Světla v nás

Důvěra

Sebastian

Je to snadné - všechno z toho, počínaje zvětšením pidi vzkazu, který si sepsal Will ve své původní podobě a který už jednou použil, když chtěl, abychom ho s Annou zvětšili do velikosti člověka. Obsahoval zaklínadlo od jeho matky, která zemřela krátce poté, co mu jej předala - a která chtěla, aby nás našel, nezávisle na tom, že byl Will později vyslán Axolem, aby nás zajal a vydal králi. Je to podezřele jednoduché, když si všichni tři lehneme na prochladlou zemi do kruhu z klacků, které jsme poskládali do precizního kruhu, zadíváme na noční oblohu, která v tomto světě nikdy nemizí, a společně začneme pronášet stejné zaklínadlo, kterým jsme Willa s Annou před týdny zvětšili, abychom se jeho pomocí... zmenšili.

Do vílí podoby se mi ani trochu nechce. Vím, že Patrik mé pocity sdílí - vypadá, že nejspíš bude zvracet, a tak se zdá, že jediný, kdo už se toho nemůže dočkat, je Will.

Náš plán spočívá v tom, že si (opět) pouze domýšlíme. V první řadě by nám toto vzezření mělo zajistit, že díky němu budeme značně nenápadnější a podaří se nám ukrýt sebe a naši moc před Axolem a všemi ostatními Strážci světel v jeskyních. Má to jen pár poněkud zásadnějších much - Will tvrdí, že nemá nejmenší tušení, jaké způsoby ochrany vílí národ používá, a oni během deseti let jistě vymysleli spoustu spouštěcích mechanismů, které je upozorní i na nepatrný pohyb v okolí jejich jeskyň - nemluvě o tom, že pokud je Foneus po svém útěku zpátky v jeskyních, pak vycítí mou magii, magii Světla, jenom se tam objevím, stejně jako to udělal posledně.

A tak se William vytasil s tímto brilantním plánem - totiž s tím, že pokud se zmenšíme, nejen že se budeme moci uvnitř jeskyň pohybovat téměř nepozorovaně, ale také se mně a taky Patrikovi podaří lépe skrýt magii, která dle jeho mínění v menším těle na pár chvil ztratí intenzitu, aby si na něj zvykla.

Nechápu, jak to může vědět, ale jak jsem mu taky sám řekl - naše magie je schopná se ukrýt i před králem, tudíž se určitě nerozhodne mě prozradit v jeskyních vílího národa. Následující výměna názorů proběhla zhruba takto:

Will: ,,Ačkoliv přesně to magie udělala, když jste do jeskyň dorazili poprvé, viď? Neskryla se a Foneus vás vycítil a téměř zabil."

Já, po chvíli zaraženého ticha: ,,Jenže to jsme tu byli sotva pár hodin. Naše magie ještě nebyla dost silná."

Will: ,,Stále jsem toho názoru, že tvoje vílí podoba magii jen trochu zdrží, než si prorazí cestu k Foneovi a vzbudí v něm touhu tě sežrat. Jestli tedy v jeskyních je."

Patrik, evidentně zmatený: ,,Tak co po nás chceš? Byl to tvůj plán. Teď říkáš, že je k ničemu, protože nás Foneus stejně hned vycítí?"

Já: ,,Nevycítí. Moje magie - naše magie je teď stabilnější. Silnější. A já ji umím používat a kontrolovat dost na to, abych věděl, že nás neprozradí."

Patrik: ,,Tenhle plán má víc děr než světlých míst. Určitě nás sežerou."

Být miniaturní zrovna nespadalo do mé představy toho, jak se mi povede dostat Fonea zpátky do podoby Francise, ale budiž - jsem nucen uznat, že tohle je alespoň nejlepší možnost, jak vůbec zjistit, kde se obří ještěr nyní nachází. Může být tady. Pokud tu bude, snáz se k němu dostanu, když jsem takhle... malinkej. A pokud tu není, pak mi Will s pomocí svých známých pomůže zjistit, kde by být mohl, a zase z jeskyň zmizet.

Akorát teda nevím, jak se mi podaří Fonea přeměnit zpět v člověka, když budu zaseklý v miniaturním těle, v němž pro něj bude nejspíš obzvláště jednoduché mě zadupat do země - doslova.