Dracula

Kapitola IV.

Charitativní ples přilákal bohatý zástup hostů. Mimo londýnskou smetánku se dostavili také movití zástupci z širokého okolí města. Někteří měli skutečně zájem přispět na dobrou věc, ale jak už to tak bývá, pro většinu hostů to byla hlavně přehlídka. Přehlídka jejich vlastních bankovních kont, z nichž byli rozhodnuti přispět zejména proto, aby ukázali, že si to mohou dovolit.

To byl hlavní důvod, proč se Mína zoufale přemáhala nedávat na odiv svou rozmrzelost. Nejraději by všem pořádně vyčinila, že by se nad sebou měli skutečně zamyslet a uvědomit si, že tento večer není o nich. Je o všech potřebných, kterým vybrané peníze pomohou.

Černý taxík projížděl ulicí v Chelsea na místo konání. Lucy na nějakou společenskou prestiž příliš nedbala, takže odmítala jet soukromým autem a už vůbec ne limuzínou. Zvláště, pokud to bylo na popud její matky. Taxík jí bohatě stačil. V tomhle s ní byla Mína za jedno. Byť pocházela z dobře zajištěné rodiny, nerada toho zneužívala, i kdyby šlo o drobnosti. Taxík jí plně vyhovoval. Nebyla to žádná snobská slečinka, která si potrpěla na to, aby jí řidič otevíral dveře, držel jí nad hlavou deštník a k tomu všemu před ni rozprostřel pomalu červený koberec.

Taxík sjel z nábřeží Temže, projel dvě ulice a přistavil na rohu přímo u rozlehlého domu v gregoriánském stylu. Byl postaven již v první polovině devatenáctého století a nynější majitel, ředitel Kapky pro život a pořadatel plesu, se rozhodl zachovat historický ráz budovy. Zdivo z hnědých cihel narušovala bíle rámovaná, tabulková okna. Dům na rohové parcele se pyšnil čtyřmi podlažími a se zahradou jej spojoval protáhlý boční trakt. Do útrob této honosné stavby se vstupovalo přímo z ulice.

Než se Lucy uráčila vystoupit, ještě si asi pětkrát povytáhla šaty.

„Měla sis vzít něco méně...nebezpečného," neodpustila si ironickou poznámku Mína. Skepticky svou kamarádku pozorovala. Představovala si jen ty nejhorší scénáře.

Byť Lucy smaragdově zelené maxi šaty slušely, absence jakýchkoliv ramínek byla citelným nedostatkem. Mínu její výběr nepřekvapoval. Lucy ráda provokovala. Kdyby se ale přestala kontrolovat, stačilo málo a šaty by jí sjely dolů. Široký pásek posázený drobnými kamínky by podobné nehodě sám nezabránil.

„Bez nebezpečí by to nebylo ono," mrkla na ni Lucy laškovně a aniž by čekala na odpověď, vystoupila na chodník. Doktor Seward trval na tom, že dívkám odvoz zaplatí, takže o tyto výdaje se nemusely starat.

Mína si tiše povzdechla. Jestli bude muset zase Lucy ukládat do postele po prohýřené noci, asi se z toho zblázní. Na to, že jí Lucy neustále nabádala, aby se víc bavila, moc příležitostí jí k tomu nedávala. Někdo se o potácející se blondýnku musel postarat a vždycky to byla právě Mína.

„Děkujeme," usmála se na řidiče do zpětného zrcátka a vystoupila.

Lucy už byla skoro u vchodu do domu, rozpuštěné lokny zlatavých vlasů jí vlály ve větru, který si pohrával i s jejími volnými šaty. Než svou kamarádku Mína dohnala, ještě se rozhlédla po ulici, zda se čirou náhodou odněkud nepřiřítí Jonathan. Nebylo po něm ani vidu, ani slechu. Nepřekvapovalo ji to. Pokud nešlo o práci, nikdy nikam nedorazil včas. Smířila se s tím, že se zase přiřítí zadýchaný v tu nejnevhodnější chvíli, ještě si bude utahovat kravatu a zastrkávat košili do kalhot.

„Necourej se," houkla Lucy za Mínou. Ta se odtrhla od svých předpovědí a vydala se za kamarádkou.

Přízemí domu sloužilo zejména pro společenské akce a různá setkání. Dívky prošly strohou halou do společenské místnosti. Připadaly si jako v jiném světě. Květinová výzdoba propůjčovala celému prostoru až pohádkový nádech. Těžké závěsy v krémové barvě rámovaly vysoká okna, na stěnách visely malby zobrazující výjevy Londýna napříč staletími. Naproti dveřím vyrostlo vyvýšené pódium, které mělo patrně sloužit pro nadcházející dražbu. Vše osvětloval klasický křišťálový lustr, jehož čiré perly spadaly v hustých provazcích nad hlavami návštěvníků a vrhaly na stěny barevná prasátka.