Dracula

Kapitola LVII.

Černý Lexus zastavil před sídlem Scotland Yardu, jen pár kroků od pouliční lampy. Vůz zůstával ve skrytu stínů, jen tam stál a osazenstvo uvnitř vyčkávalo.

„Myslíte, že je to dobrý nápad?" Renfield s rukama stále položenýma na volantu zíral před sebe a přesvědčoval sám sebe, že jeho pán má všechno důkladně promyšlené a nepřivede na sebe nechtěnou pozornost. „Tohle můžeme vyřešit i sami," namítl.

Gabriel seděl na zadním sedadle, loktem se opíral o dveře a prohlížel si prosklenou budovu tyčící se do výše. Chvíli neodpovídal, jen přemýšlel. Byť se ocitl v nepříjemné situaci, ve skutečnosti mu to hrálo do karet. Posílí svou pozici a možná na svou stranu přetáhne také detektiva Browna. Jestli na něco ten holohlavý muž slyšel, Gabriel si byl jistý, že to jsou peníze a vidina prospěchu.

„Vlož důvěru do místní policie a získáš jejich loajalitu," odvětil, „zmizeli mi dva dělníci, to není něco, co mohu jen tak přejít. Vyřešil bych to sám, ale když to nechám ve vší diskrétnosti na policii, budou mi zobat z ruky a předhánět se v tom, kdo mi vyhoví. Lidé jsou prostí."

„Stejně to nevyřeší. Sám jste říkal, že tohle je styl vašeho druhu," Renfield stále orodoval za to, aby do jejich záležitostí policii netahali.

„Patrně ano, ale ani to mi nezabrání," s posledními slovy Gabriel vystoupil do chladného večera a urovnal si kabát. Jeho asistent jej vzápětí následoval.

*

„To mi neříkejte ani ve snu, Browne," starosta Nash přecházel po detektivově kanceláři sem a tam, jeho zavalité tělo se do stísněného prostoru sotva vešlo, „vedení města si žádá výsledky. Nemohu říct, že vyšetřování stále nebylo zdárně uzavřeno. Od prvních vražd uběhly už dva týdny a vy nejste o nic blíže pachateli, než prve. A to nemluvím o stále se kupících mrtvolách v ulicích."

Brown měl dojem, že Nashovo obezitou slabé srdce takový nápor nevydrží. Starosta byl vzteky rudý a soptil, div mu tlusté brýle nevystřelily z nosu.

„Povolali jsme na pomoc odborníka, který nám řekne více o smrti všech obětí, pane starosto. Jistě se posuneme kupředu, za to vám ručím," mírnil jej Brown, který seděl za svým stolem a přemýšlel, že by možná raději zavolal profesoru Van Helsingovi a popovídal si s ním. Dva povyšující se muže za jeden večer nebyl schopný zvládnout, ale Van Helsing alespoň nezuřil.

„Mně je jedno, za co ručíte!" vykřikl Nash a vztáhl ruce ke stropu, jako by měl v plánu pomodlit se.

Další salvu výčitek z jeho úst ovšem přeťalo zaklepání na dveře.

„Vstupte," zahučel detektiv, který z další návštěvy nebyl zrovna dvakrát nadšený.

Dveře se otevřely a Renfield ustoupil Gabrielovi z cesty, aby mohl projít. Celý moment vypadal velmi okázale, jako z doby, kdy ještě sloužící dělali všechno za své vládce, aby se nemuseli namáhat.

„Pane Morgensterne," vyjekl starosta a rychle si uhladil pomačkané sako.

„Pane starosto," Gabriel se, jak to měl již ve zvyku, lehce uklonil a totéž provedl směrem k majiteli kanceláře, „detektive Browne."

„Pan Morgenstern. Co vás sem přivádí?" Brown dle společenského protokolu vstal, když návštěva vešla. Mimoděk se ohlédl po Renfieldovi, který se prezentoval jen prostým kývnutím a zaujal místo stranou v rohu vedle dveří.

„Jde o značně choulostivou záležitost, detektive," Gabriel si sňal kabát z ramen a podal jej Renfieldovi, „vaše pověst ve městě mne jen utvrdila v tom, že bych se s tím měl svěřit vám."