Dracula

Kapitola XXIII.

Informace: Z důvodu, který sama nechápu, video v médiích funguje. Dva týdny jsme s jeho autorkou řešily problémy, neboť stanice NBC, která vysílala seriál Dracula z roku 2013, nám video neustále zablokovávala. Pokud vím, trailer již na youtube oficiálně není, tedy alespoň ne verze, která by nebyla zablokovaná. Funkční trailer mám v počítači. Proč ale nakonec přiložené video funguje, to je mi záhadou. Normálně by byl trailer vložen do úvodu příběhu, ale to už nyní udělat nemohu, neboť se stěží dostanu k nějaké URL adrese. Pokud na video tedy narazíte zde, jedná se o první trailer k příběhu, který zobrazuje prvního upíra jako to, co z něj svět udělal - bestii.

*

Zatímco se policie ze všech sil snažila před širokou veřejností ututlat případ trojnásobné vraždy, pachatel tohoto násilného činu si užíval ten opojný pocit moci, který jej spaloval po každém lovu.

Renfield ovšem skryté nadšení svého pána nesdílel. Bylo to zbrklé, nepromyšlené a riskantní. Stačilo málo a všechno se mohlo zbortit jako domeček z karet. Navíc jej zneklidňovala další věc, a sice Gabrielovo sebeovládání. Už dlouho se nestalo, aby v něm náhle vzplála nahromaděná zlost a odnesli to tři lidé za jednu noc. Na to byl Gabriel až příliš opatrný. Tentokrát to ale bylo jiné. Renfield věděl, že za vším stojí Arya. To ona byla Gabrielovou největší slabostí, která se pomalu začínala promítat také do Míny.

Částí své mysli však Renfield svého pána chápal. I když jej od jeho největší lásky dělilo již více jak pět set let, tak silný cit přetrvá věky. Sám Renfield nikdy nezapomněl na své rodiče. Bylo to jiné, než s Aryou, ale podobně intenzivní. I on by se za spravedlností hnal po celá staletí, kdyby to bylo možné. Nehodlal se však kvůli tomu dobrovolně uvrhnout do spárů temnoty. Na druhou stranu ale ustavičně vrtěl hlavou nad tím, jak snadno se Gabriel nechá ovlivnit, jakmile padne zmínka o jeho milé. Riskoval tak příliš mnoho. Pro ně pro oba.

Renfield otevřel těžké dveře pracovny a vstoupil. Aniž by vzhlédl, listoval štosem papírů, které držel v rukou.

„Starosta vám dnes ráno poslal seznam nejvýznamnějších projektů, pro které se shání sponzoři," informoval svého pána, „rekonstrukce doků se jeví jako nejvýhodnější investice pro váš plán. Po vašem nočním řádění bych se ale zaměřil také na jiné, které by vám mohly zajistit silnější pozici ve městě."

Nezvyklé ticho jej přimělo zdvihnout hlavu. Pohlédl k mohutnému stolu, avšak židle za ním zela prázdnotou. S nakrčeným obočím se rozhlédl ze strany na stranu, ale po Gabrielovi nebylo ani stopy. Pro jistotu se ohlédl také po rozevřeném okně, které bylo opět zakryto těžkými závěsy, mezi nimiž vždy prosvítal tenký pruh světla, dopadající na židli pro návštěvy. Bylo tomu i v té chvíli. Za okny panoval nový den, denní světlo dopadalo skrze závěsy také do pracovny. Gabriel tedy venku být nemohl.

„Nahoře," ozval se typicky znuděný hlas knížete temnot.

Renfield se obrátil zpět ke dveřím. Knihovnu, která lemovala stěnu nade dveřmi, ohraničovalo patro se zábradlím. Nahoru se člověk dostal po točitém kovovém schodišti v rohu. Pán domu však nebyl člověk. Gabriel se procházel po tenkém zábradlí, jako by to tak běžně dělal každý. Dřevo pod jeho kroky neprozradilo, že na něj působí něčí síla. Jako kdyby jí vůbec nebylo.

„Nějaké investice jsem si již vyhlédl," s jasným nezájmem dával najevo, že posílá starostu i jeho snahu k čertu. Něco o tom věděl.

„A je to i něco jiného, než jen snaha získat slečnu Seward?" Renfield si se značně skeptickým výrazem neodpustil břitkou poznámku. Se zakloněnou hlavou pozoroval, jak se krvelačná bestie prochází sem a tam jako po přehlídkovém mole.