Od mala jsem měl oblibu v bojových sportech, vynikal jsem v nich. Pak když jsem dospěl jsem nastoupil do armády. Je lepší jít tam dřív. V armádě jsem byl 5 let . Byl jsem i na různých misích je to i znát na mém těle že jsem tam byl ne kvůli namakanosti ale i jizvám. Ale dnes je čas vrátit se domů. Ne že by se mi nelíbilo sloužit vlasti, ale doma je doma. Dnes se vracíme ze základny, zpět do Korei. Už se těším. Všichni už byli připraveni a tak jsme nalezli do letadla, a mohli jsme letět.
Když jsme doletěli hned jsem šel za generálem, oznámit mu že končím. On mi doporučil jednoho jeho známého, že by mi mohl dát práci, a já tedy jen kývl. Když jsem dorazil domů, jako bych to tu nepoznával, i když vše bylo stejné. Mí rodiče zemřeli, už je to dávno, proto žiji sám. Položil jsem své věci na zem a hned padl do postele, s tím že vše uklidím zítra.
Ráno jsem se probudil, a vstal z postele, a hned jsem se málem přerazil o mou tašku s věcmi. A tak jsem jí rovnou vybalil. Pak jsem se oblékl a vyrazil na snídani do Starbuck, s tím že rovnou zajdu za tím šéfovým známým. A tak jsem i udělal, koupil jsem si kafe a muffin, a vyrazil na danou adresu. Byla to celkem vysoká budova a na ní byl nápis 서울보안 /Seoul security/. Vešel jsem dovnitř a na mě se hned usmívala sekretářka. ,,Dobrý den, přejete si.'' ,,Ano generál Woo mě posílá za vaším šéfem.'' ona se na mě jen usmála. ,,Ano výtahem do nejvyššího patra a dveře nalevo'' řekla. A já se tedy rozešel k výtahu.
Zaklepal jsem na dveře, které mi řekla sekretářka a čekal na vyzvání. ,,Dále'' ozval se hlas a já tedy vešel. ,,Dobrý den jsem Hun Patrick, posílá mě za vámi generál Woo'' řekl jsem. ,,Ano generál Woo. No jsme služba poskytující bodyguardy, jelikož jste byl v armádě myslím že ani nemusíte podstupovat další výcvik. Pokud tedy chcete zde pracovat'' řekl a usmál se na mě. ,,Rád'' řekl jsem též s úsměvem. ,,Dobře zrovna jste přišel když potřebuji skvělé lidi. Ředitel Big Hit Entertaiment, hledá bodyguardy pro skupinu BTS kvůli jejich koncertu v zahraničí, zvládnete to? Nevadí vám cestování?'' ptal se a já věděl že je to v pořádku. ,,Nevadí a rád to přijmu.'' dobře, vše vám pošlu do emailu, až vše budu vědět. Zatím můžete jít.'' řekl jen a já tedy mu dal svůj email a odešel jsem. Ještě jsem se zastavil pro nějaké jídlo, a vydal se domů.
Po týdnu
Přišli mi informace, co jsem potřeboval. Odlétat se má za čtrnáct dní, ale prý se mám hlásit dříve, aby mě kluci poznali. Proto mám kontakt i na toho ředitele oné společnosti. Ten den co mi o té skupině bylo řečeno jsem si pustil některé písničky a jsou vážně dobří. Chytlavá melodie, dobrý rytmu, skvělá choreo a dobré texty. Vše jsem tedy připravil na odlet.
S jejich ředitelem jsem se domluvil že přijdu příští týden ve čtvrtek a budu s nimi trávit trochu času. Upřímně přišlo mi to zvláštní trávit s nimi čas, když je mám hlídat, ale no co.
Dnes je den D jdu za kulkami, jejich jména jsem se naučil díky internetu, takže aspoň něco vím. Přijel jsem před budovu a vešel dovnitř. Nahlásil jsem se a sekretářka mi řekla že mám počkat že pro mě přijde ředitel. Po chvíli se přede mnou objevil muž, byl mi povědomí, ale nevzpomínal jsem si odkud. ,,Dobrý den jsem Hun Patrick, mám dělat bodyguarda.'' řekl jsem a podal mu ruku. ,,Jsem Bang Si-hyuk ředitel, jsem rád že jste přišel. Pojďte zavedu vás za kulkami.'' řekl a někam mě vedl, vyjeli jsme výtahem do druhého patra, kde prý jsou taneční sáli. Zastavili jsme se před jedněmi dveřmi a vešli jsme dovnitř. Pohledy se na nás strhli. ,,Ahojte kluci vedu vám vašeho nového bodyguarda, tak se seznamte. '' řekl a nechal mě tam s nimi. Oni na mě jen civěli. Nikdo jsme nic nedělal. ,,Jak se jmenuješ?'' promluvil Jin jak jsem pochopil. ,,Jsem Hun Patrick'' řekl jsem. ,,Kolik ti je?'' optal se Jimin ,,27'' řekl jsem. ,,Proč jsi tu?'' optal se YoonGi. Je snad hluchý jeho ředitel to před chvílí říkal. ,,Pokud jsi to neslyšel tak jsem tu na vaši ochranu.'' řekl jsem ledově. Pak už nic neříkali.
Po týdnu
Dnes jsme odlétali, pokud jsem pochopil tak do Kanady. V bezpečí jsem kluky dovedl do letadla, posedali si, a my jsme mohli vzlétat. Byl to klidný let. V Kanadě bylo na letišti dost fanoušků, ale dalo se to. Dorazili jsme do jejich hotelu, který mají jen sami pro sebe. Dnes mám volno jelikož mají natáčet ten jejich pořad RUN BTS! Je to vážně vtipné.
Vše bylo v klidu, kluci měli volno, večeřeli v pokojích takže i já měl klid. Druhý den jsme jeli do koncertní haly, i tam byli fanoušci. A tak jsme stavěli u zadního vchodu. Tohle klukům nezávidím. Nakonec v Kanadě proběhlo vše v pořádku, a i v dalších zemí to šlo hladce.
Po 3 měsících
S kulkami jsem už 3 měsíce. Jsou skvělí. Dobře mě přijali, stali se z nás kamarádi tedy až na YoonGiho ten mě moc rád nemá. Dokonce mi povolili se koukat když natáčí RUN. S nimi byla zábava, nebyl jsem sám. Dnes mělo být předávání cen. Takže jsme tam s kulkami, vyrazili.
Před halou jsem je zavedl bezpečně do šatny, kde se připravily a šli na místa. Já tam tentokrát nemohl. Koukal jsem zezadu. Kluci vyhráli tolik cen. Byl konec a já čekal na kluky, když v tom jsem si všiml že s nimi není YoonGi. ,,Kluci kde je YoonGi?'' zeptal jsem se jich nervózně.¨,,Počkat on není s tebou, říkal že už jde?'' řekl vyděšeně JK. Sakra, nechal jsem kluky s ostatními a vyběhl z haly. Procházel jsem okolí, když jsem z jedné uličky slyšel zvuky. Vešel jsem tedy do ní a viděl YoonGiho s nějakýma holkami. YoonGi se krčil na zemi a vypadalo to že brečí. ,,Nechte ho'' vykřikl jsem a oni se na mě podívali. Vypadali naštvaně. ,,Hah zastav nás'' řekla jedna z nich. Stoupl jsem si před YoonGiho a podíval se mu do očí. ,,Říkám to znovu nechte ho a odejděte. ,,Ne YoonGi je náš'' vykřikla jedna z nich. U jedné se zalesklo něco v ruce, byl to nůž. Rozeběhla se proti mě, já se rychle sehl k YoonGimu aby mu neublížili, ucítil jsem bolest na boku. A pak další a další. ,,Co co to děláš? Neměli jsme nikomu ublížit?'' vykřikla jedna a už byli slyšet jen kroky pryč. Už jsem to neudržel a spadl k zemi. ,,Sakra Patricku neusínej, nech otevřené oči'' slyšel jsem YoonGiho. Bylo to ale těžké. Pak už si nic nepamatuji.
YoonGi
Sakra kdybych nebyl blbej a nikam nechodil, co jsem si myslel. Patrick to nepřežil. Zemřel aby mě ochránil. Kluci na mě byli naštvaný, a já na sebe taky. Pohřeb byl pro Patricka jen v našem kruhu, rodinu totiž neměl. Od té doby už nikdy nechodím sám. Tak moc toho lituji. A ty holky policie chytila a jsou ve vězení.
