Pan Lee
Znal jsi mě jen okrajově. Byl jsem váš bodyguard, ale nějakým způsobem sem vás bral jako někoho bližšího. Byli jste jako má rodina. Tebe jsem obdivoval snad ze všeho nejvíce. Bylo ti 15 když jsi debutoval, v tu dobu jsem však ještě nepracoval pro vás. Jen jsem vás z dálky pozoroval. Když jsem viděl jak jste trpěli ze začátku, bylo mi to tak líto. Protože jsem viděljak tvrdě jste dřeli. Když se vám začalo dařit a já jsem k vám byl přidělen, snažil jsem se vám co nejvíce pomáhat, chránil jsem vás co nejvíce jsem mohl. Přirostli jste mi prostě k srdci, jako má vlastní rodina. Nejvíc jsem se však bál o tebe JungKooku, byl jsi tak mladý. Ten den co se to stalo nikdy nezapomenu, již navždy si to budu vyčítat. Kdo by ti chtěl ublížit. V den tvého pohřbu všichni brečeli. Přišli tam i ostatní skupiny rozoučit se s někým kdo byl takisnpirující a motivující,protože jsi začal tak mladý. Bylo to od nich tak krásné, všichni přinesli bílou růži a loučili se. Zůstal jsem zde jako poslední. Jediné přání, které jsem chtěl bylo abych tě stihl zachránit, abych se mohl vrátit v čase do vašich začátků a vidět tě růst znovu. A dojít až do bodu, kdy tě napadli. Prosil jsem aby to bylo umožněno, až jsem omdlel vyčerpáním.
O 10 let zpět - až současnost
Probudil jsem se v posteli podíval jsem se na telefon, když jsem ho uviděl trochu jsem se zarazil. Byl to můj starý telefon. Hned jsem se podíval na datum. 13.06.2013. Hned jsem si uvědomil co je to za datum. Vstal jsem z postele oblékl jsem se a vyrazil směr, stará budova BigHit. Když jsem tam přijel kluci byli připraveni. V tu dobu mě ještě neznali, proto na mě vykulili oči. ,,Ohh omlouvám se.'' řekl jsem a poklonil se. ,,kde je Bang?'' optal jsem se a oni mě nasměrovali do kanceláře. Zaklepal jsem a po vyzvání jsem vešel. ,,Dobrý den.'' řekl jsem. ,,Co potřebujete pane Lee?'' optal se mě. ,,Chtěl bych dělat Bodyguarda té skupině co dnes debutuje.'' řekl jsem narovinu. ,,A to proč?'' ,,Myslím že jim budu moci hodně pomoci.'' řekl jsem mu i když ne úplně pravdu. ,,Dobře tak tedy můžete.'' řekl jen a já se poklonil a vydal se za klukama. Bang šel hned za mnou. ,,Kluci možná si říkáte že je brzy, ale toto je váš bodyguard. Pan Lee.'' řekl a představil mě. Jen jsem se na ně usmál a vedl je k autům. Odvezli je na jejich první show. A ta se povedla.
Hlídal jsem je denodenně, a jejich kariéra rostla stejně jako předtím. Byl jsem na ně tak pyšný. I přes to že bylo tolik těžkých chvil. I přes to že je někteří uráželi, či nazvali plagiátory, vše zvládli odůvodnit. Vždy se dokázali za sebe postavit. Když se kolem nich shlukly fanoušci, držel jsem je od nich. Pomáhal jsem jiim, a snažil jsem se dávat pozor na vše kolem nich. Bál jsem se o nich, po tom co vím co se stalo před tím nemohl jsem riskovat.
Miloval jsem vidět je na pódiu jak si užívají s ARMY, byli u toho tak šťastný. I v rozhovorech to dávali znát.
O to více jsem byl pyšný na to že mohli mluvit a spolupracovat s UNICEF a když se později dostali do OSN a bílého domu, připadal jsem si jak pyšný otec. Věnoval jsem jim tolik času, protože jsem nechtěl aby se předchozí čas opakoval.
Dnes byl ten den kdy se to mělo stát. Zaklepal jsem na JungKookovi dveře a po vyzvání jsem vstoupil do jeho pokoje. Dnes měli mít poslední koncert, a taky to byl den kdy zemřel a to já nehodlal dopustit. Po tom co jsem vstoupil do jeho pokoje podíval jsem se na něj. Byl upravený a nejspíš jen čekal až bude čas jít. ,,Děje se něco?'' optal se mě. ,,ne jen jsem chtěl vědět zda jsi připravený.'' řekl jsem a přiblížil se k němu. ,,Bude to znít dobře, ale pamatuj si že ať se dnes stane cokoliv, hodně si dřel, a tohle vše si zasloužíš dobře.'' řekl jsem mu. ,,O čem to mluvíš.'' řekl jen. ,,Nemusíš to chápat jen chci aby jsi to věděl a dnešek si pořádně užil.'' řekl jsem a usmál se na něj. Pak už jsem jen odešel.
Kluci byli připravení, ARMY už křičeli jejich jména a čekali. Já vyhížel toho kdo to tehdy spáchal. A našel jsem ho. Nemůžu dopustit aby ho zranil. Proto jsem čekal a sledoval vše co ona osoba udělá. Když se blížil ten čas a já viděl že vytahuje zbraň, rozeběhl jsem se k JK a odstrčil ho. Mezitím se ozval výstřel a já pocítil bolest nahrudi. Podíval jsem se co se děje a viděl krev. Jen jsem se usmál a tiše pronesl. Zachránil jsem ho.
Ničí pohled
ARMY začali křičet, ostatní z ochranky se rozeběhli k pachateli. A kluci se seběhli kolem pana Leeho, nikdo nic nechápal. Slyšeli jen jeho poslední slova a to Zachránil jsem ho. Pak už se jen usmíval. Přijela pro něj sanitka, ale oznámili nám že už je pozdě, že ztratil už moc krve. Když si kluci uvědomili že zachránil Kookovi život, a že místo něj mohl ležet on, byli mu vděčný, ale on ho zachránil a obětoval život za jednoho z nich. Uspořádali mu krásný pohřeb, protože on si to zasloužil, byli mu vděčný, že zachránil jednoho člena. Proto i pro něj vznikla píseň. Byl by na ně určitě pyšný, když pokračovali dál ve vystupování.
