V tomhle příběhu nikdo nevěděl že Stiles je posedlí Nogitsune, mezitím způsobil to s Williamem Barrowem, a to s tím kabelem. Jeho přátelé, si mysleli že zešílel, kvůli tomu že jim vždy řekl že to nejspíš udělal on, ale důkazy vždy zmizeli. Pak jim řekl že musí odjet něco zařídit. Našli ho v nějakém táboře a kolem něj byli mrtví lidé, v té době co ho našli už v něm nogitsune nebyl, jelikož tou vraždou vyřídil vše co měl. Tím si mysleli že se vážně zbláznil a musí se léčit.
Stiles
Kdyby tu nebyla ta odporná liška tohle by se nikdy nestalo. Když byla ve mně jako by ze mně udělala blázna, ale jakmile opustila mé tělo vše se vrátilo do normálu. Jenže mí přátelé mi nevěřili. Proč? Jelikož o té lišce nevěděli, mysleli si že vše jsem způsobil já sám. Nechápal jsem jak si to Scott může myslet, copak mě nezná? A tak mě moje smečka veze do Eichen Housu což je psychiatrická léčebna zde v Beacon Hills. ,,Vážně vážně mě tak málo znáte? Vážně mě tak chcete nechat zavřít?'' ptal jsem se koktavě. ,,Táta s tím souhlasil?'' optal jsem se znovu a Derek který řídil jen kývl na souhlas. Ten koho miluji mě má za blázna.
Tak moc jsem chtěl řvát, nadávat, brečet, ale na nic jsem se nezmohl. Vím že o nogitsune nevěděli, ale to jsem nebyl já, ani jsem nikoho nezabil. Tak moc mě bolelo pomyšlení na to že mi nevěří. Ale když jsem se jim to snažil vysvětlit vůbec mě neposlouchali a říkali že si to jen vymýšlím. Teď jsme právě stavěli před nejhorším místem zde v Beacon Hills. Vedli mě dovnitř na recepci, kde nahlásili mé jméno. Musel jsem odevzdat všechny své věci, pak se se mou loučili, ale já s nimi nehodlal mluvit. ,,Stilesi je to pro tvoje dobro chápeš?'' řekl mi Derek. ,,Pro moje dobro tady ze mně udělají blázna copak to nechápete.'' Jen pokroutili hlavou a odešli, mě se hned ujala nějaká sestra a násilím mě táhla do ,,mého'' pokoje, který jsem sdílel s nějakým klukem.
Byl jsem tu teprve týden, a už mě museli přesunout na samotku. Ne že bych někomu ublížil to ne, jen jsem křičel po vychovateli. Nechápu jejich pravidla, ale rozhodně je lepší být na samotce, než s tím ukecaný klukem.
Utekl měsíc, a já si vážně začal připadat jako blázen. Mučili nás elektrošoky, ledovou či vařící sprchou, jakým si plynem, který vám nic neudělal ale pálil jako čert, naštěstí trepanaci jsem se vyhnul. Za to mé nehty a prsty byli zakrvácené, kvůli tomu jak jsem se snažil jakkoliv dostat ven. Drápal jsem do zdí i do sebe, až tak že jsem si rval i nehty, až mi zůstávali i hluboké škrábance. Za to mě vždy zbyli obušky. Už jsem si vážně připadal jako blázen, kterého nikdo neslyším, a to se Eichenu říkalo dům ozvěn. Nikdo mi ale na pomoc nepřišel. Copak neslyšeli křik, vlastně krom křiku a vzlyků jsem ze sebe již nic jiného nevydával, nemluvil jsem s nikým, i když to po mě chtěli, bylo mi to jedno.
Dnes měla přijít návštěva, zajímalo by mě kdo to má být. Když oni mě sem šoupli a tátu jsem nečekal, ten se mi vyhýbal. Čerstvé škrábance na tváři mi ještě ošetřili, a ruce zavázali, ale pak už přišel doktor že je tu návštěva. A tak jsem se za dohledu Brunskiho rozešel do návštěvní místnosti. Jakmile jsem viděl ty dva měl jsem chuť odejít, Brunski do mě však strčil div jsem nespadl na zem. Usedl jsem tedy na stoličku a on odešel. Oni na mně jen vyděšeně zírali, tedy ne na mně, ale na všechny ošetřená místa mého těla. ,,Co se to s tebou stalo Stilesi?'' zeptal se roztřeseně Derek ale já si jen odfrkl. Nehodlám mluvit s člověkem co mě sem dostal.
,,Stilesi tohle nejsi ty, copak se nechceš dostat ven? Musíš se snažit aby ti pomohli.'' pomohli to víš že jo, kdyby si věděl co se tu děje. Pomyslel jsem si ale jim jsem nic neřekl. Jen ať se dívají jak jejich kamarád umírá, když ho sem zavřeli. Když mu nevěřili.
Asi po hodině odešli, já s nimi nemluvil, nehodlal jsem s nimi mluvit. Tohle mi způsobili oni tak ať se dívají.
Utekl měsíc, a i já se dostal trepanace, ale ve skutečnost jsem jí necítil. Přestal jsem cítit bolest, ale jen tu fyzickou. Už tu nechci být a ani nebudu. Rozhodl jsem se spáchat sebevraždu. V kuchyni jsem si sebral nůž, a byl jsem odhodlán. Nikdo z přátel mi nevěřil tak proč bych tu měl být. Nemám nikoho otec mě nejspíš zavrhl, tak proč. Naposledy jsem zaryl své nehty do zdi až jsem si zase zničil nehet a na zeď napsal. いつの日か、あなたが私にしたこと、「友達」に復讐するでしょう。
A pak už jsem použil onen nůž z kuchyně.
Derek
Nikdy jsem nečekal že se tohle ze Stilese stane. Jak mohl něco takového udělat. Ale když jsem ho viděl na té návštěvě zalitoval jsem. Tohle není můj Stiles kterého jsem znal. Byl jsem se Scottem když se mu rozezvonil telefon. Na něm stálo Sheriff Stilinsky. Hned to zvedl zapnul na hlasitost. ,,Právě mi volali s Eichenu. Stiles spáchal sebevraždu.'' jakmile to řekl zalitoval jsem. Ne ne ne. A tak jsme nasedli do mého auta a jeli tam. Jeho táta už tam byl. Vešli jsme do jeho pokoje. Zdi byli podrápané a od krve. Tak od tohohle měl ty obvazy na rukou a škrábance po těle. Takhle si ubližoval. Pak jsme si přečetli nápis na zdi. Byl to divný jazyk. A tak jsme zavolali Kiře a poslali ji fotku. Její mamka to přeložila jako. /Jednoho dne se pomstím svým "přátelům" za to, co jste mi udělali./
Jak? Proč? Proč jsme ho neposlouchali, třeba by tu s námi byl. Teď jsem tak moc litoval minulosti. Tímhle jsme ho dohnali k sebevraždě. Je to naše vina.
Vím je to trochu depka, ale nenapadl mě žádný šťastný koncept, a tahle písnička mě inspirovala. Cann je skvělí umělec určitě puste.
A jinak včera přišli výsledky didaktických testů. A právě čtete příběh maturanta a nejspíš studenta Pedagogické fakulta Univerzity Karlovy. Děkuji že jste drželi palce.
Váš Seba
