Světla v nás

Probuzení

•Nejdelší kapitola ever! Tak to máte, když mám konečně čas:D Nějak jsem se do toho dostala a teď to má přes 2 300 slov... ups? :D Tak doufám, že vám to nebude vadit:D

Místnost, do které přijdeme, připomíná celu. Možná proto, že místo dveří jsou v ní mříže a jediné, co se v ní nachází, je postel a pochodeň. 

 Dost možná to cela je. Nejspíš. Ne, vlastně to určitě je cela, což mě mírně vyvede z míry, proto se nechápavě podívám na Sebastiana a ten dvakrát mrkne, jako by nemohl uvěřit tomu, co to zase vidí.

 ,,Bohužel, nic jiného než tohle tady není... uzpůsobeno vaší velikosti," pronese Gina a já nemám ani možnost něco říct, když se ozve Seb.

 ,,To je vězení," pronese a v jeho hlase zazní podezření, které cítím i já. Gina se rozesměje. Je tak maličká, že bych ji dost možná zvládla vdechnout, kdyby se příliš přiblížila k mé puse. 

 ...divná představa.

  ,,Ano, vím. Nemusíte se ale bát, nikdo vás v něm zavírat nebude. Podobné cely najdete po celé zemi. Král je nechal zbudovat, aby měla vojska možnost kdekoliv kohokoliv zadržet, když bude potřebovat. Ale nějaký čas už se nepoužívají."

 ,,Král?" zeptám se a přimhouřím oči. Poté vzdychnu. ,,Fajn, možná je čas začít odpovídat na otázky, protože přísahám, že pokud mi někdo sdělí ještě jednu jedinou informaci, pukne mi mozek." Obrátím se na Seba a vjedu si prsty do vlasů. ,,Fakt, škvaří se. Brzo exploduje."

 Kamarád se podívá na Ginu. ,,Má pravdu. Musíte pochopit, že tohle všechno je... už od začátku ničemu nerozumíme a všechno, co říkáte..."

 ,,Je praštěný, hloupý, neskutečný a brzo mi z toho exploduje mozek," ozvu se a Gina se narovná v zádech a obličej ji ozáří světlo z pochodně. Má světle modré oči, jako průzračné sklo, a přestože jsou tak malinké, cítím intenzitu jejího pohledu, když nám odpovídá:

 ,,Pokud má Axol pravdu, pak jste skutečně součástí věštby. Nikdo nikdy netvrdil, kdo to vlastně bude - jediné, co bylo řečeno, bylo, že se Nositelé světla vrátí. A nyní jste tu vy -  a jste tu z nějakého důvodu."

 ,,Nebo je to omyl," řekne Sebastian. 

 ,,To je pravděpodobnější," souhlasím a založím si ruce na hrudi. ,,Možná je to jen náhoda. Do ničeho jsme se nechtěli zaplést a žádnou magii nemáme, to si můžete být jistí."

 ,,Máte špatné lidi," dodává ještě Sebastian a oba přikyvujeme. ,,Musíte nám pomoct se dostat domů. Nejsme ti, které hledáte."

 Gina na nás chvíli kouká. Křídla jí za zády kmitají, ale nezdá se, že by byla unavená. Povytáhne koutky úst a mě napadne, že je moc krásná - tedy, na zelenou vílu - a kolik má asi let. Mám tolik otázek. Král, čarodějnice, gaadernská noc. Ten vlk v lese, věštba, magie. Svět bez světel.

 ,,Možná, že máte pravdu," promluví Gina klidně. ,,Možná je to jen omyl a vy nejste těmi, na které čekáme."

 Uleví se mi, že to říká, a okamžitě zase přikyvuju. Ona však pokračuje: ,,Ale možná to tak prostě jen má být. Možná jen nevíte, že jste Nositeli světla. Každopádně," řekne, mávne rukou a na to se dveře do malé cely otevírají dokořán, jako by za ně zatáhla, ,,jak už jsem řekla, všechno se děje z nějakého důvodu. Naše cesty jsou předem určeny a nic není jen tak. Prosím," pokyne nám a my na ni vteřinku zíráme s otevřenou pusou. Upřímně, moc se mi nechce nechat se vlákat do místnosti tři krát tři metry a vypadá to, že ani Sebovi se to moc nezamlouvá. Zkusí to tedy ještě jednou.