Dracula

Kapitola XXX.

Gabriel se těsně před úsvitem musel vypařit z Lucyina bytu. Svedl to na naléhavé obchodní jednání, které měl naplánované na ráno. Nemusel se obávat, že by jeho nepřítomnost Lucy pohoršila. Podlehla mu, cítil to z ní. Měl vyhráno. Stačil poslední krok. Byť jej před odchodem její tepající žíla na krku velmi lákala, ještě nenadešel ten správný čas. Ještě chvíli musel vytrvat.

„Nějaké problémy?" optal se Renfielda, jen co vešel do pracovny.

Jeho snědý asistent postával u stolu a procházel nejnovější dokumenty.

„Jen drobné komplikace," zdvihl ke svému pánovi hlavu a zběžně si jej přeměřil pohledem. Soudě dle jeho spokojeného výrazu bylo jasné, že mu všechno vyšlo.

Gabriel došel až ke kulatému stolku v zadním rohu pracovny a nalil si z křišťálové karafy whiskey.

„Ale poradil sis, jinak bys tady už nebyl," nepotřeboval se ptát na podrobnosti, tohle byl dostačující důkaz.

„Jen trocha stříbra," opáčil Renfield bez náznaku emocí.

„Teď to bude ještě horší," Gabriel se usadil za svůj široký stůl a opřel si o něj nohy, „s Marisou je těžké pořízení. Dej jí důvod a půjde po tobě. Tys jí ho dal."

„Nějak se s tím už vypořádám," tahle skutečnost Renfielda příliš nezneklidňovala. S potěšením by té upírce vrazil do srdce kůl.

„Tomu věřím," přikývl Gabriel na souhlas a upil ze své sklenky, „nějaké novinky?"

„Vrchní komisař Scotland Yardu si chtěl domluvit schůzku. Našel jsem pro něj místo. Mám dojem, že se od starosty dověděl o vašich investicích a rád by zjistil, jestli by se nějaké peníze nenašly i pro něj," přednesl mu nový hlavní bod programu.

Znamenitá zpráva. Gabriel se usmál. „O tom nepochybuji. Skvěle, je to dobrá příležitost, jak si pojistit pozici ve městě i na jiné frontě," z takového setkání mohl obchodník jeho schopností vytěžit hodně. Dost na to, aby se udržel mezi elitou společnosti.

Obchodní záležitosti šly ale stranou. Renfielda zajímalo něco jiného. Koutkem oka si Gabriela prohlížel a snažil se v jednom směru jeho jednání najít nějakou logiku.

„Chceš se na něco zeptat?" Gabriel si jeho pohledu všiml, vycítil jej. Zíral do své sklenky a lehce s ní točil. Stačilo mu cítit to zvláštní pulzování v lidském těle, když se dotyčný snažil být nenápadný.

„Já jen...tedy," Renfield přemítal, jestli se vůbec ptát, ale tak či tak to chtěl vědět, „už jste se slečnou Westenra postoupil dále?" Dále pro něj znamenalo, zda zahájil přeměnu.

Gabriel odsunul sklenku po stole stranou, spojil ruce na břiše a prohlížel si svého společníka.

„Prozatím ne, ale ten čas se blíží," odpověděl upřímně, což si dovoloval snad jen u Renfielda, „je třeba jí dát ještě chvíli toho zbytečného lidského bytí. Jen trochu. Upevnit pozici, posílit oddanost. Teprve potom se jí mohu zcela zmocnit, aby nedělala problémy. Žena jejího ražení si svůj nový život nepochybně užije. Je jako stvořená pro temnotu."

„Ale proč právě ona? Myslel jsem, že jsme se tady zastavili jen kvůli...porozhlédnutí, řekněme," ani Renfield neznal vždy všechny Gabrielovy plány, „zrovna Lucy mi nepřijde jako někdo, koho byste si chtěl odvést."

„Přiznávám, že v tomto případě jde jen o mou marnivost," Gabriel se upřímně rozesmál, což bylo spíše děsivé, „bude z ní nádherná nevěsta. Takovou příležitost jsem si nemohl nechat ujít."