''Ich lebe mein Leben in wachsenden Ringen,
die sich über die Dinge ziehn.
Ich werde den letzten vielleicht nicht vollbringen
aber versuchen will ich ihn.
Ich kreise um Gott, um den Uralten Turm,
und ich kreise jahrtausendelang;
und ich weiß noch nicht: bin ich ein Falke, ein Sturm
oder ein großer Gesang.''
Jimin
Copak jsi to nechápal, svíral si mě pevně ve svém sevření a daleko mě nepouštěl. Byl jsem zde zavřený jako v kleci. Nepouštěl si mě ven, nepouštěl si mě z očí. Byl jsi jako predátor, co mě chce psychicky týrat, než mě uštve jako svou kořist. Nechápal jsem proč to děláš. ta tvá přehnaná starostlivost mě deptala. Chtěl jsem utéci pryč. Daleko od tebe, od téhle klece.
Nevěděl jsem však jak bych mohl utéci. Jak proniknout skrz mříže této kleci. Byl jsem tu vězněm, který nikdy neměl uletět. Byl jsem černou labutí, kterou si uvěznil na tomto zpropadeném jezeře. Nemohl jsem utéci dokud mi on nepodal pomocnou ruku. Nebyl jsem tu totiž vězněn sám. Uvěznil si další mě podobný. Ale já to hodlal změnit.
Chtěl jsem utéci a taky se mi to povedlo. Ale jakmile jsem se dostal z této klece, z tohoto jezera. Zjistil jsem že nemohu mluvit a na zádech mám mohutná křídla. To bude složité. Procházel jsem se krajinou a přemýšlel co dál. Takhle dlouho nepřežiju. Šel jsem už dlouho, nohy mě boleli a tak jsem si lehl do měkké trávy. Zavřel jsem oči a po chvíli usnul tvrdým spánkem.
Jin
Projížděl jsem svým království na svém koni. Ano jsem král Kim SeokJin II. Všichni které jsem potkal mi s úsměvy mávali, a já jim mával zpět. Miluji svůj lid se nemá špatně, o proti vládě mého otce. Všichni už nejsou na pokraji chudoby, všem jsme dokázali pomoci zvednout se na vlastní nohy, a sám jsem na to dohlížel.
Projížděl jsem zrovna po jedné z luk kousek za vesnicí, když jsem zahlédl něco nebo spíše někoho ležet v trávě. Seskočil jsem z koně a potichu našlapoval k oné osobě. Poznal jsem že je to muž a kolem něj byli obmotány mohutná černá křídla. Byli tak majestátní. Nikdy jsem člověka s křídly neviděl, takže jsem i trochu překvapeně vykřikl. Onen kluk se probudil. Vyděšeně na mě zíral, ale nic jiného nedělal. ,,Kdo jsi?'' optal jsem se ho s úsměvem, abych ho nevyděsil ještě více. On ale neodpovídal. ,,Nechci ti ublížit'' řekl jsem. On se snažil zvednout, ale jakmile to udělal klopýtl, tak kdybych ho nechytl spadl by na svá křídla.
Podepřel jsem ho tedy a vyděšeně na něj koukal. ,,Co to děláš zraníš se'' řekl jsem trochu přísnějším hlasem. ,,Jenom ti chci pomoci neublížím ti.'' řekl jsem mu, stále se snažil postavit, ale ta noha ho asi bolela, tak to nakonec vzdal.
Vyhoupl jsem si ho do náručí na koně, sice chvíli protestoval, ale nakonec to vzdal. ,,Vážně ti nechci ublížit, ale na tu nohu se ti někdo musí podívat.'' řekl jsem jeho směrem. A rozjel jsem se k zámku. Jakmile mě stráže uviděli bránu otevřeli a nechali mě vjet dovnitř. Sesedl jsem z koně, kterého si hned převzali a i s ním jsem se rozešel do mého pokoje, ještě s křikem aby zavolali lékaře, do mé komnaty.
Jakmile jsem do né vstoupil ono stvoření jsem položil do své postele a čekal na lékaře. Ono stvoření usnulo, nelíbí se mi říkat mu stvoření, ale jméno mi neřekl. Po chvíli jsem uslyšel klepání na dveře, pozval jsem lékaře dál. ,,Udělal si něco s noho prohlédni ho prosím.'' řekl jsem mu s úsměvem a on se s úklonkou mířenou na mě, rozešel k posteli. Nohu mu chvíli zkoumal a prohmatával, netrvalo to však dlouho a podíval se na mě. ,,Má jen vymknutý kotník, nic hrozného. Jen se mu to bude mazat, neměl by moc chodit, a pokud tak s berlemi.'' řekl mi doktor. ,,Dobře mockrát ti dekuji Hobi.'' pronesl jsem k němu já a vyprovodil ho z pokoje. Otočil jsem se k němu, ale on už spokojeně spal v mé posteli. Byl tak roztomilí, ty jeho tvářičky. Vypadají jako Mochi, hmm mohl bych mu tak říkat, usmyslel jsem si a tak vznikla jeho přezdívka.
Jimin
Když sem se probudil viděl jsem nějakého muže. Který jakmile zaregstroval že jsem vzhůru pronesl ,,Kdo jsi?'' a i když jsem mu chtěl odpovědět nemohl jsem. Tak znovu řekl ,,Nechci ti ublížit'' cítil jsem z něj že je hodný ale já mu nemohl odpovědět. Začal jsem panikařit, a tak jsem se zvedl ale špatně jsem šlápl a ucítil bolest v noze, padal jsem ale on mě chytl. Ještě řekl ,,Co to děláš zraníš se'' jeho hlas zněl přísněji a tak jsem se lehce nakrčil a přitáhl blíž křídla, ale toho si nemohl všimnout. ,,Jenom ti chci pomoci neublížím ti.'' vzal mě do náruče a vyhoupl mě na koně. Někam se rozjel.
Dojeli jsme k nějakému zámku, sesedl z koně a někam mě nesl. Položil mě do měkké postele. Po chvíli někdo vešel a začal mi hmatat na nohu. Trochu to bolelo. Pak něco řekl mému zachránci a odešel. Pak už jsem ale usl postel byla totiž příjemná.
Po měsíci
Bylo to jiné, má noha se léčila, připadal jsem si se SeokJinem příjemně, i jeho přezdívka pro mě se mi líbila. Byl milí, bral mě takového jaký jsem byl. Už pochopil že nemluvím a ani to mu nevadilo. Řekl jsem i odkud jsem se tu vzal. Říkal že jim musíme pomoci. Ale nechtěl se do toho hrnout doku se má noha nevyléčí.
Má noha se léčila rychle, a já se začínal bát toho kdy by jsme je měli jít zachránit. Co když se Jinovi něco stane. Ne to nesmím dopustit. A tak jsem i přes jeho protesty jel s ním. Nic se zde nezměnilo. Vše vypadalo stejně. Labutě na jezeře, i na nebi. Nikde krom nich ani živáčka. Bylo mi jich tak líto.
Věděl jsem co musíme udělat. Musím se dostat do jezera. Jin nejdřív nesouhlasil, ale já musel. On počkal na hoře nad jezerem. Po chvíli jsem byl i zpět. Zničili jsme všechny pečetě, ale poslední bylo zničit i kouzelníka. To už bylo těžší.
On měl hůlku mi nic. Jin mě chránil, ale když jsem viděl smrtící kletbu letět proti němu stoupl jsem si před něj. Zasáhla mě. Zhroutil jsem se na zem. Jin se proti němu rozeběhl a zabil ho. Pak si klekl ke mě. ,,No tak Mochi zůstaň se mnou, prosím miluji tě.'' ,,Nechal jsi mě být volný děkuji'' šeptl jsem a pak upadl do nekonečné tmy.
Jin
Už je to rok co tu Jimin není. Je to těžké ale musím vládnout. Na jeho počest jsem dal do erbu černou labuť, aby mi ho to připomínalo. Vládnutí šlo, jen potomci nebyli, a tak vládu po mě zdědil můj bratr Kim Nam Joon bude spravedlivý vládce.
