Světla v nás

Dohoda

● Tramtaradá! Sto let sem, sto let tam, konečně je tu další část Světel a já hlásím, že se blýská na lepší časy, protože teď už vím přesně, kam budu v následujícím kapitolách směřovat (ou, po 27 částech, well, congrats😂😂) a tak by mi mělo logicky jít rychleji i psaní. Nooo a teď už nebudu víc kecat, tady je další část, tentokrát plná informací, tak snad se bude líbit. 😊

,,Vílí národ tě sem poslal, abys nás k nim dovedl, co?" oboří se na Willa Sebastian a vyskočí na nohy, načež já se okamžitě pokusím o totéž, trvá mi to ale podstatně déle.

,,Počkej!" zarazím Sebastiana, který zatne pěsti a vypadá to, že Willa asi doopravdy zašlape do země. Natáhnu přes kamaráda ruku a to ho díky bohu zarazí.

Will těká pohledem ze mě na něj a jeho výraz jasně vypovídá o tom, že uvažuje, jestli by nám zvládl utéct.

,,Nemám vás nikam dovést!" vyjekne a hlas mu vyděšeně přeskočí. ,,Nikdo neví, že tu jsem!"

,,A to ti teď jako máme věřit? Vedeš nás vůbec za Helenou a Henrym?" prská Sebastian, zatímco já na Willa jen třeštím oči, když mi dochází, jak hloupí jsme byli, když jsme okamžitě začali důvěřovat někomu, koho jsme sotva poznali...

,,Samozřejmě, že vás k nim vedu,"odpoví Will a taky vykulí oči, nejspíš proto, že ho děsí agresivita v Sebově pohledu.

,,Zabiješ ho ty nebo já?" procedí Sebastian ke mně.

,,Vílí národ mě sem neposlal!" zavolá zase Will a jeho hlas už se opravdu třese obavami. Na čele mu vyskočí úplně malilinkaté kapičky potu a couvne, jako by nám snad nestačil jediný krok k tomu, abychom ho chytili. ,,Našel jsem vás sám, protože... protože..."

,,Protože co?" naléhám a on na chvíli jen sklopí oči, načež vyhrkne:

,,Protože strážci světel uzavřeli dohodu s Foneem," zašeptá a zhoupne se na patách, přičemž výraz na jeho obličeji se změní z vyděšeného k evidentně k smrti vystrašenému.

,,Cože udělali?" nechápe Sebastian a já mu strčím do hrudníku, když se chystá udělat krok dopředu. Zavrtím na něj hlavou a pak si kleknu, abych byla alespoň o něco blíž Willovu obličeji, když s ním mluvím.

,,Jakou dohodu s ním uzavřeli?" chci vědět a on polkne a zvedne ke mně oči. Pokud se nepletu, mají tmavě hnědou barvu, je to ale dost těžké určit, vzhledem k tomu, jak jsou malinké.

,,Neměl bych to říkat," zašeptá a já vím, že mluví zcela upřímně, protože jeho tón jasně vypovídá o tom, že nelže. Zato se v něm dost jasně odráží hrůza, kterou dle všeho cítí. ,,Neměl bych to ani vědět - a už vůbec bych tu neměl být. Možná kdybych se prostě vrátil..."

,,Wille," oslovím ho a snažím se potlačit znepokojení, které ve mně narůstá s každým jeho slovem. ,,Prosím. Jakou dohodu s Foneem uzavřeli?"

Will se znovu setká s mým pohledem. ,,Strážci světel to chápali jako svou povinnost," zašeptá. ,,Nikdo by neměl mít takovou moc, jako máte vy. Ne v těchto dnech. A on jim slíbil svobodu... slíbil, že už nebudeme muset lákat lidi do našich jeskyní..."

,,Hele," vloží se do toho Sebastian a teď už zní jen znepokojeně. ,,Počkej, pěkně popořadě. Co přesně mají strážci v popisu práce? A jaké lákání lidí do jeskyň?"

,,Takže je to vážně pravda," řekne Will a na okamžik jeho strach překryje vzrušení. ,,Vážně nepocházíte z tohoto světa. Pronikli jste bariérou."

,,Co to doprdele zase plácáš?" zasténám a Sebastian i Will na mě vykulí oči. Plácnu sebou na zadek a nadechnu se. ,,Tak ještě jednou - já ani Sebastian jsme nic neudělali. Měli jsme autonehodu a probrali jsme se tady. Nevíme, co jste vy všichni zač, jasné? Nemáme tušení, co se tady děje. Tohle je jako probudit se v noční můře. Takže ne - nepocházíme odtud. A teď už mi sakra dej odpovědi, nebo tě vážně zadupu do země."