Světla v nás

Tajemství

První povstalo Krino, malé město, v němž William zradil Nositele světla a chystal se je vydat vojákům - město, kde se Sebastian s Annou rozdělili, abych unikli zajetí. Po spuštění poplachu se všichni pracující na nedalekých polích vzbouřili proti těm, kteří na jejich práci dozírali. Odpor byl krvavě potlačen, i přesto se ale myšlenka na něj začala šířit. Zprávy o tom, kudy Nositelé prošli a co všechno udělali, se dostávaly na povrch, třebaže značně přikreslené a zveličené. Lidé opět spatřili Čisté vlky. Z jeskyní víl unikl obří ještěr. Vody Bílého jezera se rozvířily.

Světlo se chystalo na návrat.

Vzpoura nabývala na síle, proudila jako řeka malými vesnice a místy, které se ani vesnicemi nazývat nedaly, dokud se hlas lidu už nedal utišit - vojáci dostávali od krále víc magie, aby byli schopni odpor rozdrtit, on však přetrvával, až dorazil až do Tichého Města. V momentě, kdy Nositelé světla hodlali proniknout dovnitř, bylo ještě pod nadvládou králových mužů, kteří na skupinu snažící se do něj dostat pálili šípy - později, když ovšem byli Annabella, Helena a Sebastian uneseni a zbytek skupiny proklouzl dovnitř dveřmi ve zdi, se lidé postavili na odpor a svrhli vojáky, načež kontrolu nad městem převzali oni.

V těch okamžicích Anna, Seb a Helena unikli věznitelům a do města se přenesli. Potkali Thomase, který je vzal do svého domu.

Ve stejných chvílích Henry, Patrik, Will a Jennifer pobývali o několik domů dál, dokud poslední jmenovanou nepřemohla její temnota a nevyužila svou sílu k tomu, aby přímo ke králi do Asteronu vyslala zprávu, že ve městě došlo k převzetí moci.

Anna a Sebastian tak město opustili jen pár okamžiků před tím, než na něj zaútočilo asteronské vojsko s cílem ho srovnat se zemí.

A ačkoliv se to stalo - ačkoliv většina těch, kdo v Tichém Městě žila, zahynula - myšlenka na vzpouru zůstala živá. Nabyla na síle. Teď už o ní věděl každý - stačilo jen najít způsob, jakým ji vést.

Sebastian

,,Když jste mě s Annou pomocí své magie probudili, nejspíš jste ji na mě zároveň taky část přenesli."

Helena, která sedí na špinavé podlaze v druhém patře domu, jehož majitelem může a taky nemusí být někdo ze zde přítomných lidí, se plaše usměje, jako by jí připadalo nepatřičné v této chvíli mluvit o sobě. Dokonce se i lehce zardí, a já, neschopen se přimět dát dohromady kloudnou myšlenku, sleduju, jak její manžel sevře její dlaně a obrátí je tak, abychom všichni jasně viděli zlatý plamen, který z nich náhle vyšlehne. Patrik sedící po její druhé straně sebou cukne.

,,Není náhoda, že tahle část města stojí," vloží se do rozhovoru Will a všichni tak očividně přešli na toto téma, přestože mi před okamžikem oznámili, že nějakým způsobem řídí vzpouru, aniž by dodali cokoliv dalšího. ,,Helena ji ubránila."

,,Ostatní vojáci buď vůbec neřekli králi, že tato část dál stojí, protože se báli jeho hněvu, nebo možná důsledkem Heleniny magie je taky to, že o těchto domech ani nevědí."

,,Zachránilo to pár životů," pokračuje Helena a skloní hlavu, opět zachmuřená, ,,ale ne dost."

Její plameny uhasnou a Henry její drobné dlaně sevře ve svých. K mému údivu k dívce jako další promluví můj bratr: ,,Díky tobě mají lidi naději." Patrik se podívá mým směrem. ,,S tou magií, kterou v sobě má, je schopná odtud telepaticky komunikovat s Thomasem, který cestuje od města k městu a informuje lidi o tom, co se děje."

,,Taky je tou magií schopna rozesílat zprávy našim známým po celém tomto světě - aby bojovali, nebo ukryli své děti." Will se na Helenu usměje.