Světla v nás

Mary Drakeová

Někteří máte s částí pořád problémy (prý se nezobrazuje) - omlouvám se, Wattpad stávkuje nebo nevím. Můžete mi prosím napsat do komentáře, jestli už je všechno v pohodě? Snad to půjde. Jste boží a užijte si část, do třetice všeho dobrého.😂💕

Nejprve dům před námi v husté tmě nemůžu skoro ani rozeznat. Mým očím trvá, než si trochu navyknou, ale po chvíli soustředění si všimnu, že jsme stezkou došli k nějaké mýtině, na níž stojí pozoruhodně velký dům. Je postavený v něčem, co se nápadně podobá viktoriánském stylu, který je snad jediný, jaký dokážu rozeznat od ostatních, a to hlavně kvůli sloupům, které podpírají terasu. Tim se mi vydere z náručí, takže se musím sklonit a nechat ho seskočit na zem.

  Dům je na první pohled zchátralý, jeho barvu nedovedu ani přesně určit - tipovala bych to na hnědou nebo rudou. Přesto je ale tím nejbližším luxusu, co jsem ve Světě bez světel zatím mohla spatřit. Uprostřed lesa to působí poněkud nepatřičně. Navíc je to... zatraceně děsivé.

 ,,Tady bydlí tvoje máma?" ozve se za mnou Sebastian a já nadskočím leknutím. Pobaveně se na mě podívá. ,,Promiň," omluví se mi, ale dál se na mě usmívá. Protočím očima. 

 ,,Ano," odpoví Sebastianovi Helena a obrátí se k nám. Ve tmě je podivně bledá. Cop se jí houpe na zádech a sahá jí až po pas. 

 ,,Nesvítí se tam," podotkne Jenny. ,,Co když není doma?"

 ,,O tom pochybuji," zavrtí hlavou Helena a podívá se na Henryho, který ji mlčky pozoruje. 

 ,,Kdy jsi tu byla naposledy?" chce vědět Will a tím přeruší tíživé ticho, které se okolo nás rozprostře. 

 ,,Už to bude pět let," řekne Helena. Aniž bych si to uvědomila, vyměníme si se Sebastianem pohledy. Povytáhnu obočí a je to on, kdo promluví.

 ,,Pět let?" zopakuje lehce zmateně, lehce znepokojeně. Tim zavrčí odněkud, kde zrovna pobíhá, jako by Sebova slova chtěl podtrhnout.

 Helena se zatváří podivně bolestně. Polkne a Henry se natáhne pro její ruku, čímž jí dodá odvahy, aby promluvila. ,,Vzpomínáte, jak jsme říkali, že je poněkud... rozrušená od doby, kdy zmizelo světlo?"

 Přikývneme a ona sklopí oči. Henry znepokojeně stiskne její ruku a podívá se na nás. ,,Vlastně je hodně rozrušená. Zvlášť když mluví s Helenou."

 ,,Uvidíte sami," dodá dívka. ,,Nemusíte mít strach. Jsem si jistá, že nám z její strany žádné nebezpečí nehrozí. Jen... příliš se nepozastavujte nad jejími prupovídkami a náladami. Zjistíme, co potřebujeme, a budeme pokračovat dál."

 Další výměna pohledů se Sebastianem. Posléze se podívám na Jenny a kývneme na sebe. Will za ní pokrčí rameny, jako by říkal: ,,Copak mám na výběr?" Zašklebím se na něj.

 Helena vykročí vpřed k domu jako první. Vede k němu cestička ze světlých kamínků, které nám odlétávají od bot a způsobují hluk. Sebastian zůstane vedle mě a Jenny s Patrikem se zařadí před nás. Jsem ze setkání s Heleninou matkou poměrně nervózní. Podle toho, co o ní dívka říkala, je její máma psychicky labilní, ačkoliv to nikdo neřekl přímo.  Vycítím Sebastianův pohled a periferně po něm zašilhám. Když zjistím, že mě opravdu pozoruje, pohlédnu na něj přímo. Vypadá, že má nějaké starosti.

 ,,Co?" zeptám se ho šeptem.

 Zavrtí hlavou. ,,Nic," odpoví a odvrátí se. Chvíli na něj ještě nechápavě civím, ale to už přijdeme až ke schodům vedoucím k terase. Váhavě následuju Jenny a Patrika se strachem, aby se pode mnou náhodou neprobořily.