Dracula

Kapitola LXXIX.

Vánoční večírek, který se vedení města snažilo skrýt za sofistikovanějším označením ples, byl již tradiční událostí, na kterou se těšilo skoro celé město. Zvláště pak letos si všichni hosté od tak velkolepé akce mnohé slibovali, neboť měli zavítat do sídla muže, o kterém si šuškal skoro celý Londýn.

Gabriel Morgenstern již vešel ve známost zdejší smetánky, nebylo tedy divu, že měl každý jen ta nejvyšší očekávání. Movití muži si dělali zálusk na vidinu uzavření nějakého výhodného kontraktu, který by jim sliboval tučný šek přímo do kapsy. Ženy poté zajímal zejména hostitel, jehož šarm a elegance se těšily velkému zájmu. Každou ženu, která něco znamenala, přepadla hříšná myšlenka, že by z večera mohlo vzejít něco více, než jen přátelské klábosení.

„Všechno v pořádku, Míno?" doktor Seward se ohlédl po své dceři, která byla až nezvykle zamlklá.

Seděla vedle něj na zadním sedadle tmavě modrého vozu a snažila se nezavadit o Jonathanův pohled ve zpětném zrcátku. Ač splnil, co měl a přišel z práce v normální dobu, aby stihl ples, Míně to přišlo divné. Tolik to vybočovalo z jejich běžného denního rytmu, až ji to zneklidňovalo.

„V pořádku," obrátila se na otce a úsměvem halila svou nejistotu.

Vůz sebou trhl a zastavil před Gabrielovou rezidencí. Boční dveře se ihned otevřely a někdo nabízel Míně ruku, aby mohla vystoupit.

„Je to velmi tradiční," doktor Seward se spokojeně usmíval, když následoval svou dceru a vystoupil. Jonathan mezitím velmi neochotně odevzdal klíčky od svého auta mladému chlapci, který se měl postarat o jeho bezpečné přeparkování.

„Ale to ty rád," Mína do svého otce s pobavením drcla a pořádně si ho prohlédla. „Skoro jako na svatebních fotkách," zhodnotila jeho zjev. V černém smokingu s vestou a lesklým motýlkem se jí otec moc líbil. Vedle aristokratů by se rozhodně neztratil.

„V mnohem starší verzi," zavtipkoval doktor a přitáhl si svou dceru k sobě.

„Ty budeš vždycky šik, tati," Mína se k němu přitulila a užívala si tu chvíli s ním.

„Můžeme?" Jonathanův odtažitý tón hlasu Mínu skoro přikoval na místě. Tušila, že jeho rozmrzelost pramení čistě z faktu, že musí být tady a ne v nemocnici.

„Ty se taky nikdy nezměníš," odvětila a odtáhla se od otce. Jako vždy, i nyní se sápala po Jonathanově motýlku, aby mu jej mohla urovnat. Jeho k vestě nepřemluvila a smokingový pás odmítl, jen co se dověděl, co to vlastně je.

„Vždycky je tady ale moje Mína, aby se o mě postarala," Jonathan se pokusil o nevinný vtípek, který se však minul účinkem.

„Jistě," dívka se líbezně usmála a neopomenula mu přitáhnout motýlka více, než bylo nutné. Alespoň takto se mu mohla pomstít za nemístnou poznámku o tom, že je vlastně jen jeho služka.

Jonathan se pokusil za nuceným úsměvem skrýt přiznání, že tohle skutečně cítil a příjemné to rozhodně nebylo.

Nakonec se všichni tři bez dalších okolků vydali do útrob domu.

S Mínou cloumala nervozita čím dál víc, ale tentokrát za to nemohla Jonathanova přítomnost. Vstupovala domu, který dosud viděla jen zvenčí, ale nyní vcházela do haly, kde si jako prvního všimla schodiště, které přehrazovalo lano jako v muzeích. Do horních pater byl vstup zakázán. S každým krokem Mínino srdce tlouklo zběsileji a zběsileji.

„Dovolte, slečno," jeden z pověřených mužů natáhl k Míně ruce a ta se div nezamotala v rukávech svého kabátu, když jí jej dotyčný stáhl ze zad.