Světla v nás

Přichází

Tahle kapitola se mi vůbec nelíbí, ale zjistila jsem, že asi potřebuju chvilku pauzu od psaní, protože na něj nějak nemám myšlenky. Nicméně se nebojte. Kapitol v zásobě je dost a slovo přestat neznám. Doufám, že si tuhle část i tak užijete. Jste úžasní, jen tak mimochodem, a hrozně vám děkuju ❤

Bílo.

Takovou čistotu, jakou spatřím v momentě, kdy otevřu oči, jsem ještě nikdy neviděla. Pak se ale hned opravím - už jsem ji viděla, na konci proroctví psaného v kameni, když Henry zmizel a já tam zůstala sama. Posadím se a přejedu dlaní po bílé zemi, potom ji zvednu ke svým očím a zamrkám. Není na ní ani smítko.

 ,,Anno?"

 Otočím hlavu a spatřím Sebastiana. Na sobě má bílý nátělník a kalhoty stejné barvy - jediné, co je s bělostí okolo v jasném kontrastu, jsou jeho černé vlasy. Sklopím k sobě zrak a zjistím, že na sobě mám jednoduché bílé šaty, které sahají až na zem. Jsem bosá a moje pokožka působí bledším dojmem, než si pamatuju.

 ,,Nositelé světla," osloví nás někdo další a před námi na místě, kde ještě před okamžikem nikdo nestál, spatřím Neysu. Stejně jako když jsem ji viděla poprvé i teď si musím zastínit oči, abych ji přes záři, kterou vydává, vůbec rozpoznala. Vlasy, které měla při našem prvním setkání světle hnědé, jako by ještě o odstín zesvětlely - teď jsou špinavě blonďaté. Její obličej působí pořád stejně bledě a jediné, co si k nám probíjí cestu, jsou její podivně zbarvené oči. Tyrkysové, fialové a bílé...

 ,,Co jste zač?" promluví Sebastian a Neysa se na něj chabě usměje.

 ,,Není čas klást mi otázky. To já jsem ta, která se ptá. Proč jste ještě nevyrazili za Alexandrem Drakeem?"

 Polknu a podívám se na Sebastiana, který ke mně taky střelí pohledem. ,,Můj bratr..." začne, ale Neysa ho přeruší máchnutím ruky.

 ,,Čas běží," vydechne a najednou se její oči rozšíří, jako by byla vyděšená. ,,Jde to moc rychle. Brzo to zjistí... brzo vás najde. Vy víte, jaká je pravda. Nejste připraveni ho porazit. Ale jste dost silní, abyste našli cestu, která vás dovede k vítězství. Alexandr Drake zná odpověď, kterou potřebujete. Musíte ho najít."

 ,,Nevíme jak," odporuju se zavrtěním hlavou a silou vůle se snažím neuhnout jí pohledem.

 ,,Helena Drakeová ano. Řekni jí, ať sleduje znamení. Řekni jí, ať se nechá vést srdcem."

 Zavrtím hlavou, všechno se mi zhoupne pod nohama. Pohled na Neysu se rozostří. 

 ,,Co jste zač?" zopakuje svou otázku Sebastian, ale to už všechno kolem nás zmizí úplně.

Ve svém pokoji se probouzím až o několik hodin později. První, co rozeznám, je mdlé světlo. Skoro mě to vyděsí - za čas, který jsme strávili v Čistém městě, jsem si navykla na to, že tu není tma. Ale když zamrkám a podívám se vedle sebe, všimnu si okénka, které někdo přikryl kusem látky, aby dovnitř nedopadaly umělé paprsky. Jako další postřehnu Helenu, která sedí na malé stoličce u stolku, na němž má položený horký čaj.

 ,,Oh," vypadne z ní s úlevou, když mě spatří, ,,díky všemu světlu, jsi vzhůru."

 Posadím se a čekám, že mě zabolí hlava, nic se ale nestane. Podívám se na své zápěstí, ale znamení je zase vybledlé a všechno, co cítím, je zmatek.