Světla v nás

Plamen nedůvěry

Helena nás zavede do místnosti, kde jsem spala, než jsem utekla, a rozsvítí podél ní tolik svíček, že tím navodí téměř stejný efekt, jako by zapnula lampu. Spatříme tak slaměnou postel připomínající skoro až lůžko, na které jsem spala, rozbitou vázu, kterou jsem převrhla, a odstrčený malý toaletní stolek.

Zdi jsou vymalované světle žlutou barvou, díky čemuž místnost působí i v takové tmě světleji. V rohu je zabedněné okno. Dále je zde taky velká skříň a ještě jedno lůžko na druhé straně místnosti. Vedle něj na viditelně staré a rozviklané židli leží mé džíny, triko a boty. ,,Díky bohu!" vydechnu a okamžitě k nim zamířím.

,,Ach ano, přeprala jsem ti je," ozve se Helena, zatímco něco štrachá ve velké skříni. ,,Mělo by to už být suché."

Není, jak zjistím, když džíny popadnu do rukou, ale to nevadí. Cokoliv je lepší než to, co mám na sobě teď.

,,Tobě dám tohle, Sebastiane. Bývalo to Henryho, ale už to neobleče." Drobná dívka mu podá úhledně poskládaný komínek a Seb se na ni slabě usměje. ,,Děkuju," řekne a ona mu úsměv opětuje.

,,Doufám, že nemáte strach," pronese k nám. ,,Od nás vám žádné nebezpečí nehrozí. Henry se bude chovat, jako by vás tu nechtěl, za což se dopředu omlouvám - ale on tomu prostě nevěří."

,,Čemu přesně?" ozvu se tiše a ona pokrčí rameny.

,,Tomu, že ještě existuje nějaká naděje."

Nakrčím čelo a Sebastian se taky zatváří zmateně, ani jeden z nás ale nic neříká. Helena se znovu usměje. ,,Dobrá, nechám vás se převléct a zatím uvařím čaj. Voda do koupele se bude nějakou dobu ohřívat, tudíž doufám, že vám nevadí, když se půjdete umýt až po té... konverzaci."

,,Ne, to je v pořádku," ujistím ji, ačkoliv bych nejradši vlezla do horké vody už teď. Helena přikývne a vyklouzne z místnosti, načež za sebou zavře dveře.

Podívám se na Sebastiana, který už si přetahuje triko přes hlavu.

,,Hej!" vyjeknu a připlácnu si ruku na oči.

Slyším, jak se rozesměje. ,,Ha, ha, ha," zabručím. ,,Otoč se alespoň, proboha!"

,,Promiň, Anno, ale poslední, co mě teď zajímá, je jestli náhodou neuvidíš moje břicho."

,,Blbče."

Obrátím se a popadnu svoje džíny, pořád zády k němu. Ty si alespoň můžu obléct, aniž bych předtím svlékala košili. Mít je na sobě je jako pohlazení po duši. Stojím otočená zády k Sebastianovi a očima kmitám sem a tam, hledajíc nějakou oponu, za kterou bych se mohla schovat.

,,Já koukat nebudu," ozve se kamarád a já se překvapeně otočím. Následně jeknu a zase se obrátím s rukou přes oči.

,,Můžeš mi přestat ukazovat svoje spodní prádlo?" vyjedu na něj a on si odfrkne.

,,Něco tě rozptyluje?"

Tváře mi zrudnou a popadne mě vztek. Obrátím se k němu a bez cavyků si přetáhnu košili přes hlavu. Když dopadne na zem k mým bosým nohám, připomíná spí cár hadru. Po zádech mi přejede husí kůže.

Sebastian jako by úplně zmlkl.

,,Neciv na mě," syknu a natáhnu se pro své tričko.

,,Necivím," odpoví hoch trochu opožděně.

,,Civíš," nedám se a ušklíbnu se, ačkoliv to nemůže vidět. Pak si tričko natáhnu na sebe a otočím se. Založím si ruce na hrudi a povytáhnu obočí.