수면 통증

14 2 0
                                    


                 YoonGi
         Bylo to hrozné, nevím co se se mnou dělo, ale pokaždé co jsem usnul jsem měl noční můry, a když jsem se probudil na mém těle rány ze snu byli. Nebyli to snad sny? Proč se to ukazovalo na mém těle? Rodiče si mysleli že jsem si ubližoval sám, nechápali to. A tak mě nechali zavřít do psychiatrické léčebny. Byl jsem zavřený jak monstrum, a i tak rány na mém těle nemizeli. Cpali do mě prášky, abych se uklidnil a takovéhle blbosti. Mysleli si že si to dělám sám, ale nebylo to tak, ale jednou se to mělo změnit. Objevil se někdo kdo mě zachránil. 
         TaeHyung
        Vždy mě fascinovali psychiatrické léčebny a takovéto místa, proto jsem se rozhodl tam začít pracovat, a tak jsem pro to studoval a mohl jsem se tam tak začít pracovat. Když jsem tam přišel, všichni mě odrazovali, ale já se nenechal. Tohle jsem vždy chtěl. Svěřili mi tedy jednoho pacienta. Říkali že si ubližuje, že každé ráno má nové zranění, a nikdo neví jak to dělá. Hodlal jsem zjistit co se s ním děje. Hodlám mu pomoci. 
Vešel jsem k němu do pokoje a podíval se na něj. Krčil se v rohu své postele, vypadal vyděšeně. ,,Neboj se mě, nejdu ti nějak ublížit.'' řekl jsem mu a usmál se na něj svým krabičkovým úsměvem. Nevypadal nadšeně, ale trochu se uklidnil. ,,Vše je v pořádku ano, žádné prášky, nic takového ano.'' řekl jsem a  dál se umíval. Když uslyšel o práškách oklepal se, ale když uslyšel i ten zápor uklidnil se. ,,Jsem tvůj nový lékař, a nebudu dělat nic co ti není nepříjemné, já ti chci doopravdy pomoci.'' Řekl jsem a přiblížil se k němu, on se zase ale stáhl do sebe. ,,No dobrá, půjdu ti pro jídlo, potom si popovídáme.'' řekl jsem a odešel. 
         YoonGi
        Odešel, dobře tento doktor vážně vypadá jinak. Je mladý, možná jen o pár let starší než já. A řekl že už žádné prášky. Řekl že mi vážně neublíží. Jak se asi jmenuje? Jeho úsměv je tak krásný, i jeho jméno musí být krásný. Pomyslel jsem si. Sakra nad čím to přemýšlíš YoonGi, vzpamatuj se. V tom se dveře zase otevřeli, a v nich stál ten doktor. Přinesl jídlo předemě. Čekal jsem zase nějaký blaf, ale on předemě dal gimbap a kimchi. Překvapeně jsem se na něj podíval. ,,Jídlo uzdravuje, ale to co vám dávají není snad ani jídlo.'' řekl a usmál se. ,,Jsem Kim TaeHyung, ale můžeš mi říkat Tae.'' řekl a já se musel usmát. Konečně vím jeho jméno. ,,A ty jsi?'' optal se mě. Proč se mě na to ptá když to ví z papírů. ,,No tak chci to vědět od tebe.'' řekl a já se na něj zase podíval. ,,Min YoonGi, ale lidi mi říkají různě.'' řekl jsem mu. 
,,Dobře YoonGi, dnes tě nechám, ale zítra začneme ano?'' řekl a rozešel se ke dveřím. Chtěl jsem ho zastavit, říci mu aby mě tu sám nenechal, ale odešel. 
Nic jsem s tím nemohl udělat, oči se mi začali klížit a já se poddal děsivému spánku. 
Sen
        Byl jsem zavřený ve sklepě, vysel jsem za ruce, které byli přikovány železnými pouty. Pak někdo vešel. Neviděl jsem kdo to byl. V ruce měl byč, kterým se rozpřáhl a první rány dopadla na mé tělo. Vykřikl jsem, avšak rány pokračovali. Po nějaké době přestal a dostal se ke mě. Chytl mě za tvář a dal mi pěstí. Potom vzal nějaký nůž a lehce mě řezal do rukou. Když v tom jsem uslyšel hlas a uviděl postavu. ,,YoonGi, YoonGi, YoonGi probuď se, probuď se.'' 
           V tom jsem se vážně probudil. Ležel jsem na té posteli a vedle mě seděl ustaraný Tae. Podíval jsem se na něj, a on se lehce vyděsil. ,,Co to máš na tváři?'' řekl a lehce se mě dotkl. Trochu jsem sykl. Pak jsem si uvědomil svá záda. Vyděšeně jsem se převalil na břicho. Tae ze mě sundal peřinu, a když uviděl zakrvácená záda, zděsil se. ,,Co co to je?'' vykoktal ze sebe. ,,Rány po biči.'' řekl jsem koktavě. 
          Taemu jsem vše vysvětlil a on to pochopil, prý měl kamaráda s tímto problémem, ale jeho kamarád prý zemřel, ale on mi řekl že mi pomůže, už ví prý jak. 
       Tae
       Musím mu pomoci, tato nemoc je zrádná, ale já mu pomůžu. Jen to bude asichvíli trvat, jeliko jen zamilovaní se s touto nemocí vyléčí. Musím mu pomoci nenechám ho zemřít, nesmí dopadnout jako Jimin. 
         YoonGi
          Tae se se mou bavil každý den, stávali jsme se přáteli, mé sny se lepšili i mé rány. Jak je to možné? Jakto že se to děje? Musím to zjistit. Ale to je jedno dokud jsem s Taem je vše v pořádku. On mi pomůže už teď to dělá. Musel jsem se nad tím usmát. Tae po chvíli přišel s kuřetem se smaženým kuřetem, mé oblíbené jídlo. Hned jsem mu to vzal a on se nad tím pousmál. Namáčel jsem kuře do omáčky, a užíval jsem si tu chuť. Bylo to tak dobré. ,,Tady něco máš'' řekl Tae a slíbl mi omáčku v koutku úst. Podíval jsem se na něj překvapeně. Potom jsem si přitiskl kuř na ústa a tím je zašpinil. Pak jsem se podíval na Taeho který se jen usmál a na rty se mi přitiskl. Přidal jsem se do polibku. Bylo to skvělé.
           Dnes když jsem šel spát bál jsem se, ale sen nebyl zlí ani bolestiví. Byl jsem tam s Taem líbali jsme se. A Tae pronesl. ,,Jsi vyléčený, bude to konec?'' Ne ne ne. Probudil jsem se a Tae seděl u mě. ,,Co se stalo Gi?'' optal se mě. ,,Není to konec že ne, vyléčil jsi mě, ale není to náš konec že ne.'' mumlal jsem. ,,Ne není jsi už jen můj.'' řekl a políbil mě. 
Když mě propustili místo k rodině jsem šel k Taemu bydlel jsem s ním a už nás nic nerozdělí. 

OneShoot 2Kde žijí příběhy. Začni objevovat