Světla v nás

Královi muži

Kdyby nehrozilo, že do dvou minut umřeme, Sebastian by si nepochybně neodpustil své: ,,Říkal jsem ti to." Teď na nic podobného ovšem není vhodná chvíle.

Jsme nahraní.

Armáda venku se rozdělí pouhým máchnutím ruky jednoho z nich - nejspíš jejich velitele - na tři části, z nichž jedna se vrátí směrem, kterým přišli, druhá zamíří dál do ulice a třetí začne prohledávat domy, mezi nimiž stojí i ten, v němž se právě nacházíme. Každý oddíl má více než dvanáct vojáků a aby toho nebylo málo tak taky dva vlky, bez vodítka, natož tak s náhubkem, a podle všeho, co už vím, jsou to navíc gaardenští vlci, propůjčení králi od čarodějnic a oddaní na život a na smrt.

A navíc dokážou vycítit magii.

,,Wille," vypadne ze mě, při pohledu na hocha se všechno v mém těle sevře.

Oh, zatraceně! Jak jsem mohla být tak hloupá?

,,Nejsi s náma," prohlásí Sebastian a v jeho tónu není ani náznak jakéhokoliv triumfu. ,,Nikdy jsi s náma nebyl."

Will zavrtí hlavou a mně se celá místnost znovu protočí. Mám pocit, jako by něco ve mně křičelo, nedovedu ze sebe ale vydat ani hlásku. Panebože. Zavedl nás přímo do pasti.

,,Předpokládám," pokračuje Sebastian hořce, zatímco já jen stojím jako solný sloup, neschopná pohybu, ,,že všechno, cos nám napovídal o svojí milované matičce, byla lež. Stejně jako to, že tady najdeme Helenu a Henryho."

Will se nadechne, jako by hledal poslední zbytky své sebedůvěry, a narovná se v zádech. Chvilku mám pocit, že mu pozvracím ty jeho obrovské boty. ,,Vlastně ne. Moje matka opravdu chtěla, abych vám pomohl." Na okamžik zaváhá a prudce polkne. No to snad ne! On má dokonce výčitky svědomí! Na hrudi mi vybuchne ohromující bolest. Zalapu po dechu. ,,A Helena i Henry tady dost pravděpodobně pracují, to ale není důvod, proč jsem vás sem přivedl."

,,Chceš nás vydat králi," vložím se do toho a zabodnu se do něj očima. ,,Proč?"

Proč jsem ti vůbec věřila? Zatracenej malej zelenej skřete!

Will zakloní hlavu a pokrčí rameny. ,,Říkal jsem ti, že vás chce vílí národ najít pro Fonea, že? No, já s Axolem jsme došli k lepšímu závěru."

,,Ty s Axolem?" zopakuju. Bezvadný. Další malá zrádná svině!

,,Axol mi udělal nabídku. Víte, moje máma byla skvělá žena, ale dopustila se v minulosti chyb, za které naše rodina platí dodnes. Tohle je moje šance na vykoupení. Vydám vás králi a on za to zbaví vílí národ nejen Fonea, ale i života v ústraní. Uděláme s ním dohodu... stejně jako ji udělaly Gaaderny už před lety."

Vztek se ve mně zvedne jako vlna a vidím, jak Sebastian zatíná pěst, jsem ovšem rychlejší. ,,Ty odpornej švábe!" vykřiknu a vrazím mu do hrudníku. ,,Parchante! Kéž bys byl pořád malej, abych tě mohla zašlápnout!"

,,Je pozdě!" vykřikne na mě zpátky Will a odstrčí mě tak prudce, až vrazím do Sebastiana za sebou. Odhrnu si vlasy z obličeje a zavrčím, když Will ukáže z okna a křikne: ,,Najdou nás do minuty!"

Ruce se mi roztřesou z naprosto jiného důvodu než je vztek nebo strach. ,,To možná ano," souhlasím, ,,ale dnes nikdo z nás neumře."

Will otevře pusu a moje ruka vyletí do vzduchu dřív, než cokoliv pronese. Cítím, jak se ze mě uvolní energie a z mých úst se vydere výkřik - vteřinu na to se Will kácí k zemi a mně se podlamují kolena. Sebastian mě podpírá zezadu a já se mu vyškubnu, načež upřu zrak na Willovo tělo a zamotá se mi hlava. Hrudníkem se mi šíří chlad.