Světla v nás

Svět bez světel

,,Bývaly doby, kdy se má ruka netřásla, okamžiky, kdy bylo možné psát tyto řádky, aniž by byly tak špatně čitelné. Časy, kdy tuto místnost ozařovalo více než jen plamen ubohé svíčky. Pamatuji doby, kdy tímto světem, světem věčné tmy, proudilo světlo. A nebylo to jen světlo, jež zná každý z nás, nebylo to jen slunce, jen důvod, proč máme stín, jen to, co odděluje noc ode dne. Bylo to světlo nejčistšího původu. Byla to magie sama - proudila námi, proudila vzduchem, vodou, půdou, rostla ve stromech, byla součástí kamenů, tekla v potocích, bila společně s našimi srdci.

Magie. Ach, magie, magie tak mocná, tak nevinná, magie třpytící se na šupinách Neraid, šelestící na křídlech vílího národa. Dokonce i magie temná sídlící na vrcholcích hor, pramenící na špici Vlčí hory v sídlech Gaarden, magie způsobující zlo, bolest, šířící tmu. I ta vzešla, stejně jako vše temné, ze světla.

A ačkoliv by si člověk myslel, že právě ona temná, zkažená magie, způsobila pád našeho světa, nebylo tomu tak. Zánik světa takového, jak jsme ho znali, způsobilo něco pro nás zcela nového a neznámého...

Mám strach. Všichni se teď bojí. Přicházejí temné chvíle, temnější, než kdy byla magie, jež se v tomto světě nacházela, temnější, než byla ta nejčernější duše zde narozena. Ale nejvíce se bojím zapomnění, které tomuto světu hrozí. Zapomnění na to, kým jsme byli předtím, než se na náš kraj snesla tma... předtím, než byla z prachu a krve ukována koruna našeho vládce.

Píšu tuto kroniku, abych zabránil zapomnění. Abych vám připomněl, jaký byl svět, ve kterém vládla magie a nic než magie.

Ach, magie. Mocná, čarovná to věc. Jednoho na cestu navede... druhého okouzlí natolik, že z ní sejde.

Magie stála i na úplném počátku tohoto světa. Byla a vždy bude věčná a přestože může být svázána, utlačena, skryta... nikdy nebylo, není a nebude možno ji zcela vymýtit.

Z magie vzešlo všechno a všichni. A my, lidé, Neraidy, Gaaderny, vlčí národ, vílí národ i jiné bytosti z magie zrozené, jsme nějaký čas žili v míru. Ale i tyto časy brzy pominuly.

Gaaderny, nádherná stvoření křižující noční oblohu, zakusila pokušení velké moci jako první. Jejich soutěživost, pýcha a touha vládnout napomohli tomu, aby je temnota zcela pohltila. Soucit, láska, jakékoliv city, jenž je s námi spojovaly, jako by přes noc vymizely. Ve dnech, jež následovaly, začali po celém světě mizet lidé, a všem národům brzy došlo, kdo za tím stojí. Viděl jsem, co Gaaderny s těmi unesenými dělají, neboť i moje sestra byla mezi nimi. Vrátila se domů jako jedna z nich, s temnými vlasy, rudými rty a černýma očima. Se smíchem spálila náš dům na popel.

Nedlouho poté Gaaderny začaly unášet vlky. Jejich tesáky, rychlost a věrnost se ihned obrátila proti nám. Vlčí národ se samozřejmě začal bránit, tudíž jejich ztráty nebyly tak velké, nicméně stačilo to, aby se jejich rasa rozdělila na dvě poloviny. Čistí aneb ti, jenž zůstali. A pak gaadernští - ti, jenž byli navždy pod nadvládou čarodějnic.

Ostatní národy věděly, že se musí něco udělat. Následkem bojů už bylo zničeno nespočet vesnic, vypáleny stovky lesů, ztraceno několik desítek životů. A tak bylo rozhodnuto, na sklonku mezi podzimem a zimou, že se všechny národy sejdou ve Vodním údolí tak, aby Gaaderny na nic nepřišly. Města, lesy, domy - vše bylo zahaleno stovkami kouzel, iluzí a bariér.

Avšak mezi národy byli zrádci. Gaaderny nebyly jedinými zkaženými dušemi v tomto světě. Ve Vodním údolí došlo k jedné z největších bitev našich časů - a také k jedné z našich největších porážek.