Hoseok
Každý tě znal, měl z tebe strach či i jen respekt. Ale proč to tak bylo? Proč se tě báli? Nikdy jsi mi nepřišel děsivý, nikdy jsem tě neviděl někoho šikanovat, ale i tak se ti lidi vyhýbali. Nechápal jsem to, z čeho pramenil ten strach z tebe? Bylo to něco co jsem chtěl zjisti.
Občas jsem se přistihl jak na tebe koukám, jak tě pozoruji. Nebyl jsem tebou posedlí, jen jsi mě zaujal, tím strachem co všichni k tobě chovali. Jednou jsem tě dokonce viděl, jak jsi tančil, vypadal jsi u toho tak kouzelně, tančil si ladně, a mě to zaujalo. Jak by se někdo tebe mohl bát?
Ahh tolik otázek a žádné odpovědi, tolik tajemství na jedné osobně, a žádné informace. Jak se mám ale o tobě něco dozvědět? Bojím se k tobě přijít, bojím se že mě odmítneš, že mě hned pošleš pryč. Strach z odmítnutí mě od tebe táhl dál, dokud mě k tobě učitel nepřiřadil na ten projekt.
Všichni se na mě soucitně dívali, ty oči všech co mě pozorovali, když jsem k tobě šel, to tiché šeptání a smích, mě děsilo, ale stačilo se mi se na tebe podívat, a uklidnil jsem se. Sedl jsem si k tobě do lavice a usmál se na tebe. Ty jsi měl jen svou studenou masku, ten člověk co zde sedí není ten co jsem ho viděl tančit. Když jsi tančil vypadal jsi uvolněně, štastně, volně. Ale teď si vypadal jako někdo úplně jiný, jako zasmušilí člověk. Jako někdo kdo tu nechtěl být, a ono to možná bude i pravda. Přeci jen kdo by chtěl být ve škole dobrovolně. Ale i tak jakmile nám učitel dal téma jsi se na mě otočil. Téma které jsme dostali se ti líbil, tématem bylo totiž svoboda. Věděl jsem hned co budeš chtít udělat jako téma, měl jsem totiž stejný nápad, a to tanec. I když to na mě asi nebylo znát i já tanec miloval.
Mohli jsme se do toho pustit, úplně jsme nevěděli jak to pojmout, ale věděli jsme že chceme natočit tanec. Ještě jsme nevěděli kdo z nás by tančil. To bylo poprvé co jsem někomu ukázal můj tanec. Když jsem se podíval do zrcadla a viděl tvůj zaujatý výraz, byl jsem z toho nadšený. Bylo to poprvé co jsi se na mě dokonce i usmál. Dokonce jsi i pochválil můj tanec, i přes to že byl od toho tvého tak jiný. Ale přes to jako by k sobě nějakým způsobem patřily.
Nakonec jsme se shodli že budeme tancovat spolu dokonce jsme dali naše písně dohromady, protože jsem se zamiloval do tvého hlasu v písni Lie a ty jsi říkal že Boys meet evil je skvělá píseň. Už nám chybělo jen najít kameramana, a našli jsme jmenoval se Min YoonGi, byl to můj kamarád. Natočil to, a tím že s námi ztrávil nějaký čas zjistil že nejsi takový jak se o tobě říká, zjistil že jsi ve skutečnosti fajn kluk. A to jsem chtěl dokázat ostatním skrz toto video, že nejsi takový za jakýho tě mají.
Byl den kdy jsme měli prezentovat. Video jsem upravil, a ani ti ho neposlal, nechtěl jsem aby jsi věděl jak dopadlo, chtěl jsem aby i pro tebe to bylo překvapení. Chtěl jsem dokázat že nejsi takový jak tě všichni vidí.
Ve třídě jsem přišel před tabuli a pustil jsem tam ono video, rozjela se naše hudba. Ukázal se náš tanec. Všichni na to vyvaleně koukali, ty se zavázaný očimi v černém v záři červeného světla, a já v bílo černém v modrém světle. Pak jsme se sjednotili a byl konec. Pak už tam šli jen mé komentáře.
,,Park Jimin je pro některý z nás strachem, vyhýbáte se mu respektujete ho, a při tom ho ani neznáte. Všichni se mu straní a při tom je to ten nejůžasnější člověk. Mohl jsem poznat že jeho svoboda jeho volnost je tanec, stejně jako ten můj. Poznal jsem jeho, poznal jsem jeho svobodu. A myslím že svoboda je různě pojatelná, a naše je vyjádřena tance, a v něm se dá poznat jaký Jimin doopravdy je. A jakého jsem ho měl možnost poznat.'' pak už to zhaslo a bylo to. Byl to konec.
Podíval jsem se na Jimina který měl slzy v očích. Pak jsem se podíval na učitele a ten jen uznale pokýval s tím že máme za jedna.
Pak jsem se rozešel do lavice, kde mě Jimin hned objal.
Od té doby jsme se stali kamarády, a nejspíš jimi budeme ještě hodně dlouho.
Nikdy není nic takové jaké to vypadá na první pohled. Snaž se nejdříve poznat než budeš soudit, stejně jako soudí ostatní. Protože nikdo nechce být souzen, pak totiž může zůstat sám.
A přeci jen i když si to někteří nepřipouští nikdo nechce být sám, každý chce mít někoho komu se může svěřit. Protože pak ví že ho někdo poslouchá, že se někdo zajímá. Každý chce aby se někdo o nás zajímal.
