YoonGi
Už jsem ani nevěděl kdo jsem. Měl jsem v sobě dvě osobnosti. Jednu tu hodnou, a jednu tu špatnou. Všichni mě měli za blázna. A proto mě se m zavřeli. Podle nich jsem neměl žít ve světle lidí. Prý jsem nebezpečný. Ale tady jsou přeci taky lidé. Ne počkat mi nejsme lidé, by jsme ti šílení. Ale proč se tu tedy objevil on?
Když přišel měl na sobě bílí svetr a dlouhé bílé kalhoty. Jeho blond vlasy doplňovali vzhled nevinného anděla, co tu nejspíš byl špatně. Jeho vykulená vyděšená očka skenovala okolí. Proč je tedy tady? On sem přeci nepatří. Pomyslel jsem si, ale po nějaké době jsem zjistil pravdu.
Jimin
Lidi si mohou myslet že vypadám nevině, a to je má výhoda. Málo kdo by si myslel že bych dokázal někoho zabít. Ale mé myšlenky byli šílené. Radili mi jak to udělat aby na to nikdo nepřišel, ale naposledy se mi to nepovedlo. Tak jsem tady. Tohle není normální vězení. Jsou tu lidi s poruchami. Když mě vedli poprvé touto chodbou byl jsem vyděšený. Všiml jsem si několika pohledů, ale ten jeden byl nejitenzivnější. Ale neotáčel jsem se tím směrem.
Po prohlídce lékařem, mě hodili do jedné z cel. Byla tak nepohodlná, tak nehezká. Bílá bez oken, je s železnou postelí. Z tohohle za chvíli zešílím. ,,ty jsi ale blázen'' zašeptal mi v hlavě onen hlas.
Druhý den když mě vedli do jídelny, nasadil jsem zase nevinný vyděšený pohled. Rozhlížel jsem se kolem sebe. U jednoho stolu jsem si všiml jen jednoho kluka s modrými vlasy. A tak jsem si k němu přisedl. On se na mě jen překvapeně podíval. Pak hned sklopil hlavu. Zrovna někdo procházel kolem našeho stolu, ale asi zakopl a vylil na něj pití. Jeho vlasy zrudly, z modré se stali červené. ,,Co si myslíš že děláš ty kreténe'' nic jsem nechápal a jen na to koukal. ,,Promiň Sugo.'' vykoktal a zdrhnul. Ten kluk si zase sedl. Po nějaké chvíli se mu barva vlasů vrátila. Co to doháje bylo.
Pak jsem ale už docházel. Na chodbě jsem zastavil ještě jednoho kluka. ,,Kdo je ten co tak křičel?'' vyhrkl jsem na něj. ,,To je Min YoonGi pokud má modré vlasy, pokud rudé je to jeho zlé já Suga'' řekl a pak rychle odešel. Hmm zajímavé.
YoonGi/Suga
Sedl si ke mě ten kluk. Sklopil jsem hlavu a nic nevnímal. Dokud na mě někdo nevylil pití. To se hned probudil Suga a začal křičet. ,,Co si myšlíš že děláš ty kreténe.'' Ten kluk se jen omluvil a pelášil pryč. Onen kluk se na mě jen podíval ale já už pak zase nic nevnímal.
Když byl čas odvedli mě do pokoje. Takhle je to tu každý den.
Ten kluk už je tu dva měsíce, mezitím se se mnou snažil bavit. Proč ne, Suga se bude mít na kom uklidnit kdyby něco. Ale když jsem sním, je to jiné. Nemám chuť křičet nebo tak něco. Má na mě až moc dobrý vliv. Ale proč ne čím dřív se odsud dostanu tím lépe.
A vážně díky tomu klukovy má stránka mizela, neprojevovala se, nemluvila prostě nic. On mi vážně pomohl jen svou přítomností. Byl první.
Doktoři si toho všímali. A po půl roce mě pustili s podmínkou že musím docházet k psychologovi. Ale to asi neměli, jakmile jsem toho kluka opustil zase se to vrátilo. Nebylo to dlouho a musel jsem tam skončit znovu. A tak mě rovnou dali na pokoj k tomu klukovi. V té době už jsme byli kamarádi tak to bylo v pohodě. A tak jsme si pomáhali i nadále.
Po roce nás pustili společně. Naše stránky se změnili. A později jsme potkali dalších 5 kluků, kteří kdysi měli stejné problémy. Řekli jsme si když máme podobné zkušenosti proč spolu nebydlet a teď dokonce zakládáme skupinu. Snad se to povede.
