Světla v nás

Rozhodnutí

Patrikův stav se za těch pár hodin, během kterých jsme všichni spali a následně se dohadovali o tom, co uděláme dál, výrazně zhoršil. Když za námi Sebastian zavře dveře a podíváme se na mrtvolně bílé tělo jeho bratra, zhoupne se mi žaludek. Tohle nevypadá dobře.

Patrik se začal výrazně potit - na čele má úplné krůpěje vody. Rukama drtí prostěradlo, na kterém leží, a něco nezřetelně mumlá, přičemž hází hlavou ze strany na stranu. Sebastian se k němu chystá přejít, ale Velos ho zastaví.

Ne, promluví vlk a uvolní cestu k lůžku Giatrovi, který se postaví čumákem k Patrikově obličeji. Stáhnu Seba zpátky k sobě a stisknu jeho ruku. Napůl čekám, že se mi vysmýkne, ale on skoro vypadá, jako by můj dotek ani nepostřehl.

Giatros mezitím sklopí hlavu. Přejede čenichem po krku Patrika a mně se zadrhne dech v hrdle. Už jsem začala vlky považovat za národ, který je tady rovný všem ostatním, avšak při tomhle pohledu mnou projede zamrazení a všechno, co před sebou vidím, je šelma, která se ocitla nebezpečně blízko Patrikových tepen.

Zdá se, že i Seb si to uvědomuje, protože před chvílí mou ruku ani pořádně nedržel, zatímco teď ji tak drtí, že skoro vykřiknu. Ale Giatros se u Patrikova krku nijak nepozastaví. Pokračuje k jeho hrudníku... a tam si na něj položí hlavu. Užasle sledujeme, jak zavře oči, jako by se pokoušel usnout ve stoje s hlavou opřenou o Patrika. Velos se k nám otočí.

Pokouší se vyčíst, co se s ním děje, vysvětlí neurčitě a já si vyměním zamračený pohled se Sebem.

Sebastian poté potřese hlavou a aniž by odtrhl zrak od výjevu před sebou, sykne mým směrem: ,,Tohle je šílený. Vážně je necháváme tohle udělat?"

,,Co přesně myslíš?" zašeptám k němu zpátky a očima sleduju výhradně Velose, protože si uvědomuju, že jsem slíbila, že budu naprosto potichu. Ta situace mi tak připomene školu, že se skoro ušklíbnu.

Sebastian odlepí oči od Patrika, aby je mohl upřít na mě. Ten pohled mi na chvilku vezme dech.

,,Necháváme vlka, aby vyšetřil Patrika," objasní mi s výrazem, který jasně dokazuje, že přemýšlí nad tím stejným, co napadlo i mě, když se Giatros přiblížil ke krku jeho bratra. ,,Totiž... koukni se na ten výjev. Navzdory všemu je to pořád vlk."

Vím, že má pravdu, přesto ale zavrtím hlavou. ,,Jo. A pomáhá tvému bratrovi, Sebe. Protože strávil několik dní na dně jezera, kde žijou mořský panny." Povytáhnu obočí a stisknu jeho ruku pevněji. ,,Pokud mu někdo dokáže pomoct, jsou to oni."

,,Vlci," poznamená Sebastian s nakrčeným čelem. Usměju se.

,,Vlci," přitakám.

Nedokážeme mu pomoct, promluví náhle Giatros a zvedne hlavu z Patrikovy hrudi. Sebastian ode mě obrátí hlavu k němu a já šokovaně otevřu pusu. Ten si tedy opravdu nebere servítky.

,,Jak to myslíte, že mu nedokážete pomoct?" vyjekne Sebastian a v hlase mu zazní nemírná panika. Udělám krok dopředu a podívám se na Velose, ten mi ale pohled jen opětuje a já vím, že teď je to Giatros, s kým se máme bavit.

Našel jsem cestu do mysli tvého bratra, Nositeli světla, pronese starší vlk k Sebovi a ten polkne a upřeně na něj civí. Ale jeho myšlenky jsou nejasné a rozostřené. Dle všeho v sobě spustil jakýsi obranný mechanismus, aby unikl pravdě.

,,Pravdě?" zopakuju nejapně a Giatros ke mně stočí oči.

Ano, řekne. Pokusil se vytěsnit skutečnost, že se nachází na dně jezera, sám, a že tam v nejbližší době pravděpodobně zemře, anebo hůř - bude tam žít po zbytek života.