Dracula

Kapitola XXXVI.

Špinavé vody Temže se rozestoupily a řeka vydala své nejnovější tajemství. Shodou okolností se tělo Jane Whitmore nedostalo dále, než dva kilometry za město. Uvízlo zapletené mezi větvemi a keři, které ze břehu zasahovaly až do řeky. Zpola vyplavené čekalo na své objevení, kterého se dočkalo za rozbřesku, kdy se do areálu za řekou začaly sjíždět stavební dělníci.

„Doktore, co mi můžete říct?" detektiv Brown bez zbytečných okolků vtrhl na pitevnu a okamžitě zamířil za soudním lékařem, který se skláněl nad stolem v rohu a studoval zprávu z místa, kde bylo tělo nalezeno.

Mínin otec nebyl právě v nejlepším rozpoložení. Vzhlédl od stolu a posunul si brýle na nose.

„Stále neumím zázraky, detektive. Některé věci si zkrátka žádají čas," odvětil suše a v tónu jeho hlasu bylo znát lehké podráždění.

Brown si v rychlosti uvázal kravatu, která mu neupravená visela kolem krku.

„Čas je něco, čeho se nám zoufale nedostává, Sewarde," poznamenal věcně a věnoval se své hnědé kravatě, „nadřízení na mě tlačí, novináři se dožadují informací, Godalming se někde fláká a mrtvoly se nám tady kupí."

Detektiv se od rána nezastavil. Z jeho hlasu doktor poznal kromě únavy také mírné zoufalství.

„A kdepak je Arthur?" doktor Seward si stáhl brýle z nosu a napřímil se. Zkoumavě si detektiva prohlížel. Potřeboval by povzbudit, ale on se zajímal zejména o Arthura a jeho nepřítomnost. Večer měl vyzvednout Mínu z Carfaxu. Doufal, že se jen někde zapomněl, ale svému slovu dostojí.

„Co já vím, nemůžu ho zastihnout," odsekl detektiv Brown podrážděně, „teď chci fakta."

Trhnutím si upravil sako a zpříma na doktora pohlédl. Jeho naopak zajímal jen další případ. Musel ukojit senzace chtivé novináře, rozlícené nadřízené a vlastně také sebe.

„Stačil jsem provést jen základní prohlídku," namítl doktor.

Tohle nahánění nikdy neměl rád. Chápal, že policie potřebuje fakta co nejdříve, ale pokud chtěli případ vyřešit, potřebovali jasné a přesné lékařské závěry. A on jim nehodlal poskytnout jen kusé informace za poklusu. Na to byl příliš pečlivý.

„A máte zatím něco?" Brown byl od pohledu nervózní a roztěkaný. Pořád se ošíval, ohlížel a neustále kontroloval hodinky.

Doktor Seward se pod vousy pousmál. „Možná už nejsem nejmladší, ale pořád nejsem slepý," stačila mu i zběžná prohlídka, aby si všiml mnoha detailů.

„Neprotahujte to, Johne," Brown znaveně zamrkal. Holá hlava se mu leskla krůpějemi potu a jeho zapadlé oči působily ještě mrtvolněji, než by bylo zdrávo.

„Podle prvotního ohledání soudím, že oběť byla ve vodě minimálně pět dní," doktor se odlepil od stolu a přešel k protější stěně, přímo k jednomu z lesklých pitevních stolů. Odkryl zelenou plachtu tak, aby se detektiv mohl podívat na tvář mrtvé.

„Ale Sewarde," zalapal Brown po dechu, když přistoupil k tělu, „to je přeci...je to vážně..."

„Dokud tělo neidentifikujeme zcela přesně, nebude to oficiální, ale ano. S největší pravděpodobností je to pohřešovaná Jane Whitmore," doktor Seward zachmuřeně přikývl a pohlédl na namodralou, místy již nazelenalou tvář mladé dívky, kterou donedávna hledalo celé město.

„Dobrý bože," zašeptal Brown a přejel si dlaní po holé hlavě.

„Vše přesně určím až po pitvě, ale tělo bylo do řeky hozeno zcela jistě několik hodin po smrti. Zabalené v černé dece, jak jste jej našli. Kromě rány na krku jsem na těle zatím nenašel žádné známky násilí," i soudnímu lékaři začínalo být nevolno.