Dracula

Kapitola LXXX.

Ve chvíli, kdy se taneční rej na parketu chýlil ke konci, si Jonathan pokládal otázku, na kterou neznal odpověď. Nebo se jí spíše bál.

Mohla by Mína milovat někoho jiného, nežli jeho?

Tichý hlásek v mysli mu našeptával, že má odpověď přímo před očima. Jiná jeho část se však tomuto prozření urputně bránila a stále věřila v sílu vzájemného vztahu.

Z úvah jej vytrhlo až drcnutí, když do něj Arthur šťouchl, aby se podíval, kdo právě přichází.

„Profesore Van Helsingu, jsme rádi, že jste se ukázal," Arthur projevoval mnohem víc nadšení, než jeho kamarád.

Profesor pomalým krokem kráčel mezi hosty, když si všiml mladého policisty. Snad to byl klam namodralého světla, ale v jedné chvíli působil v černém smokingu s karmínovou šálou kolem krku jako křehký stařec, který se s dalším krokem rozpadne. Jeho unavený výraz dokládal, že se musel k návštěvě velmi přemlouvat.

„Arthure, zdravím," Van Helsing si s ním potřásl rukou a poplácal jej po rameni, když tu mu pohled padl na Gabriela a Mínu na parketu.

Sám pro sebe lehce pozvedl koutek úst v úsměvu. Na muži, kterého znal snad lépe, než kdokoliv jiný, moc dobře viděl tu sotva kdy postřehnutelnou něhu. Zároveň jej zahřálo u srdce, že i Mína chová k jeho adoptivnímu otci vřelé sympatie. Těšilo jej to, to nemohl popřít, ale po boku svých lidských společníků na sobě nesměl dát nic znát.

„Profesore, jaké to překvapení," doktor Seward se odpoutal od konverzace s jedním ze svých kolegů, se kterým na sebe narazili a svou pozornost opět přesunul k ostatním.

„Takovou událost jsem si nemohl nechat ujít," Van Helsing se pozdravil také se svým dobrým známým a pohledem se na moment zastavil u Jonathana.

Arthur si odkašlal, aby přilákal jeho pozornost, která už zase patřila jen Gabrielovi a Míně. „Jonathane, profesor je tady," upozornil jej.

Mladému lékaři chvíli trvalo, než pohledem ulpěl na nově příchozím. „Rád vás vidím, profesore," tón jeho hlasu dával tušit, že myšlenkami je stále někde jinde.

„A slečna Seward. Okouzlující jako vždy," Van Helsing si jako první všiml, že se k nim dvojice z parketu přiblížila.

Gabriel dovedl dívku zpět k jejímu doprovodu. Cítil na sobě pohledy všech přítomných a zaslechl také Renfieldovo nespokojené mručení kdesi za ním. Jeho společník neměl dvakrát radost z nastalé situace. Van Helsing byl na jejich straně a stačil by třeba jen jeden neuvážený krok, aby se vše provalilo, když se všichni tak hezky sešli.

„Profesore, jsem tak ráda, že jste přišel," Mína se s nataženýma rukama vrhla k Van Helsingovi s takovou vřelostí, jako kdyby vítala vlastního dědečka.

„Nemohl jsem odmítnout," profesor dívce stiskl drobné ruce ve svých vrásčitých.

Mína se okamžitě chopila příležitosti: „Pane Morgensterne, toto je profesor Abraham Van Helsing, uznávaný vědec. Zrovna přednáší v Londýně."

„Gabriel Morgenstern," hostitel nabídl ruku k potřesení.

„Dnešní hostitel a vlivný muž, jak jsem stačil zaslechnout. Těší mne," Van Helsing stiskl jeho ruku a oba muži se tvářili přesně tak, jako kdyby se tento večer viděli poprvé.

„Vaše jméno mi není neznámé, profesore. Četl jsem dokonce některé vaše studie. Obdivuhodná práce," Gabriel spojil ruce za zády a působil velmi sebejistě. Nenechával se rozhodit, na to toho zažil již příliš.