Světla v nás

Skok do neznáma

Počkat... cože?

 Ale stejně tak nečekaně, jako se v mé hlavě vlčice objevila, je zase pryč. Obrátí se ke mně zády, takže nevidí, jak se moje oči naplní hrůzou. Srdce se mi rozbuší a kolena roztřesou. Otočím se a nahlédnu na okraj Vlčí hory. 

 Skočit? Skočit jako opravdu skočit?

  Verena mnou cukne zezadu dopředu, aby dala najevo, že se vůbec nebráním. Vytrhnu se z transu a slyším její skřípavý hlas, který říká: ,,...a nastolíme vládu, která nám byla od začátku věků předurčena."

 Pokusím se jí vycuknout, nehty má ale pořád v místě mezi mou paží a ramenem. Nedělá jí nejmenší problém mě obrátit čelem k sobě a chytit za tvář. Zmáčkne mi škraně, takže musím vypadat směšně, jako ubohá krysa, kterou svírá ve své dlani. V očích už mám zase slzy - její stisk je příliš silný. Mám pocit, že mi rozdrtí čelist. Její dech páchne jako ryby.

 ,,Pořád máš ještě chuť se vzpírat, Nositelko?" zavrčí a pak jí jeden koutek úst vyletí o něco výš. Úplně cítím, jak se můj výraz znovu mění ve k smrti vyděšený. ,,Fay," zavolá Verena, aniž by přestala skelně modré oči upírat na mě, ,,najdi tu holku, se kterou šla sem nahoru. A taky toho špinavýho švába, se kterým mě zavolala."

 ,,Ne," zamumlám, ale to už mě pustí. V čelisti mi odporně křupne a já zaskučím a couvnu, najednou nejistá na vlastních nohách. A dřív, než stačím udělat cokoliv dalšího, stojí přede mnou Henry - s narovnanými zády a vypnutou hrudí skoro působící, jako by necítil ani minimum strachu. A Jenny, která tak rozhodně nevypadá.

 ,,Začneme s ní," prohlásí Verena a Fay se usměje, popadne Jenny pod paží a otočí ji k ostatním zúčastněným. Prsty jí prohrábne vyrvané vlasy a Jenny se roztřese. Po tvářích jí stékají slzy.

 ,,Nech je jít!" vykřiknu k Vereně a ona na mě povytáhne černé obočí. Zatnu ruce v pěst. ,,Udělám, cokoliv budeš chtít."

 ,,Lžeš," prohlásí Verena okamžitě a věnuje mi další úšklebek. ,,Ale i kdybys mluvila pravdu, stejně by to nic nezměnilo."

 Až řeknu teď, ozve se mi v mysli tiše, tak popadneš ty dva a rozběhnete se přímo k okraji.

 Vlny zoufalství, které mě zalévají, jsou silnější a silnější. Potlačím chuť zaskučet. Panika ve mně roste.

 A potom co? zeptám se vlčice, aniž bych si byla jistá, že mě vůbec slyší, aniž bych věděla, jak funguje něco jako telepatie. 

 Potom skočíte, odpoví mi. Otevřeli jsme v prostoru mezi horou a zemí portál, který vás přenese do bezpečí.

 Ne, že bych tomu zrovna věřila, ale Fay drží Jenny u země tak, jako mě před chvílí Verena, a lije jí do krku něco, co musí být lektvarem, který už byl několikrát zmíněn. Pokud v ní má probrat světlo, tak je to naprosto zbytečné. Jenny žádnou magii nemá. Ten pád nepřežije.

 Dobře, promluvím k vlčici. Stojí teď pár metrů ode mě a za ní se shromažďují další a další vlci - jsou jich desítky. Noří se z Vlčí hory a srst všech z nich je naježená. Jsou připravení - a Gaaderny jim nevěnují pozornost, protože myslí, že hodlají útočit na ulovené, ne na ně.

 Uvolníme vám cestu, pokračuje vlčice. Až se ocitnete v Dubovém lese, najděte Sebastiana a Helenu. Pomůžou vám k tomu Čistí vlci. Najděte je a řekněte jim o nás. Řekněte jim všechno. Zavedou vás, kam bude potřeba.

 V hlavě mi tepe. Čistí vlci. Helena a Seb? Jak vůbec mohla vědět-

 Fay vytahuje Jenny na nohu a táhne ji k okraji hory. ,,Anno!" křikne na mě Henry a Jenny ječí, ječí a ječí - všechny Gaaderny se rozesmějí a já přes tlukot vlastního srdce sotva slyším poslední slova vlčice předtím, než vystartuje přímo na Verenu.

 Za tohle zaplatíme životem, Nositelko světla. Tak nás hleď nezklamat.

 Všechno se to odehraje ve zlomku vteřiny. Vlčice, která se mnou mluvila, náhle zavyje a Fay sebou trhne, stejně tak jako většina ostatních čarodějnic i lidí na hoře. A potom se rozběhnou - všichni vlci ze všech stran, všichni jen s jediným cílem - každý za jednou Gaadernou. Verena, která stojí tak, aby zabránila Henrymu i mně cokoliv zkoušet, vytřeští oči a napřáhne ruku, aby se bránila nějakým kouzlem, není ale dostatečně rychlá a tak ji vlčice smete k zemi, zakousne se do její ruky a začne trhat sem a tak. Na nic nečekám - křik, který se všude rozezní, a světelné koule, které nám začnou létat nad hlavou, jsou mi jasným znamením, že je načase vyrazit.

 Popadnu Henryho a vykřiknu, ať utíká. Během sekundy jsme u Jenny - Fay vedle ní se snaží setřást vlka, který ji stejně jako Verenu povalil k zemi, a já zachytím Jenny pod paží. ,,Musíme skočit!" zařvu a oni oba na mě vykulí oči. Jenny prudce zavrtí hlavou, jako bych se zbláznila - nad hlavou mi proletí další světelná koule a někdo zařve, ať nás chytí. Verena se zbavila vlčice a teď se škrábe na nohy, ruku ošklivě potrhanou. Její krev kape k jejím nohám, když natahuje ruku a chystá se vyslovit zaklínadlo - znamení na mém zápěstí začne šíleně pálit. 

 ,,SKOČTE!" zaječím znovu a to stačí, aby Henry pochopil, že mluvím vážně. Prudce strčí do Jenny, která strnule stojí a kouká do temnoty před námi, a ona zaječí a přepadne přes okraj. 

 A my se s křikem vrhneme za ní.

Dopadneme do naprostého ticha. 

 Je to zvláštní, protože  je to doslova ze sekundy za sekundu - skoro jako bych v jeden moment vkročila do prázdna a v dalším ležela tady, uprostřed lesa, s jehličím v puse a okolím ozářeným archi hvězdou a dvěma měsíci. Všechno je stříbrno fialové. Stromy. Tráva. Jenny a Henry, kteří se škrábou na nohy vedle mě.

 ,,Jste v pořádku?" zachrčím a posadím se - hlava mě pobolívá a vidím trochu rozostřeně, usoudím ale, že to bude nejspíš normální následek toho, když se rozhodnete skočit z hory a propadnete portálem. 

 ,,Vstávej," řekne Henry, aniž by odpověděl na mou otázku, v jeho hlase ovšem nezaznívá ani trocha zášti nebo vzteku. Kdybych ho neznala, skoro bych řekla, že ke mně mluví něžně. ,,Musíme odtud pryč. Gaaderny sice nemohou opustit Vlčí horu mimo gaadernskou noc, stejně bych to ale neriskoval. Radši se odtud vzdálíme."

 Přikývnu a přijmu jeho nataženou ruku. Vytáhne mě na nohy a zachmuří se, když si všimne V na mém zápěstí. Pálí a štípe a vydává slabou modrou záři.

 ,,Verena zuří," řeknu, aniž bych tušila, kde se ve mně bere ta jistota. ,,Proto to tak září. Zuří kvůli mně."

 Henry přikývne a pustí mě. Obrátí se k Jenny. ,,Jsi schopná chodit?"

 Teprve teď si uvědomím, že Jenny sice možná stojí na nohou, vypadá ale, že to s ní brzy zase sekne. Celá se třese, obličej má plný stop po slz a rameno stejně jako já zakrvácené, protože jí do něj Fay vrazila nehty. 

 Ihned k ní přistoupím a podepřu ji. ,,Už je to v pořádku," promluvím tiše. ,,Najdeme Seba a Hel a taky někoho, kdo nám pomůže." 

 Vidím na ní, jak se usilovně snaží nerozplakat. Zavře oči a zhluboka se nadechne. ,,Dobře," špitne. 

 ,,Dobře," zopakuju a podívám se na Henryho. A on jen zavrtí hlavou, protože stejně jako já ví, že se nic zlepšovat nebude. Právě naopak.