Dracula

Slovo autora

Bez pár dní je tomu devět měsíců, kdy jsem započala pouť skrze Gabrielův život. Byla to dlouhá cesta a Dracula je momentálně z časového hlediska nejdelším příběhem, který jsem psala. Zároveň je také ve všeobecném měřítku nejdelší, jaký jsem napsala, neboť jsem pokořila hranici 270 000 slov. Ale koho zajímají nějaké statistiky.

Dracula je v mnoha směrech tím nejlepším, co se mi podařilo stvořit. Nápad na tento příběh vznikl zcela spontánně. Bylo to 1.9.2017 v podvečer, kdy jsem věšela prádlo a psala si s kamarádkou. Zčistajasna mě napadlo, že by bylo celkem zajímavé, kdyby někdo převedl postavu Drákuly do dvacátého prvního století. Hned jsem si řekla, že to je námět přesně pro mě, ale zoufale jsem se tomu bránila. Nevydrželo mi to moc dlouho. Z noci ze druhého na třetího září jsem napsala prolog a započala tak dlouhou cestu, na které se stalo mnohé.

Zprvu jsem Draculu psala jako něco, co jsem viděla jako takový návrat k původnímu světu upírů, kde tito tvorové hoří na slunci, hodují na lidské krvi a z větší části to nejsou ta mírumilovná, sladká stvoření, jak je ukazují dnešní příběhy pro mládež. Postupem času se z toho ale stalo dílo mnohem osobnější a místy skoro až filozofické. Otázka věčného života, smrti a lásky, dobra a zla se nese napříč celým dějem a doufám, že nutí čtenáře zamyslet se na konci příběhu nad otázkami, jako je například ta, co je ve skutečnosti dobré a co špatné? Dle mého názoru jsou tyto dva pojmy velmi relativní. Byl Jonathan dobrý, protože pomáhal lidem? Nebyl spíše zčásti špatný, protože zanedbával svou přítelkyni? Ano, nebyl to vyloženě špatný člověk, ale nejde jej brát jako jasně kladnou postavu, stejně tak Arthura. Ale Gabriel byl mnohdy prezentován jako ten zloduch, ten špatný. Skutečně jím byl? I přes všechny hrozné činy, které spáchal, byl stále obětí a jeho vztek pramenil z bolesti a zoufalství, do kterého byl uvržen. Přišel o veškeré možnosti, jaké život nabízí a toužil jen po tom, aby jej někdo znovu miloval. Co je dobro a co zlo? Podobné otázky mi se závěrem příběhu vyvstávají na mysl stále častěji. Gabriel přežil a pro mnohé čtenáře je to jistě dobrý konec, ale skutečně je to dobře? Nebylo by spíše lepší, kdyby zůstal „mrtvý" a o ničem nevěděl? Takhle musí dále žít s pocitem, že ztratil všechno, na čem mu kdy záleželo, a dokonce se ani nedokázal pomstít. Je jeho přežití skutečně dobrým závěrem?

Ale konec té filozofie, přejděme k něčemu veselejšímu. Jak jste si již mohli všimnou z Van Helsingova dopisu a ze závěrečného banneru, je tomu tak. Dracula se dočká pokračování! Nad touto otázkou jsem přemýšlela již před Vánoci, ovšem tuto myšlenku jsem zavrhla a rozhodla se nechat otevřený konec, kdy bude Gabriel vzkříšen a čtenář ať si sám přebere, jestli je to dobře či ne. To bych ale nesměla mít v hlavě svůj mozek, který přesně 16.4.2018, opětovně ve sprše, stvořil možné pokračování. Záhy jsem se toho chytla a opravdu, právě od poloviny dubna jsem definitivně rozhodnutá, že pokračování bude. Osobně se toho bojím, protože první díl nastavil laťku přeci jen dosti vysoko a jako u každého pokračování mám i já jako autor obavy, že se mi nepodaří držet se vytyčeného standardu. Ale jsem rozhodnuta to zkusit a trochu vás i nalákat a připravit na to, co se stane.

U tohoto příběhu jste si asi všichni zvykli, že je na každém rohu nějaká mrtvola, chodí se na patologii a jiné podobné věci. Ve druhém díle toho bude poskrovnu a budu ráda, když se mi tam nějakou vraždu podaří zakomponovat. Pokračování totiž nebude „akční", jako tento díl. Naopak, bude spíše psychologické a hodně se zaměří na vztahy mezi všemi postavami. Všechny hlavní protagonisty mám již vymyšlené, mám nalinkované jejich vztahy a jejich vyústění. Děj se bude odehrávat v Rumunsku, kam se nově přesuneme, ač jsem to chtěla udělat už v prvním díle, ale nebyl na to prostor. Jak jste si mohli všimnout na banneru, ústřední postava, která zaujme místo vedle Gabriela, má již své jméno. Declan Slade vám možná přijde divné a trochu přitažené za vlasy, ale je to taková moje malá hříčka, jelikož jde o spojení jmen postav, které ztvárnil Jonathan Rhys Meyers, náš Drákula. Declan je jméno jeho postavy z filmu Mission Impossible 3 a Slade je příjmení z filmu Velvet Goldmine, který se mi k mému velkému štěstí podařilo sehnat a ač jsem z něj trochu vyděšená, Jonathan podal fantastický výkon. Co se týče celkového děje, můžete se těšit na další flashbacky, určitě dostanou prostor a já se jich jen tak nevzdám. Gabriel byl probuzen čistě za účelem poražení Silase, tak snad mu v tom jeho nová parta pomůže. Předpoklady k tomu určitě mají, otázkou je, jestli budou chtít spolupracovat, protože nová vztahová síť mezi protagonisty je opravdu spletitá a nikdo nedostane nic zadarmo. Po celou dobu se v pozadí vznáší zlo v podobě Silase, ale on nebude jediný, kdo bude našim hrdinům, jak se říká, zatápět pod kotlem. Objeví se postava, která toho bude mít hodně co říci a nebude snadné se jí vyhnout. Možná to bude pěkný hajzl, ale já tuto postavu už teď naprosto miluji. Kdy se začne psát, to skutečně netuším, protože jsem už na počátku roku předeslala nový fantasy příběh Úsvit temnoty a bylo by správné napsat nejdříve tento příběh, ale ještě se uvidí. Ke Gabrielovi mám srdcový vztah a opouštět jeho svět se mi jen tak nechce. Tvorba pokračování ale rozhodně nezačne hned. Jak jsem psala, je tady jiný příběh a já bych si navíc po devíti měsících urputného psaní něčeho tak rozsáhlého dala na chvíli pauzu, protože jsem ze sebe dostala opravdu vše. Navíc je momentálně ve fázi naivního plánování výlet, který bych chtěla uskutečnit, a to přímo do Rumunska. Moc ráda bych při psaní dalšího díla čerpala ze svých vlastních zážitků a z toho, co jsem viděla na vlastní oči. Takže se teprve uvidí, jak to všechno dopadne.

Teď bych se ale zase chtěla vrátit k tomu, co bylo. Za celou tu dobu, co tento příběh vznikal, si vytvořil opravdu širokou základnu čtenářů. Byli jste mi oporou, hnali jste mě vpřed, prožívali jste každou kapitolu a přiváděli jste k tomuto příběhu stále nové a nové čtenáře. Za to Vám všem patří mé obrovské díky. Bez vás by nic z toho nebylo a mě stále překvapuje nejen to, že si Dracula nachází stále nové a nové čtenáře, ale že ti staří u něj stále setrvávají a dobírají se konce, ať je daleko, jak chce. Máte můj obrovský respekt, že jste se dostali až na konec a smekám před vámi. Jste úžasní a toto všechno vzniklo hlavně díky Vám.

Dále bych chtěla poděkovat, jak už je u mě zvykem, své sestřence, která si toto možná nikdy nepřečte, ale bez ní bych nebyla hlavně já. Pokud chcete někomu děkovat, pak hlavně jí, protože to ona, a to opakuji stále, mě přivedla k psaní a dostala mě na Wattpad. Kdyby se to nestalo, Dracula by nikdy nevznikl. Za to, že dělám to, co mě baví a že jsem se dostala až ke Gabrielovi, vděčím především Tobě.

Poděkování si zaslouží ještě jeden výjimečný člověk, a sice naše úžasná Monii3155. Nejen za to, že oděla tento příběh to úžasného rudého hávu, ale především za to, že stála u jeho zrodu. Ten človíček, se kterým jsem si při věšení prádla psala, je právě ona a i když pořád říkám, že mě od toho nápadu měla odrazovat, povzbuzovala mě a uháněla mě, abych jej uskutečnila. Stalo se a Dracula je tak zčásti také jejím dítětem. Navíc prokázala pevnou vůli, když musela neustále poslouchat mé výlevy během celých devíti měsíců. Omlouvám se za to, protože jsem byla vážně jako osina v zadku, zároveň Ti však také děkuji, protože bez tebe by mi asi přeskočilo.

Hodně skáču, ale myšlenky mi víří hlavou jako zběsilé. Je to podivné. Devítiměsíční éra končí a já zítra nezasednu ke stolu, abych připsala další dílek Gabrielova života a odhalila vám, jak to s ním dopadne. Ona ta cesta nebyla snadná, protože byla lemována docela zapeklitým studiem. Móda v určité době či zemi, historie dané země, lékařské záležitosti, pitvy, hinduistické modlitby, hledání předloh pro večerní šaty, výzdoby domu i ty samotné domy, pátrání v mapách, kde v jaké ulici co je, jaké město by se nejlépe hodilo, kam zasadit jaký objekt – to všechno jsem musela hledat, zvažovat, testovat, měnit a hledat dál. Bylo to náročné, ale bavilo mě to. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých a užitečných informací, z nichž jsem často použila možná tak jedno procento, ale vždycky je dobré vědět více a použít méně, protože díky tomu zbytku byste nedošli k tomu, co jste nakonec napsali. To studium je často vyčerpávající a sežere hodně času, který se může investovat do psaní, ale pro mě je potřebné, protože nechci psát nelogické věci, které nejsou pravda nebo se nemohou stát. I tohle sbírání informací mě baví a já jsem ráda, že to vše potom mohu skrze příběh přetlumočit právě vám a dodat celému příběhu na reálnosti.

Byla to dlouhá, složitá, spletitá a naprosto šílená cesta, ale dostali jsme se všichni na její konec. Ještě jednou bych Vám všem chtěla ze srdce poděkovat za tu podporu, kterou jste mi po celých devět měsíců projevovali, za všechna krásná slova, každý hlas a komentář a hlavně za vaši výdrž. Pro mě jste hrdinové a jsem vděčná všem za to, že mi dali šanci, otevřeli tento příběh a nechali se do něj vtáhnout. Děkuji Vám všem.

Brzy se zase uvidíme u jiných příběhů a jednou se snad znovu všichni potkáme v Rumunsku a doprovodíme Gabriela na jeho další cestě.

S mrtvým srdcem plným vděku se po boku své krvesajky loučí

Secret_Ella