Dracula

Kapitola CX.

Bez Míniny přítomnosti ve městě se všichni mohli soustředit jen na svou práci, aniž by jim mysl neustále zabíhala k dívčinu možnému ohrožení. Arthur byl přesvědčený, že má situaci pevně ve svých rukou a vše hraje v jeho prospěch.

„Vážně jste si jistý, že chcete jít taky?" tři muži stáli u brány Gabrielova pozemku a Arthur se tentokrát obával o doktora Sewarda. Nepochyboval o jeho odhodlání, ale v boji proti tak mocnému nepříteli musel každý dávat pozor zejména sám na sebe. Doktor Seward už nebyl nejmladší.

„Můžete počkat tady," přitakal Jonathan. I on se obával o bezpečnost otce ženy, kterou miloval. Kdyby se čirou náhodou něco zvrtlo, nehodlal se s Mínou shledat proto, aby jí řekl, že její otec už nežije.

Doktor Seward však nemyslel na nic jiného, než na záchranu své dcery. Dlouho nad vším přemýšlel a vyčistil si hlavu. Jako lékaři se mu sice nelíbilo, že by měl někomu vzít život, to však platilo pouze pro lidi. Drákula člověk nebyl. I pro něj to byl jen ohavný tvor, pro kterého neměl v srdci místo. Kdokoliv chtěl ublížit jeho holčičce, stal se jeho nepřítelem.

„Chci se podívat do očí muži, který se mi přímo pod nosem pokoušel zavraždit dceru," doktor Seward už možná nepatřil mezi čilé mladíky, ale právě jeho zkušenosti mu dávaly výhodu. Uměl-li by někdo nasměrovat dřevěný kůl do srdce i poslepu, byl to právě ten nejlepší soudní lékař v Anglii.

„Dobrá," tohle Arthurovi celkem stačilo.

Jonathan zaklonil hlavu a zadíval se na oblohu. Vánoční dopoledne sice projasňovala sluneční záře, ale zlatý kotouč nebylo pod těžkou dekou šedivých mraků vidět. Uvítal by jeho plnou přítomnost. Byl by tak mnohem klidnější.

„Takže plán zůstává stejný?" ujistil se.

Arthur položil pod železný plot na nízkou kamennou zídku černou koženou tašku. Rozevřel ji a podal svému příteli to, co se tentokrát mělo stát jeho chirurgickým nástrojem.

„Jestli myslíš vtrhnout tam a prorazit mu hruď tímhle, tak jo," odpověděl.

Jonathan se značnou nejistotou převzal poměrně bytelný dřevěný kůl, který mu padl do ruky jako ulitý. Zkusmo se s ním ohnal kolem. Tohle nebyla ostrá, chladná čepel skalpelu, se kterou mohl dělat takřka zázraky. Byla to obyčejná zbraň vraha, kdejaký psychopat tohle mohl použít proti nic netušícím kolemjdoucím. Ohlédl se, zda je nikdo nevidí, ale kolem Gabrielovy rezidence panoval klid a ticho.

„To mi nepřijde jako vítězný plán," zamumlal.

Arthur mezitím podal podobný kolík doktoru Sewardovi. Vyhrabal také jeden pro sebe a do zásoby ještě přibral pro každého jeden kapesní nůž se stříbrnou čepelí.

„Tohle jsi sebral kde?" ač se Jonathan cítil s něčím, co se alespoň vzdáleně podobalo skalpelu, jistěji, začínal pochybovat o Arthurově dobrotě. Tvářil se jako vrah a z brašny tahal věci, které by u něj raději neviděl.

„Nenechám to přece ležet v policejním skladu, aby na to sedal prach. Tyhle věcičky si ještě můžou užít svou chvilku slávy," odvětil s úsměvem a zastrčil prázdnou brašnu pod větvě keře, který prorůstal mřížemi.

„A tohle?" jak se Arthur natáhl, Jonathan si všiml pouzdra, které mu viselo u pasu pod bundou.

„Arthure, nepřidělávej si v práci problémy," napomenul jej doktor Seward. Sic měli všichni právě spáchat něco, co by se dalo klasifikovat jako vražda, doufali, že se třeba tělo v podstatě mrtvého muže rozpadne v prach a tím zmizí i veškeré důkazy.