Světla v nás

Čistí

 Jdu s Henrym nasadit venkovní dveře zpátky do pantů a noha mi podklouzne na Sebově krvi, která ještě nestačila zaschnout. Znechuceně zasyčím a potom si u Heleny ve skříni vyberu jiné boty. Vypadají sice jako něco, co moc dlouho nevydrží pohromadě, jsou mi ale akorát. S lítostí odložím svoje lososové botasky. 

 Henry nás zamkne uvnitř ložnice a na otázku, co budeme dělat, když nás někdo najde, mi neodpoví. Ale vím, že nemá smysl se s ním dohadovat. Opravdu si musíme odpočinout, jinak nebudeme schopní najít Helenu a Sebastiana, ať už jsou kdekoliv.

 V tu chvíli si na něco vzpomenu. ,,Čistí," vyhrknu a  Henry na mě zmateně vytáhne obočí. ,,Ta vlčice, která se mnou mluvila... tam nahoře - pomohli nám vlci."

 ,,To mi došlo," řekne Henry. ,,A dalo se to i čekat."

 ,,Pověděla mi, ať najdeme Čisté vlky a všechno jim vysvětlíme. Prý nám pomůžou."

 Henry přikývne a promne si vous. Potom pokrčí silnými rameny. ,,I to je logické. Jo, mělo nás to vlastně napadnout rovnou. Ale u vlků člověk nikdy neví."

 ,,Já... počkat, cože?" Zůstanu na něj koukat s otevřenou pusou, vyvedená z míry jeho reakcí. Vůbec nevypadá, jako by ho překvapovalo, co mi vlčice řekla.

 ,,Praví to o tobě věštba. Ona matkou vlků. Nevím sice, co o tobě říká ta přímo pro vlčí národ, nicméně vzhledem k tomu, že máš porazit krále i Gaaderny, nejspíš jim zajistíš svobodu. Je jasné, že se ti budou snažit pomoct."

  Zamrkám a zadívám se na svoje ruce složené v klíně. ,,Nemůžu se znovu podívat do té kroniky, kterou jsme četli, když jsme se Sebem přišli?"

 Ale Henry jen zavrtí hlavou. ,,Viděla jsi, jak ji Helena vytáhla z ohně? Nikdo jiný to nedokáže, jen ona. Protože je Drakeovy krve."

 ,,Drakeovy krve?" zopakuju po něm, ale než stačí odpovědět, dám si jedna a jedna dohromady. ,,Drakeovy věštby. Takže ten muž, který předpověděl, že..."

 ,,...že přijdete, byl Helenin otec," doplní mě Henry a já užasle kývnu. 

 ,,Aha. A... kde je teď?" zeptám se a moc dobře si uvědomuju, jak ožehavá je to otázka. Henry se na mě ale ani nepodívá - jen pokrčí rameny, jako by o nic nešlo. Sedí na zemi u stěny a oči se mu zavírají únavou. Jenny vedle mě zachrápe.

 ,,Napsal knihu, která ostře vystupovala proti králi a popisovala všechno, co se stalo od občanské války až po okamžik, kdy se chopil vlády. Nejspíš ho popravili." Otřesu se a on doplní: ,,Alespoň jsme ho neviděli od chvíle, kdy bylo Helen třináct."

 Nedovedu zabránit zvědavosti, aby se vydrala na povrch. ,,Znali jste se už jako děti?" 

 Henry se usměje. Oči má teď zavřené a hraje si se snubním prstenem na ruce. Je jednoduchý, jen čistě zlatý kroužek bez jakéhokoliv vzoru nebo nápisu, pro něj ale pochybně znamená víc, než si já sama můžu představit. 

,,Žili jsme v jedné vesnici. Naše matky se přátelily. Hodně často jsem ji chodil navštěvovat."

 Taky se pousměju, protože představa Henryho, chlapa jako hory s vousem a hustým obočím, jako malého dítěte, mi připadala srandovní. ,,Vždycky jste se měli rádi?" zeptám se ho a doufám, že tím nezacházím moc daleko. Henrymu to ovšem očividně nevadí. Znovu se pousměje.

 ,,U všech vlků, to ne," zavrtí hlavou a upře na mě hnědé oči. ,,Nesnášeli jsme se."

Rozesměju se a on se ke mně přidá, načež zavrtí hlavou a protočí si prsten na prsteníčku. ,,Kradla mi svačiny a byla sice mladší, ale zato vyšší než já, takže se mi pořád posmívala."