Světla v nás

Rozhovor u čaje

Nestačím si pomalu ani uvědomit, jak vystrašeně malý hoch vypadá. Stejně tak nemám dost času na to, abych si všimla, že je ve skutečnosti podobný Mary, tedy své matce - vlasy má stejně zbarvené, někde na pomezí mezi zrzavou a hnědou, oči má hnědé a nos pihatý. Očividně spal, protože stojí nahoře na schodech jen v pyžamu. Udělá dva kroky a rozběhne se našim směrem, aby se svému jedinému zde přítomnému rodiči vrhl do náruče. V tu chvíli Mary Drakeová švihne rukou a zhasne všechny pochodně, které jsem před několika okamžiky sama rozsvítila. Je to Sebastian, který ovšem taktéž zvedne dlaň a zabrání jí tak, aby zhasla i poslední pochodeň, která je připevněná na zdi vedle nás. 

 Mary Drakeová - která už se vlastně nejmenuje Drakeová - na něj vrhne zlostný pohled a na její strhané, unavené tváři to působí strašidelně. Její syn k ní mezitím doběhne a vpadne jí do náručí. Obejme ho hubenýma rukama a střelí k nám dalším pohledem. Jenny na mě cosi zagestikuluje a vypadá to, že se mě na něco ptá. Pokrčím rameny a ohlédnu se na Helenu, která je v obličeji bledá jako stěna. Henry ji popadne kolem ramena a sám vypadá, že je značně vyvedený z míry. 

 Totéž platí i pro toho malého chlapce, jehož oči nás nedůvěřivě sledují. Hlavu má zabořenou v matčiných šatech, ale povolí stisk a zvedne k ní zrak. ,,Kdo je to?"

 ,,Nikdo, Justine," odpoví mu Mary. ,,Běž si zase lehnout. Ještě je pozdě. Postarám se o naši návštěvu a později si o tom promluvíme, dobrá?"

 Justin na ni krčí čelo, ale dle všeho nemá dost kuráže na to, aby jí odporoval. Vrátí se svýma hnědýma očima zase k nám a v obličeji se mu zračí dětská zvědavost a taky... strach? Zastaví se na mě pohledem, následně kukadla trochu vykulí na Tima, který se choulí u mých nohou a připomíná bílou chlupatou kouli, a potom se pustí matky, otočí se a rozběhne se nahoru po schodech. Je tam taková tma, že slyšíme jen jeho kroky, ale jeho samotného brzy nevidíme. 

 Mary se podívá k nám a promne si obličej. ,,Předpokládám, že to nebude zrovna záležitost pěti minut, není-liž pravda?"

  Zavrtím hlavou, jelikož se k tomu nikdo jiný nemá. ,,Nebudeme vás obtěžovat déle, než to bude nutné."

 Mary, která doteď zírala na svou dceru, se snad poprvé za dobu, kdy jsme tady, podívá na mě. ,,Nositelka světla, předpokládám," řekne a Sebastian vedle mě se pohne a posune se dopředu, takže mě zakryje svým ramenem. Uhnu do strany a vrazím do podivně ztichlého Willa. 

 ,,Ano," přitakám a dotknu se Sebovi paže, abych ho přesměrovala trochu doleva a zabránila mu tak v tom, aby mě stínil. Lehce na něj zavrtím hlavou - nepotřebuju osobního strážce, zvlášť teď, když nejsme v bezprostředním nebezpečí.

 Mary k Sebastianovi taky zaletí očima a koutky úst jí zacukají. ,,Byla bych ráda, kdyby jsi rozsvěcela jen minimálně," prohlásí ke mně pak. ,,Jsem velmi citlivá na světlo. Tvé jméno?"

 Uvědomím si, že jediné dvě osoby z naší různorodé skupiny, které Mary zná, jsou Henry a Helena. ,,Annabella Hooverová," představím se, ale neudělám krok dopředu, abych ženě potřásla rukou. ,,Tohle je Sebastian Walker," ponesu a znovu Sebovi stisknu paži, čímž ho konečně přiměju trochu ode mě odstoupit. ,,Jeho bratr Patrik, Jenny Archerová, Will Hobart." Will ke mně překvapeně koukne - nejspíš nečekal, že si zapamatuju jeho příjmení, zvlášť když zaznělo jen několikrát a téměř nikdy přímo od něj. ,,Helenu a Henryho znáte. Oh a tohle..." Ukážu a Tima, který spokojeně zavrtí ocasem. ,,To je Tim."

 Mary k němu střelí očima a kývne. ,,Čistý," zamumlá si pro sebe. ,,Nejspíš přicházíte, abyste se zeptali na mého bývalého muže," dodá pak a já vyvalím oči.