Dracula

Kapitola V.

„Omlouvám se, slečno. Nechtěl jsem vás vyděsit," hrubý, leč příjemný hlas Mínu nevědomky ovládl.

Hleděla neznámému muži zpříma do očí a on jí pohled intenzivně oplácel. Netušila, co se s ní děje. Zírat na někoho takovým způsobem nebylo vhodné. Měla by se pohnout, podat mu ruku, prostě něco udělat. Mína se však nehnula ani o píď. V duchu sama sobě nadávala a přemlouvala se, aby sklopila zrak, ale nedokázala to. Proč, to netušila. Věděla jen, že ji mužovy oči přitahují jako magnet.

„Jste v pořádku, slečno?" otázal se muž tlumeným hlasem a Míně neušlo, jak si ji pohledem přeměřil od hlavy až k patě. Teprve to ji probudilo.

„Ne...tedy, ano...ano, jsem," zamotala se ve vlastních slovech, až jí to přišlo trapné. To nebyl zrovna nejlepší první dojem.

Muž se nepatrně pousmál. Jen lehce. Kdyby na něj Mína stále nezírala, ani by si toho nevšimla. Koutek mužových úst se skoro neznatelně zdvihl. Nevypadal, že by se často smál. Působil tvrdým, nepřístupným dojmem. Z jeho výrazu i postoje sálala autorita a zvláštní tajemno, které si Mína nedovedla vysvětlit. Měla pocit, jako kdyby jí hleděl až na dno duše. Zneklidňovalo ji to, ale zároveň přitahovalo.

Cizinec zaujal místo vedle ní a sledoval dění v sále. Ruce zastrčil do kapes šedých kalhot a pohledem se zastavil snad u každého přítomného.

Míně chvíli trvalo, než pochopila, co se stalo, ale vzpamatovala se a prudce se otočila čelem do místnosti. Z tak těsné blízkosti byla zvláštně nesvá a její nový společník to dobře věděl. Slyšel její splašený tep.

„Osobně sázím na to, že první položka přitáhne větší zájem potenciálních kupců. Podle vysoké účasti zdejší smetánky se všichni budou předhánět v tom, kdo nabídne víc. Normálně se začíná zlehka a kupci čekají na výnosnější kousky, ale to nebude ten případ. Tady jde o moc. Kup první za nejvyšší částku a ukaž, že na to máš. Nejde o pomoc potřebným nebo o ty dražené kusy, jde jen o postavení. Jako vždy. Předveď konto a všichni ti padnou k nohám," neznámý s klidem, dle svého mínění, předvídal dění, které mělo během několika málo minut nastat. Přehlížel celý sál, ale na Mínu se ani jednou nepodíval.

Ta na muže naopak překvapeně civěla. Zase. Okolní ruch skoro nevnímala. Visela na rtech svého společníka a hltala každé jeho slovo. Pod to, co právě řekl, by se hrdě podepsala. Bral jí slova přímo z úst. Lehce zavrtěla hlavou, aby se vrátila zase do přítomnosti.

„Promiňte, ale kdo jste?" otázka jí vyklouzla sama od sebe. Připadala si, jako by ji nikdy nic nezajímalo víc, než mužovo jméno.

„Vážení hosté, dovolte mi, abych tímto prohlásil naši dražbu za zahájenou. Udělejte dobrý skutek a pomozte potřebným." Na vyvýšeném pódiu se zjevil postarší muž vyhlížející suverénním dojmem. Dmul se pýchou, že právě on může být tím, kdo aukci povede. Jeho jasný hlas se nesl celou místností a každý mu hned věnoval pozornost.

I Mína se po něm ohlédla, avšak koutkem oka si stále prohlížela svého společníka. Ten mlčel. S tvrdým výrazem zíral na muže na pódiu a nehnul ani brvou.

„Jako první zde máme nádhernou vázu z období antického Řecka," ozval se opět vedoucí aukce a dva muži vynesli na pódium vedle něj oznámený předmět.

Na připraveném stole se octla vysoká váza se dvěma uchy kolem štíhlého hrdla. Na cihlově červeném pozadí se ve světle křišťálového lustru blyštily černě vyvedené reliéfy zobrazující život tehdejších obyvatel.

„Kréta," zamručel nesouhlasně Mínin společník.

„Co prosím?" opět obrátila svou plnou pozornost k němu a pátrala v jeho tváři po odpovědích.