Dracula

Kapitola CI.

Slova, kterými na ni zaútočil Gabriel, Naimu ranila. Nehodlala ale sedět v koutě a utápět se ve vlastní sebelítosti. Její touha dopomoci spravedlnosti k vítězství ještě více vzrostla. Jen stěží však držela pocity vůči Gabrielovi pohřbené v nejhlubších zákoutích svého srdce. Ten muž ji silně přitahoval. Po mnoha letech díky němu pocítila, co znamená rozkoš, vášeň, pozornost. Ač nic z toho nebylo upřímné, Gabriel jí to všechno dopřával plnými doušky, dokud se nechytli na hřbitově. Dokázal se jí dostat pod masku, kterou si před lety nasadila a za tu dobu měla pocit, že s ní srostla. On však našel skulinku a pocity, jaké Naima již dlouho necítila, se opět přihlásily o slovo.

Jako každá žena, i ona chtěla být milována a chráněna. Dosud spoléhala vždy jen sama na sebe, obešla se bez výraznější pomoci. Žila sama, pracovala sama. Distancovala se od všeho, co se netýkalo její práce, až se z ní stal skoro chladný kámen bez duše. Ta však stále dlela v jejím srdci a Gabrielovi se podařilo ji osvobodit. I Naima toužila mít po boku někoho, o koho se může opřít, kdo ji bude milovat a kdo tady pro ni bude. V Gabrielovi takového muže najít nemohla, toho si byla dobře vědoma. Ale byl to právě on, komu se jako prvnímu za ta dlouhá léta podařilo v Naimě opět probudit k životu tyto pocity. Za to jej milovala a nenáviděla zároveň. To druhé ovšem převažovalo a jen díky tomu se mohla snížit ke svému dalšímu kroku, který v Gabrielovi jistě utvrdí domněnku, že vyhrál.

Rozlehlou vilou se rozezněl ostrý a hlasitý zvuk domovního zvonku. Havrana, který seděl na opěrce Gabrielovy židle, hluk vyděsil. Pán domu i jeho asistent na sebe pohlédli. Návštěvu nikdo neočekával, kdo by k nim také chodil. Gabriel jediným trhnutím hlavy poslal Renfielda zjistit, kdo stojí za dveřmi. Jen co zmizel, opět nabídl ptáku tmavou bobuli, aby jej upokojil. Sáhl po dopise, který mu jeho opeřený přítel donesl a přešel k hořícímu krbu. Naposledy bílý list přelétl pohledem.

Gabrieli,

podezření sílí. Arthur Godalming je na nejlepší cestě, aby tě usvědčil jako pachatele. Přestože mu to u policie nepomůže, je rozhodnutý se za svou pravdu bít, třeba i s tebou sám tváří v tvář. Smyčka se stahuje. Pokud si nepospíšíš, nemusíš z Londýna odjet s prázdnou, ale také z něj možná neodjedeš nikdy. Ten člověk je připravený na vše, alespoň si to myslí.

Získej Mínu, pokud musíš, ale už nemáš času nazbyt. Chápu, že ji nechceš jen tak uchvátit, ale někdy je třeba vsadit vše na jednu kartu. Věřím v její náklonnost k tobě. Dle našeho posledního rozhovoru je na dobré cestě k tomu, aby tě plně pochopila a přijala. Stačí jen říct pravdu. Možná na to nejsi připraven ty sám, ale rozhoduj se rychle. Čas neúprosně běží, tentokráte i pro tebe.

Pamatuj, že důvěra je základ. Nevěříš sobě, to chápu, ale věř Míně. Buď se přiznáš, nebo o ni přijdeš už navždy.

S přáním všeho dobrého
Tvůj přítel

Gabriel na vteřinu očima propaloval pasáž, kde se psalo o Míně a její možné náklonnosti. Stále se tomu bránil uvěřit. Chtěl mít absolutní jistotu, ne jen začátek dobré cesty. Měl-li Míně vyjevit, kým skutečně je, nesměl pochybovat.

Se zvukem kroků za dveřmi pracovny Gabriel vhodil dopis do ohně, aby po něm nezůstala ani stopa. Nikdo jej nesměl spatřit. Hned na to se dveře rozevřely a do pokoje jako první vstoupil Renfield.

„Slečna Ekby," ohlásil návštěvu a ustoupil z cesty, aby žena mohla projít.

Gabriel s Naimou na sebe nejdříve jen beze slov hleděli. Každý pohledem zkoumal toho druhého, analyzoval jej, pokoušel se odhadnout, na co právě myslí. Gabriel se snažil přijít na důvod její přítomnosti. Mimoděk pohlédl za ni a setkal se s Renfieldovýma očima. Oba muži na sebe kývli a s tím je Renfield zanechal osamotě.