YoonGi/Hádés
Být bohem, jetě k tomu bohem vládnoucím zemi mrtvých není nic moc. V podzemí není žádná zábava, není se tu pořádně ani s kým bavit. Za to můj bratr NamJoon tedy Zeus a TaeHyung tedy Poseidon se určitě tam nahoře nenudí. Jediný který za mnou občas zajde a popovídá si se mnou normálně je Hoseok též se mu říká hermés je posel boh takže i za mnou někdy zaletí. Nevím však co jsem udělal tak špatného že tu musím být, ale někdo to tu nejspíš dělat musí. Nejhorší je ta ženská, má být má žena, přitom nikdo neví že jsem gay, je tak otravná. Proto se radši procházím po říši mrtvých než být tady zavřený. Občas si zahraju na nějaký ten hudební nástroj, ale nuda tu prostě je.
Ještě je tu vlastně jedna zábava a to pozorování lidí na zemi. Občas jsou to takoví idioti, ale najdou se i celkem rozumní lidé. Občas taky jdu ve své lidské podobě na zem. Je to tak zajímavéje pozorovat. Ale to jsem nečekal že potkat jeh mi změní život.
Jin
Můj život není nijak záživný, chodit do školy, ze školy do práce, a takhle každý den. Moc přátel nemám, je jich jen pár a to JungKook a Jimin. Známe se od dětství, jsem z nich nejstarší ale jsem z nich snad největší dítě, nebo občas to tak říkají. Společně studujeme historii převážně řeckou mytologii. Je to vážně hodně zajímavý. Baví mě to, a bohové řecké mytologie mají skvělé příběhy, kéž by to bylo skutečné.
Tehdy jsem ještě nevědě že to skutečné je a že se do jednoho dokonce zamiluji.
YoonGi
Rozhodl jsem se zavýtat na jednu z univerzit, chci vědět jaké kecy o nás vedou a co vše je o nás učí. No co občas to bývají vážně kraviny, ale to oni nevědí. A tak jsem se převtělil a vyrazil na zemi. Mířil jsem si to na univerzitu na hodiny řecké mytologie.
Usadil jsem se nahoru do zadních řad posluchárny a čekal na začátek. Po chvíli přišli i studenti i učitel. Začal něco mlít, akorát probýrali podsvětí, heh. Povídal jim o řekách v podsvětí, povída jim o Tartarosu a dalších věcech bylo to celkem zajímavé, ale když začal mluvit o mě měl jsem chuť začít se smát, a proč bych nemohl stejně mě nevidí. A tak jsem se rozesmál. Když v tom se na mě otočil jeden růžovlasý kluk. Díval se na mě, ale jak je to možné?
Po hodině jsem vyšel ze třídy, ale někdo mě chytl za ruku, byl to zase ten kluk. Co po mě chce, a jakto že mě vidí? ,,Kdo jsi?'' optal se mě. ,,To bych se měl ptát já tebe. Jakto že mě vidíš'' řekl jsem mu. On se na mě jen překvapeně podíval, pustil mou ruku a já tak mohl odejít, ale slyšel jsem za sebou jeho kroky. Pronásleduje mě? zašel jsem za roh školy a chvíli tam počkal, když se tam přiblížil přitiskl jsem ho na zeď. ,,Co po mě sakra chceš!'' prskl jsem po něm. ,,Kdo jsi proč tě vidím jen já?'' řekl rozklepaně. ,,Jsem YoonGi nebo též Hádés.'' řekl jsem mu. On na mě jen vykulil oči. Nevěří mi. ,,Jo jasně tím pádem já jsem Afrodita.'' řekl se smíchem. ,,Ha ha ha.'' řekl jsem ironicky.
Avšak něco mě k tomuto klukovy táhlo, musel jsem ho navštěvovat každý den. Nešlo to potřeboval jsem ho vidět a ani nevím proč. Cítil jsem k němu něco? Já přeci nemohu cítit bohové neají city. Nebo mají. To nevím, ale k němu jsem něco cítil.
Jin
YoonGi byl jiný, dokonce mi vážně ukázal jeho schopnosti, a já začal věřit že je to Hádés. Ale proč ho vidím? Říkal že bych ho neměl vidět, ale já ho vidím. Byl jsem však rád pokaždé co za mnou přišel. Bylo mi s ním příjemně a navždy i bude, udělám cokoliv aby jsme spolu mohli být.
Omlouvám se dnes něco kratšího.
