Světla v nás

Rituál

Gaaderny se nemohou rozmnožovat, jak mi prozradila Fay, když mě vedla do cel. Poznamenala také, jestli jsem v hoře snad zahlédla někoho mužského pohlaví, a přestože jsem viděla jen její zlomek, bylo mi jasné, že čarodějnice jsou pouze a jen ženy. Jak mi ovšem osvětlí ulovení lidé v celách, v gaadernskou noc nezáleží na tom, jestli jste muž nebo žena - chytí člověka, označí ho a poté má už jen dvě možnosti. Buď se stane Gaadernou, nebo zemře.

 Ne že by to snad byla otázka volby. Pochopitelně mě zajímalo, kolik Gaadern v tom případě obývá Vlčí horu. Pokud každý měsíc uloví takový počet lidí, jaký můžu vidět kolem sebe, nemluvě o to, že je takovýchto cel po hoře stoprocentně víc (a v jedné z nich je právě teď i Henry), musí jich už být stovky, ne-li tisíce. Jsem ovšem okamžitě vyvedena z omylu.

 Čarodějnicí se obyčejný smrtelník, jako jsme my, může stát tak, že po dobu tří nocí pije lektvar připravený rukou nejvyšší z nich, tedy Verenou. Čtvrtý den ještě před tím, než z oblohy sejde druhý měsíc, všechny ulovené osoby Gaaderny vyvedou ven a následné strčí z vrcholu Vlčí hory. 

 Ano, přesně tak.

 Žena v cele vedle Jenniny, která se jmenuje Tracy, mi vysvětlí, že tahle tradice sahá ještě do dob, kdy na tomhle světě nebylo nic než samotná magie. Každý, kdo se chtěl stát Gaadernou, což byla v té době posvátná pozice, se napil křišťálové vody z Vodního údolí a skočil z hory dolů. Nebyla to ovšem žádná hra na to, kdo je dostatečně silný a kdo ne - všechny osoby magie vždycky vynesla vzhůru. Kdežto teď?

 Přežijí jen ty nejsilnější ženy a muži jsou předem odepsáni k zániku. Nikdo neví, proč tomu tak je. Tracy mě ujistí, že za dávných dob se muži prostě Gaadernami nestávali. Proč by to taky dělali? I ženy, které si tuto cestu zvolily, musely dobře vědět, co dělají. Byla to úloha na celý život. Chránit magii jako takovou, v samotné její podstatě. Jak už ale vím, i ony nakonec podlehly její moci, a to jako první - a kvůli tomu se rozpoutala občanská válka, na jejímž konci se objevil dnešní král a veškerou magii z toho světa odstranil. Tedy téměř všechnu.

 Tracy tvrdí, že poslední část rituálu se má odehrát již za několik hodin. Zírá na mě a ptá se, jestli jsem si opravdu jistá, že Verena řekla, že se začne se mnou. Moc dobře tyto její dotazy chápu - já žádným pitím zázračného lektvaru neprošla, tudíž ať už je jeho účel jakýkoliv, rozhodně to nepoznám. Něco mi říká, že svou roli ovšem hraje. Možná mi dojde jakou, až poletím hlavou dolů z vrcholku Vlčí hory vstříc ostrým útesům pod sebou.

 Ten, kdo pád přežije, už není jako dřív. Pochopitelně. Ten, komu se to podaří, už je totiž Gaadernou - dle všeho se během toho několika sekundového pádu dolů stane něco, co z vás udělá jednu z nich. Tracy ani nikdo jiný samozřejmě neví, jak přesně rituál probíhá. Kdo by o něm taky podrobně vykládal? Dovedu si to ovšem představit i sama. Jak mi tmavnou vlasy a protahují se mi nehty. Jak si přejedu jazykem po rtech a najednou mám zuby šíleně ostré, jak sklopím zrak ke svým rukám a ty mají šedivou až nazelenalou barvu.

 Pokud to tedy přežiju.

 Jsme v šílené kaši. Jenny na mě jen vrtí hlavou, když  se Tracy už po sté ptám znovu na to stejné a ujišťuji se, že všechno chápu správně. Bohužel tomu tak ovšem je. Neexistuje nic, co bych mohla využít jako záchranný bod. Nedovedu vymyslet nic, díky čemu by nás prostě nechaly jít.

 Kromě toho mi očividně nevěří všichni. Slyším, jak si někdo při každém mém slově odfrkne, a když se odmlčím, kdosi zavolá: ,,Tvoje kamarádka má pravdu. Pokud jsi nositelka světla, pokud jsi ta vyvolená, měla bys nám umět dostat ven."

 Než se stačím ohradit, přidá se někdo další. ,,Ano, přesně tak," křikne na mě a já sebou cuknu. ,,Podle jedné z věšteb máš Gaaderny poslat do ztracení, ne?"

 ,,Co prosím?" vyhrknu a Jenny na mě vytřeští oči, zatímco se přitisknu na mříže a civím do chodby v marné snaze zahlédnout ostatní vězně. ,,Jedné z věšteb? To je jich jako víc?"

 ,,Samozřejmě," promluví Tracy a na obličeji se jí jen prohloubí vrásky, když se na mě podívá. ,,Jedna pro každý národ."

 ,,A všechny jsou jiné?" zasténám s narůstající úzkostí. 

 ,,Obdobné, ale do jedné směřují k jednomu - ke svrhnutí krále. Pro každý národ jsou ovšem v něčem odlišné," vysvětlí Tracy. ,,Většinou netušíme, co je ve věštbách jednotlivých národů, protože si to nechávají pro sebe, čarodějnice jsou ale nejisté od chvíle, kdy se objevila archi hvězda."

 ,,Slyšeli jsme je říkat, že nositelka světla má svrhnout jejich vládu," dodá někdo.

 Verena se o tomhle zmínila. Proto nechtěla, aby mě někdo viděl - ostatní Gaaderny by mě chtěly hned mrtvou, protože vědí, co říká věštba. Že je všechny zahubím. Nádhera - takže nejen, že se ode mě očekává, že spasím svět, ještě mám k tomu pár bokovek.

  Já... a Sebastian.

 Na vteřinu zavřu oči a sevře se mi žaludek. Šíleně doufám, že je v pořádku. Musí být. Kdyby nebyl... uvědomím si, že na ničem dalším už by v tom případě nezáleželo. Ne tolik jako předtím. Dokonce i teď se zdá všechno být zmatené - rozhlédnu se po cele a hledám jeho obličej, ironicky povytáhlé jedno obočí a úšklebek, který mi říká: ,,Ty tomuhle všemu věříš?"

 Je v pořádku. Musí být.

 A už jen proto, abych to zjistila, musíme najít Henryho a dostat se k němu a Heleně, ať už jsou kdekoliv.

 ,,Když teď začnu křičet," promluvím k Jenny, ,,je možný, že sem někdo přijde?"

 ,,To těžko," zavrtí Jenny hlavou. ,,Už jsme to zkoušeli."

 Strčím si prsty do pusy a začnu si okusovat nehty. ,,Nikdo nepřijde?"

 ,,Nikdo nepřijde," přitaká Jenny a já vím, že to je pravda. Desítky ječících lidí jsou tu i beze mě. Proč bych já měla být jiná?

 Já ale jiná jsem nebo ne?

  Podívám se na mříže před sebou, sjedu je pohledem od vrchu až dolů a potom se zvednu na nohy. Popadnu mříže oběma rukama a zavřu oči.

 ,,Co to děláš?" slyším Jenny. Zavrtím hlavou a nakrčím čelo.

 ,,To, proč jsem podle všeho tady." 

 A pak zavřu oči a poprvé v životě se cíleně a za plného soustředění snažím kouzlit. A... nejde mi to.

 Po několika minutách se sesunu na zem, plná vzteku a hlavně strachu. Protože pokud nedovedu ani zařídit, abych se dostala ven z cely... jak nás můžu dostat ven z téhle hory?

 ,,Jsi lhářka," zabručí mužský hlas a přidá se k němu dalších několik lidí. Zavržu zuby o sebe a setkám se s Jenniným pohledem. Vypustím vzduch z plic a opřu si hlavu o stěnu. ,,Nositelka světla už by nás dávno dostala ven."

 ,,Máš být naší spásou."

 Obejmu si rukama nohy a potřesu hlavou. ,,Já to neovládám."

 Jenny zavrtí hlavou a schovívavě se na mě usměje. ,,Na tom nezáleží," zašeptá. ,,Tak jako tak bude brzo konec."