Světla v nás

Velitel

Psací blok přetrvává, ale cítím, že ledy pomalu tají, muhuhehe. A tyhle kapitoly mám moc ráda, tak si je užijte! <3

Poté, co vlk zmizí, se v místnosti, kde stojíme, strhne hrozný povyk. Will vyskočí z Patrikovy postele, kde doteď seděl, a prohlásí: ,,No nic. Já mizím."

 ,,No to teda ne!" vyjeknu a to už se k němu přesune Seb, chytí ho za límec a něco mu řekne z očí do očí. Helena popadne Henryho za ruku a začnou se o něčem dohadovat. Já pohlédnu na Velose a země se pod námi znovu otřese.

 Musíte odejít, prohlásí bílý vlk pevným hlasem. Okamžitě. Pokud je král opravdu tady, nikdo z nás to setkání nepřežije. 

 Plná zděšení přikývnu a obrátím se na Jenny. ,,Jen, běž do našeho pokoje a naber do batohů jídlo ze stolů." 

 Dívka přitaká, aniž by mi věnovala pohled. Oči má upřené ke stropu a černý pramen vlasů si namotává na prst. Rozpustile se usmívá, když na ni dopadá prach při dalších otřesech. ,,Miluju chaos," prohlásí a já nakrčím čelo. Srdce mi splašeně bouchne. Zatřesu s ní.

 ,,Jenny!"

 Konečně na mě koukne a kývne, pak se rozběhne k našemu pokoji. Chvíli ji pozoruju, potom se obrátím k ostatním. ,,Heleno, přeneseme se k tvojí mámě. Víš, kde žije, že ano?"

 Dlouhovláska přikývne a stiskne Henryho ruku.

 ,,Sebe!" zavolám k hochovi, který se o něčem pořád dohaduje s Willem a Giatrem, jež sedí vedle postele. ,,Musíme zmizet," řeknu a přesunu se k němu. ,,Hned. Už není čas..."

 ,,Nemůžeme odejít," odsekne mi Sebastian a provrtává Willa nenávistným pohledem. ,,Patrik ten přenos nepřežije. Sotva dýchá."

 Přeletím pohledem ze Seba na jeho bratra a dojde mi, že má pravdu. Zachvátí mě panika - neexistuje možnost, že bychom tu staršího chlapce nechali, to je jasné, ale nevidím ani způsob, jakým mu pomoct. Will nemá dost magie a já, Sebastian ani vlci nemáme nadání, které potřebujeme, abychom se dostali do Patrikova vědomí. Ledaže...

 ,,Tak mu pomoz," vyhrknu a popadnu Sebastiana za paži. Nechápavě na mě zírá a Will se k jeho výrazu připojí. 

 ,,Anno," osloví mě vílí chlapec, ,,Seb se do Patrikovy mysli nedostane..."

 ,,A ty taky ne, jo, já tomu rozumím. Ale společně by to šlo, nebo ne?" Podívám se na Giatra, obejdu Sebastiana a kleknu si před něj. ,,Že ano? Musí to jít. Když Seb půjčí Willovi svou moc-"

 Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel, sesadí mou teorii Giatros. Světlo je tvou podstatou. Neexistuje možnost, že bys ho někomu půjčila - kdyby ano, už bychom to dávno udělali.

Zavrtím hlavou a vstanu. Popadnu Sebastiana za ruku. ,,Bude to fungovat. Ty víš, že ano." Nechápu, kde se ve mně ta jistota bere. Nevím, proč jsem si najednou tak jistá, že dokážeme něco nemožného. Ale jsem - a ze Sebova pohledu je mi jasné, že on taky. 

 Obrátí se na Willa. ,,Tak jo. Poslouchej mě. Pošlu ti magii a ty mě protáhneš s sebou k mému bratrovi. Zkusíš cokoliv jinýho a přísahám bohu, že ti ublížím, Wille."

 Z Čistého města se ozve vytí a rány, které nasvědčují tomu, že se všechno stále otřásá. Pustím Sebovu ruku a on se na mě prudce obrátí, než stačím udělat jediný krok. Zachytí mě, zatímco se Will přesouvá k Patrikovi a bere ho za ramena.

 ,,Kam jdeš?" zeptá se mě a otočí mě k sobě čelem. Země se nám třese pod nohama. 

 ,,Musím jim pomoct," vyhrknu a zarazí mě pohled, který mi věnuje. Sklopí zrak k mé ruce v té jeho a prstem mi přejede po dlani. Polknu. ,,Ty se postarej o Patrika, Sebe. Já udělám, co se ode mě očekává."