Byl jsem poslední přeživší naší rodiny, nikdo však o mě nevěděl, jelikož můj strýc mě skrýval. Nikdo nevěděl že vůbec existuji, protože strýc všem řekl že jsem umřel připorodu, spolu se svou matkou, jediné co mi po ní a otci zbylo byla prý podoba, schopnost lukostřelby a malí medailonek. Nevím proč mě tedy nechal žít. Nikoho jsem neměl a choval se ke mě jako k podřadnému sluhovy, který se ze mě i stal. I přes to jsem ale nějakým způsobem lidem mohl pomáhat, i když potají a pod hrozbou smrti.. Strýc to však zatím neví, a snad se to ani nedozví. Vždy potají vezmu pár zlatých a stříbrných, nejaké jídlo a vydám se mezi lidi. Aspoň na chvíli je mohu vidět šťastné. A kdo vlastně jsem? Jsem princ Min YoonGi poslední přeživší z rodu Minů.
YoonGi
Dnes jsem měl uklízet palác jelikož mají přijet okolní princové kvůli svatbě prince Jeona s ,,koruním princem'' nechci mu tak říkat, jelikož jsem jím měl být já. Ale nemůžu s tím vážně nic moc dělat. Nejradši bych spal a už se nikdy neprobral, tohle je tak mizerný život. Já a další sluhové jsme začali uklízet. Museli jsme připravit pokoje, všude uklidit. A když jse měl hotovo šel jsem ještě pomáhat do kuchyně. Vaření,hra na klavír a lukostřelba byli jediné činnosti, které mě bavily. Když bylo vše navařeno, odebral jsem se do tajné části zahrady o které jsem věděl jen já. Bylo to místo kde jsem mohl střílet z luku. Našel jsem to když jsem byl malí, a snažil se utéci pryč od těch lidí. A pak už jsem si to jen přizpůsoboval. Tady jsem byl zalezlí až do setmění, a pak už jsem se ale musel vrátit, musím sloužit na hostině. A tak jsem se převlékl do slušnějších věcí pro číšníky, a mohli jsme začít nosit jídlo. Vše vypadalo tak dobře, kuchaři i já jsme si dali záležet. Když jsme vše odnosili, jako vždy jsme se vyskládali pod okna, aby jsme kdykoliv mohli nalít pití či odnést nepotřebné nádobí. Bylo to tak únavné, tam tak jen stát, ale museli jsme čekat.
Po hostině jsme vše sklidili, a pak už mohli odejít. Já ale poslal z kuchyně všechny pryč, že nádobí umyji sám. Protože pracovali pylně. Ze zaměstnanců, nikdo neví co jsem zač a za to jsem rád. Mám je rád a oni mě takového jaký jsem, a neměnil bych. Vlastně náš kuchař a jeho žena mě vychovali a za to jsem jim vděčný. Když jsem měl vše uklizené a umyté, plížil jsem se potichu do křídla pro sluhy, když v tom jsem do někoho vrazil. Spadl jsem na zem, kdo to sakra je? Všichni zaměstnanci už šly spát. Podíval jsem se na onu osobu, a zlekl se. Byl honosně oblečený. Co tu dělá někdo z hostů křídlo pro návštěvy je na druhé straně. ,,Co tu děláte?'' optal jsem se příkře. ,,Asi jsem se ztratil. Omlouvám se jste v pořádku.'' optal se mě, když jsem se stále nezvedal ze země. ,,Já ano a hosté mají pokoje na druhé straně, tady mají křídlo sluhové a zaměstnanci.'' řekl jsem jen. ,,Ahh já já moc se omlouvám, jsem tu poprvé.'' řekl s menším uchechtnutím. ,,Zavedu vás.'' řekl jsem jen a rozešel jsem se tím směrem. ,,Jaká rodina?'' optal jsem se. ,,Rodina Jeon'' a tak jsem jen šel. Když jsme došli před dveře pokojů rodiny Jeon zastavil jsem se. ,,Tady to je.'' řekl jsem jen a už jsem chtěl odejít, ale on mě chytl za ruku. ,,Co ještě?'' řekl jsem už nepříjemně. On mě hned pustil. ,,Ještě jednou se omlouvám a děkuji že jste mě sem dovedl.'' pak už jsem mohl odejít.
Hned co jsem zalehl do postele jsem usnul. Zdál se mi podivný sen. V něm se ozýval hlas prince Jeona, ale jeho tvář jsem neviděl. Stejně jsem ho neviděl ani ve skutečnosti, nejspíš to bude tím. Ale i tak to bylo zvláštní. Tato noc byla poprvé kdy jsem neměl noční můry. Ráno jsem se probudil odpočatý, a tal jsem hned vstal a zamířil si to do kuchyně. Pomohl jsem se vším co byla potřeba, a pak už jsem jen čekal až půjdeme servírovat. Jakmile jsem vstoupil a vše z rukou položil na stůl stoupl jsem si zase pod okno a čekal. Sem tam jsem se i rozhlédl. I když jsem stejně nevěděl koho hledám. V tom jsem si však všiml že strýc chce abych mu dolil kávu. A tak jsem se k němu hned rozešel, avšak on ucukl hrnkem a já ho tak omylem polil. ,,Co si to dovoluješ!'' vykřikl po mě a vrazil mi facku. Jen jsem na něj vyjeveně civěl. ,,Vypadni mi z očí.'' k tomu mi vrazil ještě jednu a pak už jsem odešel do kuchyně. Z očí mi stékali slzy. Po nějaký době za mnou přišel jeden ze sluhů že císař mě volá do jeho kanceláře. Nemohl jsem odporovat a tak jsem tam rovnou zamířil.
,,No konečně ty nevděčnej spratku.'' vykřikl znovu. ,,Víš proč jsi dostal, protože jsi se bavil s hosty, nebo spíš s hostem.'' řekl opovrhovačným tónem a vlepil mi další facku. ,,Omlouvám se, ale on on se ztratil, bloudil u sluhů'' řekl jsem na svou obranu, ale stejně mi přistála další facka. Po tvářích mi tekli slzy, ale nic jiného jsem nedokázal.
Od toho incidentu, jsem jen plněl to co jsem měl. Vyhýbal jsem se všem, uklízel, vařil. A když jsem měl volno zavřel jsem se u sebe nebo jsem chodil do tajné zahrady. Ale v ní se vše mělo změnit.
JungKook
Nemohl jsem přestat myslet na jeho hlas. A když jsem zjistil i to jak vypadá, musel jsem ho sledovat. Došel jsem za ním až do zapadlé části zahrady a pak jsem uslyšel něco co asi jen tak někdo neví. ,,Ahh co bych měl dělat. Proč mě strýc nezabil společně s vámi. Sebral námvládu nad královstvím, a já jsem slabí. Omlouvám se tati, kdyby jsi žil všichni by se pod tvou vládou měli dobře, ale on tě zabil. Kéž bych byl tak silný, jako ty. Nezasloužím si být císařem, když jsem tak slabí.'' Šeptal, a při tom brečel. Počkat on a císařem? Zabil je? On je z rodu Min? On je jeho strýc? Co se to tu sakra děje?
Potichu jsem se pak odebral za svým otcem a vše co jsem slyšel jsem mu řekl. Ze začátku mi nevěřil, ale já věděl jak ho přesvědčit. Potichu jsem ho vedl do zahrady, kde jsem ho naposledy viděl. Stále tam byl a když ho otec spatřil, zatajil se mu dech. ,,Máš pravdu synu je to on.''
A tak jsme po dobu co jsme v tom paláci byli, přemýšleli jak to udělat.
Byli to zásnuby a zároveň korunovace, takže to půjde nakonec jednodušeji než jsme čekali.
Den D
Sjelo se tolik lidí. Až jsem se bál toho co uděláme, ale nechci si vzít jeho, ještě k tomu když nemá co dělat na trůně. S otcem jsme vše probrali. Mám trochu strach z reakce onoho sluhy jak jsem se dozvěděl od ostatních tak YoonGiho. Ale udělat to musím, nezaslouží si tenhle život.
Je to tu. ,,Princi Jeone berete si za svého muže zde koruního prince JaeWona.'' optal se kněz a já začal. ,,Vezmu si koruního prince, ale ne JaeWona.'' pronesl jsem ale všichni na mě jen čuměli typem on se snad zbláznil. ,,Princ JaeWon není právoplatný následník tím je pouze Min YoonGi což je jediný přeživší rodu Min.'' pronesl jsem hrdě. ,,Ten je ale mrtví.'' vykřikl onen kdo se vydává za koruního prince. ,,To není císař z něj udělal sluhu.'' pronesl jsem hrdě, a ukázal jeho směrem. Vyzval jsem ho rukou aby ke mě došel a on tak udělal. ,,Tohle je pravý koruní princ Min YoonGi.'' řekl jsem a ustoupil. Lidi žasli a začal skandovat jeho jméno. Všichni se poklonili. A nakonec to dopadlo tak že císař byl sesazen a YoonGi se stal císařem a mím mužem.
