Světla v nás

Poslední píseň

Sebastian

Je obrovský a strašlivý, mnohem horší, než si ho vybavuju z našeho posledního setkání - možná je to tím, že ten hrůzný zážitek přebylo všechno další, co se ve Světě bez světel stačilo stát, nebo tím, že jsem momentálně velký asi jako jeden jeho dráp. Teď, když stojím přímo před ním a pozoruju jeho podivně zeleno černé tělo, obrovskou tlamu a zavřené oči, si začínám uvědomovat, že jsem ho opět tragicky podcenil. Lesklá hruď se mu mělce zvedá a zase klesá, nohy má složené pod sebou a je ve vodě - nachází se v něčem, co připomíná směšný přírodní bazének.

,,S Annou jsme před ním utekli do jezera," zašeptám k Tatii, která mlčky stojí vedle mě a taktéž si Fonea prohlíží. ,,Zabralo to. Měl jsem za to, že se vody bojí."

Aniž by pohled odpoutala od Fonea, zavrtí hlavou. Zrzavé vlasy se jí uvolnily z drdolu, tak popadne stužku a znovu si je stahuje, než znovu promluví. Ve tmě vidím jen její obrysy - Patrik vykouzlil jediné světýlko, kterým ozařuje alespoň naše okolí, ale víc magie jsme si nedovolili použít, abychom nenarušili Foneovo pochrupování. Prozatím.

,,Jeho tělo zevnitř hoří," připomene mi Tatia. ,,Kdyby nebyl aspoň zčásti ve vodě, neustále by chrlil oheň. Navíc to pro něj jistě musí být bolestivé." Foneus se zavrtí, jako by se mu něco zdálo, a všichni sebou trhneme. Když jsme pořád tak maličcí, je opravdu, opravdu gigantický Nikdy, v celém svém životě, jsem se necítil tak nepodstatný jako nyní, kdy v porovnání s ním představuju jen smítko, které může v okamžiku rozmáčknout. ,,Ale celý se pod vodu ponořit nemůže," dovysvětlí polohlasem Tatia, ,,ne na dlouho - zabilo by ho to."

,,Proto se pak vrátil do jeskyně," uvědomím si. ,,Když jsme ho nalákali do jezera, oslabili jsme ho."

Will se pohne po mé druhé straně - spatřím to periferně, připomíná jen tmavý flek. ,,Je to obří ještěr živící se magií - mohl jít, kam chtěl," prohlásí suše. ,,Asi se vrátil, protože tady má všechno, co potřebuje. Jeskyně jsou nasáklé vílí krví - naší magií. Má jí tolik, kolik jí potřebuje. Většinou spí, připravený nás bránit, kdyby král hodlal zaútočit."

,,Jako hodnej pes," podotkne Patrik hořce, v jeho hlase nezazní ani podtón pobavení.

,,Tak zněla dohoda, kterou uzavřely víly s Foneem před deseti lety," nevšímá si ho Will. ,,Světlo za příslib ochrany."

Vnímám je oba stejně jen napůl, zrak upírám na to malé mělké jezírko před námi. Voda. Zhluboka se nadechnu a pokusím se uklidnit, a než si to uvědomím, zašmátrám v prostoru pro Anninu ruku.

Tatia se na mě zmateně podívá, protože do ní přitom strčím.

,,Do toho," vyhrknu dřív, než se nad tím dívka stačí nějak pozastavit. ,,Provedeme to kouzlo a zvětšíme se. A ty pak hodně rychle utíkej," promluvím k ní příkře, aby nemohla zaprotestovat. Otočím se na Patrika s Willem - všechny mé tolik potlačované obavy se jim jasně odráží v obličeji. ,,A vy buďte připravení," řeknu k nim.

,,Na co přesně?" chce vědět Patrik a magické světlo v jeho dlaních se zamihotá. Upírám na něj zrak až příliš dlouho, než pokrčím rameny.

,,Nemám nejmenší tušení."

Příliš rychle.

Foneus zareagoval příliš rychle.

Než si s Willem a Patrikem stačíme uvědomit, že jsme zase zpátky v lidské velikosti, bývalý Nositel světla otevře své ještěří oči. Stojím přímo před ním a není se kam schovat - sykavě se nadechnu, všechno na vteřinu ztuhne a ztichne, je to skoro jako by celou tuto situaci někdo zmrazil - a za necelé tři sekundy ji zase odmrazil. Celá jeskyně je náhle v pohybu. Patrik zařve: ,,Pozor!" a strhne mě i Willa na zem, vzápětí se nám společně s Foneovým řevem nad hlavou prožene ohnivý jazyk. Foneus se začne se zvedat na své silné nohy a půda, stěny i strop se roztřesou.