Světla v nás

Krev, světlo, tělo

O necelých patnáct minut později už všichni stojíme na nohou a nervózně přešlapujeme. Nebo alespoň já nervózně přešlapuju, protože to, co se má v dalších chvílích odehrát, považuji mírně řečeno za strašnou pitomost, co nás přivede - a to ještě v tom nejlepším případě - do maléru.

  ,,Tohle je šílenost," zabrblám a silou vůle si přestanu okusovat nehet - sprásknu ruce a trochu se mi zamotá hlava, pořád se totiž ještě cítím zesláblá z toho, co se odehrálo v domku Heleny a Henryho. Žaludek mám úzkostlivě stažený.

,,Všechno tady je šílenost," ozve se Seb, aniž by zvedl hlavu, a dál se snaží vytvořit z několika listů lopuchu něco jako přírodní mísu. Bezúspěšně, mimochodem - namísto toho, aby mu držely nějaký tvar, to vypadá, jako by z nich hodlal uplést copánek.

,,Ksakru," uleví si, když se mu jeho dílo už nejméně po sté rozpadne.

,,Děláš to špatně," poučí ho Will, zatímco sám pobíhá sem a tam a rozhazuje okolo nás klacíky, čímž nás uzavírá v jakémsi pomyslném kruhu. ,,Musí to být pevné a ucelené-"

,,Nekecej, chytráku," zavrčí kamarád na malého kluka vztekle a pak na mě zavrtí hlavou, čímž mi dá jasně najevo, že by mu nejraději zakroutil krkem. Stočím pohled z něj na Willa a zamračím se. 

 ,,Wille, o co se pokoušíš?" nechápu a s každým dalším pokusem mu porozumět si připadám víc a víc zmatená.

 ,,Podle pokynů musíme stát v naznačeném kruhu," vysvětlí, popadne další klacík a se zřejmou námahou ho odhodí o pár centimetrů dál. Zafuní a podívá se na mě.

 ,,Udělám to," nabídnu se poněkud opožděně, vzhledem k tomu, že už je vytvořena skoro půlka kruhu, a Will zdráhavě přikývne, jako by snad pochyboval, že dovedu rozhazovat klacky okolo lépe než on. Posadí se však bez námitek na zem a já okolo něj opatrně projdu, přičemž si dávám velký pozor, abych ho náhodou nezašlápla. Will si odhrne neposedné hnědé vlasy z čela a vytáhne z kapsy něco, co v mých očích vypadá jako smítko, pro něj to ovšem evidentně představuje lístek, na němž je něco napsané.

 ,,Prvně uzavřeme kruh," přečte už minimálně po tisící a já slyším, jak Sebastian zuřivě cosi zabručí, buď proto, že už ho rozčiluje Will, anebo se mu zase nepovedla jeho přírodní miska. ,,Potom," pokračuje Will důležitým hlasem, ,,smícháme tři kapky vody s kapkou krve od nositele světel." Will zvedne zrak a přimhouří na mě oči. ,,Pak budete muset opakovat zaklínadlo, co tu mám napsané, slovo od slova. Asi bude lepší, když si to natrénujeme."

 ,,Jak můžeme vědět, že je to vážně jen kouzlo na jeho... zvětšení?" zašeptá ke mně Sebastian, když okolo něj procházím a rozhazuju klacíky za jeho zády. ,,Co když nás... co já vím, nechá vybuchnout?"

 ,,Asi mu budeme muset věřit," odpovím mu. ,,Ví, kde je Helena s Henrym a jak nás k nim dostat. A navíc se v tomhle světe vyzná a vysvětlil nám toho víc než všichni ostatní dohromady."

 Sebastian na Willa nedůvěřivě mžourá.

 ,,To aíma," začne Will rádoby povznešeným hlasem a já se narovnám a nakrčím čelo. Sebastian se postaví vedle mě a v rukou konečně svírá něco, co je sice jen žalostně málo podobné míse, nicméně zdá se, že to svému účelu může posloužit.

 Will mu opětuje jeho arogantní výraz a jde mu to překvapivě dobře. ,,Teď máte opakovat," oznámí nám ironicky laskavým tónem a dřív, než Sebastian stačí něco odseknout, zopakuje: ,,To aíma."

 Vyměníme si se Sebem pohledy a pak zopakujeme: ,,To aíma."

,,To fos, to sóma," řekne Will a my jeho slova papouškujeme jako ve školce po paní učitelce.