Dracula

Kapitola XIII.

Pro Mínu nebylo typické, že by trucovala. Většinou to byla výsada Lucy, která dělala přílišné drahoty, nezvedala mobil, neodpovídala na zprávy a ignorovala celý svět, zejména pak toho, kdo ji naštval. Karta se ale obrátila a naštvaná byla Mína. Ta na to ovšem byla sama, nikdo si toho ani nevšiml.

Zvláště pak Lucy. Od Mínina výbuchu v autě se soustředila výhradně na schůzku s Gabrielem a každou minutu dne zaplnila buď přípravami, nebo aspoň přemýšlením, jak by celý večer mohl vypadat.

*

Večer očekávané schůzky nadešel. Jedna noc spojovala v celém městě tři duše na různých místech. Gabriel s klidem vyčkával ve své rezidenci, než návštěva přijede. Postával u okna ve své pracovně a s rukama v kapsách pozoroval cestu pod domem. Výhled mu sice kryla nízká zídka porostlá břečťanem a lemovaná několika stromy, která měla zamezit zvídavým pohledům zvenčí, ale Gabriel viděl vše. Nic mu neuniklo. Ani šustění listí, ani pohyb na chodníku.

Zatímco čekal, Renfield se v černém Lexusu blížil k Lucyinu bytu. Stále si držel svůj tvrdý a nepřístupný výraz, ale v duchu si zoufal. Tahle dívka se mu nezamlouvala. Představa, že z ní Gabriel udělá svou nevěstu, byla děsivá. Renfieldovi zbývalo ještě mnoho let v Gabrielových službách. Pokud se k nim ale připojí dětinská blondýna...neuměl si představit nic nesnesitelnějšího. Potkali ženy, které by byly vhodnější partií, tak proč právě tahle?

Oba muži si udržovali chladnou rezervovanost, to však neplatilo o Lucy. Ta se neustále před zrcadlem otáčela dokola, aby vychytala i ty nejmenší nedostatky. Indigově modré pouzdrové šaty dokonale obepínaly její křivky. Naposledy se předvedla v šatech, které její postavu úplně pohltily a to pro ni nebyla ta nejlepší vizitka. Chtěla zazářit. Kdyby tušila, kdo je ve skutečnosti ten muž, který o ni jeví takový zájem, po setkání ve dvou by tolik neprahla.

Ve chvíli, kdy se ozvalo klepání na dveře, si Lucy právě upravovala horní lem šatů, který jí odhaloval ramena a přecházel v krajkové rukávy. Trhnutím se otočila a kousla se do rtu. Zaváhala jen na vteřinu a hned se natěšeně vrhla ke dveřím. Těsně před nimi však prudce zastavila. Ne, tohle udělat nemohla. Žádné přílišné projevy nadšení. Prohrábla si vlasy, tiše si odkašlala a teprve poté otevřela.

„Pan Morgenstern nerad čeká," oznámil Renfield prostě, když se před ním Lucy konečně zjevila.

Ta se z jeho výrazu snažila vyčíst, jestli si ji třeba nějak zvláštně neprohlíží, aby vychytala i poslední mouchy, ale Gabrielův asistent na sobě nedal nic znát. Co si ta dívka obleče mu bylo upřímně jedno. Na rozdíl od ní věděl, že skončí vyhublá na kost v horečkách a tam nepomohou ani ty nejlepší šaty od předního světového návrháře.

„Jestli mě chce vidět, tak si počká," odbyla jej Lucy a vrátila se do bytu pro páskové podpatky. Renfielda nechala stát přede dveřmi, jako by se nechumelilo.

Kdyby se o něj alespoň trochu zajímala, postřehla by, jak znechuceně převrátil očima. Zcela neplánovaně najednou začal porovnávat Lucy a její kamarádku. Byť ji viděl jen krátce, zdála se mu Mína jako mnohem sympatičtější dívka, která se umí chovat. Zvažoval, proč se Gabriel zaměřil na Lucy, se kterou bude všechno patrně těžší. Důvodů bylo hodně, ale Renfield věděl, že jeho pán zvažuje všechny alternativy, plánuje dopředu a rozhoduje se čistě takticky, aby z toho co nejvíc vytěžil. Jestli v Lucy přeci jen viděl nějaký přínos do budoucna, Renfield nikoliv.

Proud jeho myšlenek utnula příchozí dívka.

„Můžeme," zavelela a v rychlosti za sebou zamkla.