralo, ale naštěstí to lo smýt.
Tohle bylo poprvé ale ne na posledy. Od té doby mi chodili výhružné esemesky. Bál jsem se to někomu říci a tak jsem si vše nechával pro sebe. S JungKookem jsme dál pracovali na hudbě, to mě vždy trochu odreagovalo.
Blížil se náš první koncert v Americe. Tak moc jsem se těšil. Ale cítil jsem strach, a hroznou úzkost jelikož v poslední zprávě stálo: ,,VIP řady nejsou tak daleko od pódia drž se od něj dál'' stále mi to leželo v hlavě. Nedokázal jsem se pořádně soustředit. Neměl jsem chuť k jídlu. Nic jsem do sebe nedostal. Motala se mi hlava, cítil jsem ledový pot. Ale nikomu jsem si nic neřekl. A to se mi asi stalo osudným. Zkolaboval jsem. Nic o sobě jsem nevěděl. Probudil jsem se až v letadle. Nechápal jsem kam mě vezou ale prý mi nemohli udělat v nemocnic kontrolu, ale že to nevypadá na nic vážného, ale prý se musím vrátit kvůli tomu do Koreje nebo co. nevím nechápal jsem to. Problém ale byl že už jsem se do Koreje nevrátil. Letadlo totiž spadlo. A já už nic nevnímal.
JungKook
Jimin zkolaboval. Nic jsem nechápal, ale prý ho musí převézt zpět do Koreje. A tak se musel pozastavit koncert. Byl jsem na hotelu a poslouchal zprávy když jsem slyšel něco co mi způsobilo hysterický pláč.
,,Dnes kolem jedné hodiny odpolední se třítilo letadlo směr Korea, nikdo z cestujících nepřežil. Dle zpráv byl na palubě i známí zpěvák a tanečník Park Jimin fanouškům a rodině přejem e upřímnou soustrast.''
Tímto to skončilo. Ne, ne, ne Jimin nemůže být mrtví. Běhalo mi hlavou, ale byla to pravda. Společně s jeho rodinou a společností jsme uspořádali pohřeb, a já od té doby nezpíval
