Hrabě Drákula ve své době patřil k nejděsivějším stvořením obývající tajemnou Transylvánii. Čiré zlo lačnící po horké, lidské krvi. Ztělesnění samotného ďábla.
Svět byl ale této kruté stvůry zbaven. Zlo zmizelo v zapomenutých jeskyních Karpat a Drák...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Příchod Gabriela Morgensterna vyvolal hotové pozdvižení. Všichni hosté mluvili jen o movitém muži, o kterém nikdo v životě neslyšel, ale přesto o něm ihned začaly kolovat různé zvěsti. Nikdo jej neznal, nikdo netušil, jaký je to člověk a jaký je jeho život, ale každý předstíral, že o něm zaručeně ví tu nejčistší pravdu.
„Další šašek, co se přišel předvést," zamručel rozmrzele Arthur a kopl do sebe sklenku šampaňského, kterou sebral z tácu procházejícímu číšníkovi. Pro něj nebyl Gabriel ničím jiným, než konkurencí. Stejně tak ostatním, ovšem u Arthura to bylo kvůli jeho zamilovanosti dosti osobní.
„Buď zticha," utrhla se na něj Lucy, „vůbec ho neznáš, ani jsi s ním nemluvil a hned ho urážíš." Naštvaně plácla svého společníka po rameni, za což si vysloužila značně dotčený, zároveň však také rozladěný pohled. To jí ale bylo jedno. Vytáhla se na špičky, aby v tom shonu našla svůj cíl.
Prudké vzplanutí, které Lucy zchvátilo, nebylo ničím výjimečným. Vysoká blondýnka si pánské pozornosti vždy užívala, nikdy z toho však nevzešlo něco víc. Sama o vážný vztah nejevila zájem. Ovšem s příchodem záhadného cizince se v ní cosi zlomilo. Toužila jej poznat. Žádný muž ji ještě nikdy tolik nezaujal, ne tak, aby lačnila po jeho pozornosti.
„Míno!" vyjekla nadšeně a jala se prodírat zástupem hostů ke své nejlepší přítelkyni, která se již stačila odpoutat od svého stanoviště mezi dveřmi. Přestože nehledala právě ji, nadšením jí poskočilo srdce, když o ni zavadila pohledem. Musela jí zvěstovat nejnovější zprávy, ne-li rovnou vykřičet předčasné svatební oznámení.
„Míno, viděla jsi ho?" Lucy svou kamarádku přepadla zcela nepřipravenou. Chytila ji za paže a přitáhla k sobě, jako kdyby se právě měla dovědět tajemství vesmíru. Lucy, stále svírající Mínu za paže, se k ní přitiskla snad až příliš blízko, ale neustále se rozhlížela kolem, zda se někde mezi lidmi čirou náhodou neobjeví její vyvolený.
„A koho?" zeptala se Mína překvapeně. Z Lucyina výlevu byla tak zaskočená, že jí vůbec nedošlo, na koho si její kamarádka dělá zálusk.
Tak hloupá otázka Lucy zarazila a s nechápavým výrazem se konečně na svou přítelkyni podívala.
„To jsi snad spala?" vyčetla jí. „Koho asi? Přece toho...toho Gabriela." Lucy se tvářila jako malé dítě těsně předtím, než otevře dáreček pod vánočním stromečkem. Ztišila hlas a tváře jí hořely vzrušením. „Je to takový fešák. Tady ve městě jsem ještě nikoho jako on nepotkala. Viděla jsi jeho oči? A ten výraz! Je jako ďábel. S takovým bych rozhodně zhřešila."
V Míně hrklo, až se rozkašlala. Lucy se do všeho vrhala po hlavě s vervou sobě vlastní, ale i tohle předčilo veškeré její výlevy.
„Chápeš, že jsi ho viděla poprvé v životě a ani jsi s ním nemluvila?" namítla a starostlivě si svou kamarádku prohlížela.
