Světla v nás

Slepé čekání

Teprve až se umyju já i Sebastian a oba se sejdeme zase zpátky v pokoji, který tak nějak korunuju na náš, ačkoliv nám patří asi tak jako cokoliv jiného tady, za námi Henry s Helenou znovu přijdou. Oční víčka mi padají únavou, teď, když jsem okoupaná, ještě víc než předtím, a usilovně se vyhýbám Sebastianovu pohledu. Necítím se naštvaně - ne, proboha, na to jsem až příliš vystrašená. Jak bych se mohla přestat bavit s jediným člověkem, který je v tomhle všem moje poslední jistota? To však nezastaví moje podvědomí, které v jeho přítomnosti momentálně zrovna nejásá.

Nemusím s ním naštěstí být sama dlouho, protože Helana s Henrym brzy zaklepou na dveře, jako by tu snad byli hosté oni, a vejdou dovnitř. Tváře jim ozařuje svíčka, kterou Helena drží v rukou. Oba jsou zase oblečení jinak - tentokrát na sobě mají něco, co připomíná...

,,Monterky?" zamrká Sebastian a já po něm hodím ostrý pohled, aby se začal laskavě chovat slušně. Pokrčí na mě rameny a ztiší hlas do šepotu, když se ke mně naklání a říká: ,,A teď jako co? Jsou z nich dělníci?"

,,Pracovní úbor," odsekne Henry a mě se zmocní podezření, že nemá absolutní představu, co to znamená slovo monterky. Helena jen kývne a pak s očima přišpendlenýma ke mně pronese: ,,Podívejte, nejspíš vám to připadá velice... banální, ale pokud bychom nepřišli do práce, králova stráž by si toho jistě všimla a během několika hodin by nás začali stopovat-"

,,Musíme to dnes ještě ututlat. Stejně si musíte odpočinout," přeruší ji Henry a já na něj vykulím oči.

,,Ututlat? Dnes?" zopakuju zmateně a Helena se poškrábe ve vlasech rukou, kterou nedrží svíčku.

,,Pak se musíme vydat na cestu. Brzy se rozkřikne, že jste tady."

Pořád to nechápu a Seb je na tom očividně úplně stejně, jak zjistím, když si s ním vyměním pohled. ,,Vydat se? Na cestu?" papouškuje podobně jako já a Henry se tím zdá poněkud otrávený, protože protočí očima a odpoví: ,,Ano, vydat se na cestu. Jste nositelé světla ve světě, kde král veškerou magii reguluje. Co myslíte, že s vámi udělá? Pozve vás na čaj?"

Hlavou mi projede dutá bolest a pak už cítím jen naléhavou potřebu spát. Sáhnu si na spánek a pak se posadím, pro jistotu - obava, že to se mnou sekne, je jistě na místě, přesto ale jen mávnu rukou, když ke mně Helena vykročí.

,,Takže nejenže po nás jde čarodějnice a zrůda z jeskyně, ale taky král, který, jen tak mimochodem, dokázal ovládnout celý tenhle svět?" ujasním si to a zamotá se mi obzor, když Helena s Henrym oba lehce kývnou, jako by se báli, že jsem na pokraji zhroucení. Možná jsem, nicméně jen si povzdechnu a unaveně složím obličej do dlaní. ,,Tohle je doopravdy pořád lepší a lepší," zabručím si pro sebe. Nejsem si tak úplně jistá, jestli by teď mohl ještě někdo přijít s čímkoliv, co by mě rozhodilo. Nejspíš ne. Nejspíš už jsem ve stádiu, ze kterého se už ani hnout nemůžu.

Jak je tohle možné? Jak? Z té otázky se mi svírají všechny orgány v těle. Protože to možné není, ale přesto se to děje.

Nevykukuji zpoza svých prstů a dál mám hlavu schovanou v dlaních, když se vracím k přesvědčení, že tohle všechno musí být jen výplod mé fantazie. Jsem v nemocnici, hučím do sebe v duchu. Je to sen. Vzbuď se, Anno. Vzbuď se.

,...a jde po nás prakticky celá tahle planeta a vy jdete do práce?" slyším říkat Sebastiana.

,,My jít pracovat musíme. Kdybychom nenastoupili na své pozice, okamžitě se po nás začnou shánět," opakuje Helena vyjukaně a očividně doufá, že se jí zastanu. Zavrtím hlavou.

,,Upřímně si nemyslím, že teď je nejvhodnější chvíle jít si... vydělávat," prohlásím a dívka na mě vykulí oči, jako bych řekla něco, za co se normálně vyřezává jazyk. A možná že i ano, vzhledem k tomu, jak Henry okamžitě vyletí.

,,U všech vlků, co to plácáš?!" vykřikne a já sebou trhnu.

,,Henry," ozve se Helena a sáhne mu na paži. Mladý muž úplně zrudne a zaškaredí se na mě.

,,Tady," procedí skrz zuby, ,,se nepracuje pro peníze, mladá dámo. Tady se pracuje, protože kdo tak neučiní, toho potrestají smrtí. Takže jistě pochopíš, že teď musíme odejít - pokud tedy nechceš být v příštích hodinách bez hlavy."

Polknu a on se narovná. Helena ho pustí a zavrtí hlavou, jako by nevěděla, kdo z nás ji štve víc. Potom se podívá na Sebastiana, protože ten výjimečně mlčí.

,,Dům bude zabezpečený. Nikdo nebude mít důvod sem chodit - většinou sem sotva kdo zabloudí. Neopouštějte tuhle místnost - a hlavně nerozsvěcujte, rozumíte? Nikdo tu nemá být. Pokud se po lese bude náhodou někdo pohybovat a uvidí světlo..."

,,Jasně, chápeme," přeruší ji Sebastian, než stačí dokončit větu, a Henry jen pohoršeně zafuní a přejede nás pohledem, jako by nerozuměl tomu, proč si nás sem vůbec pozval.

,,Budeme zpátky během deseti hodin," řekne Helena a nejistě si hraje s obyčejným prstýnkem na své levé ruce a kmitá mezi námi očima. Ona má zase očividně strach, že se pokusíme utéct.

,,Ani se odtud nehneme a nerozsvítíme. Můžete se spolehnout," řeknu a Sebastian nespokojeně mlaskne a založí si ruce na hrudi.

Bezva, Sebe, pomyslím si v duchu. Teď sis opravdu vybral chvilku hrát si na arogantního blbečka.

,,Kam nás potom hodláte vzít?" chce vědět a já mlčím, protože upřímně taky doufám, že se to dozvíme. Nicméně Helena jen zatahá Henryho za rukáv a řekne: ,,Musíme jít." Posléze se obrátí k nám a řekne: ,,Vezmeme vás někam, kde dostanete skutečné odpovědi. Někam, kde budete v bezpečí. Ale teď už vážně pospícháme. Henry..."

,,Pamatujte si, co jsme vám říkali," řekne Henry zostra, obejde místnosti a zhasne postupně všechny svíčky v ní, dokud nezůstane jen ta v Heleniných rukou. Vidíme tak jen její obličej, když říká: ,,Je to jen pár hodin. Prostě běžte spát. Žádná světla."

Otočí se a vyjdou na chodbu, načež za sebou zavřou a nechají nás se Sebem v úplně slepotě.

• Well, Seb a Anna... sami ve tmě... copak asi bude? 3:) Ano, přesně tak! Budou spát, vy nezdvořáci! :D :D Dobře, spát tak úplně nebudou, to by byla nuda, ale ani nemyslete na to, na co myslíte. A já vím, že na to myslíte! :D:D (Já bych na to teda myslela, bo já shippuju vše, co se hýbe:DD) Proto sem ale nepíšu, píšu sem vlastně proto, abych řekla následující... to koukáte, jak jsem se polepšila s přidáváním, což?:D Jdu zaklepat, abych to nezakřikla. A taky sem píšu, abych vám řekla, že jste super. Jo, to je všechno. :DD Takže mír a lásku a zase u další kapitoly! ♥