,,Those who keep trying without giving up are that ones who succeed.'' Kim SeokJin BTS
JungKook
Miloval jsem malování a kreslení, jakýmkoliv způsobem. Vždy jsem se tomu věnoval, a rodiče mě v tom podporovali. Dokonce mi na škole uspořádali i výstavu. Byl jsem na sebe tak pyšný. Ale když jsem začal učit kreslit postavy, vždy měla stejnou tvář. Učitel na střední kvůli tomu po mě dost křičel. Ale vždy toho vyšel obraz kluka, kterého jsem snad nikdy neviděl. Neznal jsem ho a přesto jsem ho kreslil jakoby stál předemnou. Nechápal jsem to, a nakonec už jsem dokázal pořádně kreslit jen jeho. Od toho dne jsem začal kreslit komiksy. Hlavní postavou byl vždy on, a zveřejňoval jsem ho na internetu. Díky tomu jsem se stával slavným. Lidem se to líbilo. A já byl rád.
Zase jsem kreslil, zase to byl on, tentokrát ho pokrývala krev. Proč? protože ve scéně rozbil sklenici o otcovu hlavu, který byl u mříží jejich domu.Pak utekl. Na hlavě měl kapuci a utíkal. Věděl že udělal dobře, jeikož ho jeho otec týral, ale i tak věděl že to nedopadne dobře. Tím vlastně končil tento díl, tím že se osvobodil od jeho tyrana. Počítač jsem nechal otevřený, a šel jsem si lehnout do své postele.
TaeHyung
Utíkal jsem, vyběhl jsem z našeho bytu a utíkal jsem. Na rukách krev, na hlavě kapci a běžel jsem. Nakonec jsem se v slzách zhroutil. Musím někam utéci. Zvedl jsem se a zase běžel dál. Když v tom jsem uviděl bílé světlo. Vběhl jsem do něj. Kolem mě se rozprostřelo bílé světlo a já nic nechápal. Když jsem omdlel.
Probral jsem se v cizím pokoji, na posteli ležel kluk. Přiblížil jsem se k němu a prohlížel si ho. Když v tom se on začal probouzet. Vylekalo mě to chtěl jsem se schovat, ale nebylo kam. V tom si mě všiml a vykřikl. Chvíli jsme na sebe civěli, když v tom probudil. ,,Kdo, kdo jsi? Co tu děláš, vždyť tě kreslím.'' řekl a já to nechápal. On mě kreslí? Pomyslel jsemsi jelikož jsem ho nechápal. ,,O čem to mluvíš, jsem Kim TaeHyung.'' řekl jsem mu a on jen vykulil oči. ,,Ne jsi smyšlená postava mého komiksu, jsi mým výtvorem.'' řekl mi a já to nechápal. Pak se zvedl a přešel ke stolu. Zapl notebook a něco tam hledal. Pak ho namířil na mě a já se na něj podíval. Byla tam scéna kde vybíhám z našeho bytu, přesně jako se to stalo. Dokonce i to oblečení je stejné. ,,Jak jak je to možné?'' vykoktal jsem ze sebe. ,,Nevím, jak to že jsi živý, jsi smyšlený.'' řekl lehce nervózně. Ani jeden jsme to nechápali.
JungKook
Jak se u mě mohl objevit můj vlastní výtvor. Myslel jsem si že neexistuje. Ale on existuje, a je u mě v pokoji. Nic jsem nechápal, nakonec jsem si jen lehl do postele a snažil se to zaspat, ale pocit že mě sleduje, prostě nešlo. ,,No dobře támhle je koupelna, dám ti nějaké své věci na převlečení.'' řekl jsem a vstal z postele, jelikož to vážně bylo nepříjemné. On tedy šel tam kam jsem mu ukázal. Svlékl své oblečení, vlezl do sprchového koutu, pak jsem vešel a dal mu nové věci na pračku a jeho věci dal do pračky, předem jsem však vyndal všechny věci co měl v kapsách. Bylo to zvláštní, ale nějakým způsobem mě to uklidňovalo že je u mě a že nebude souzen za to co udělal, i když se dá říci že to byla sebeobrana. Ale pořád je to divné, když je postava z komiksu a najednou je ve skutečném světě u mě.
Když vylez ze sprchy nevěděl jsem co mám dělat. Už bych neusl, a tak jsem ho nechal si lehnout do postele, a sám jsem si sedl za stůlk počítači a začal kreslit. Tentokrát to šlo ale těžko. Nevím zda je to tím že je u mě, nebo čím to je, ale nešlo to tak lehce jako předtím. Co když jsem ho stvořil v komiksu a tím že je u mě nemůžu pokračovat? Co budu sakra dělat.
A tak jsem se rozhodl začal jsem kreslit skutečnost. Nakreslis jsem jeho jak se sem dostal. Prostě to co jsem zažil dnes.
A vlastně čím více jsem s ním trávil čas, tím více jsem kreslil, kreslil jsem naše společné momenty. Když jsme šli do kina na film, když jsme se dívali na filmi doma v posteli. Čím více času jsem s ním trávil čas, byl jsem šťastný. Pomalu jsem zapomínal na to že on je vlastně z komiksu.
TaeHyung
Čím častěji jsem s ním, zapomínám na to kým jsem byl. Že mě vlastně stvořil, že nejsem skutečný. Proč taky trávit s ním čas bylo to nejlepší co mě za ten komiksoví čas potkalo, ale tohle je tentokrát skutečné. Bylo mi s ním prostě krásně. Věděl jsem že o nás dvou kreslí další komiks. Tentokrát jsme ale oba v tomto komiksu. Takže kdyby něco jsme v tom spolu. Toto je náš společný začátek, náš společný příběh. A už nechci být na dně, chci být šťastný. Šťastný s ním.
3. osoba
Dva mladíci spolu byli pořád, byli nerozluční, byli přátelé? Milenci, či něco více, to se jentak nedozvíme, to mladý komixář musí sám přiznat, ale jeho fanoušci jsou vděční za to že dál vydává, a že to tentokrát není tak temné. Protože si myslí že i tento smutný týraný kluk jménem TaeHyung si zaslouží být šťastný.
