Světla v nás

Manželka

,,Omluvte mě, prosím."

 Helena vstane a prodere se kolem Henryho, načež zamíří ke dveřím z místnosti. Téměř z nich vyběhne, tak strašně rychle jde - všimnu si, že se jí po tvářích slzy spustily ještě rychleji. Nikdo v místnosti nepromluví, dokud se nezvedne Henry a nenamíří na Mary prst.

 ,,Měla byste se stydět," zavrčí a je to všechno, co řekne, než se rozběhne za Helenou. Zaklapnou za ním dveře a my všichni přesuneme strnulé pohledy Maryiným směrem. Spráskne ruce a Tim vylekaně štěkne.

 ,,Nuž," zvolá žena jako by nic, ,,pokud nebyla připravena na pravdu, neměla sem chodit. Předpokládám ale, že jste sem nepřišli poslouchat naše rodinná dramata. Tak co kdybychom přešli k věci, ať můžete opustit můj dům?" 

 Přestože má Helenina matka svým způsobem pravdu, totiž  v tom, že tohle není o rodinných vztazích, nedokážu na ni přestat zírat a myslet si, jak strašně kruté to je. Střelím očima k Sebovi a on na mě zavrtí hlavou. Nejspíš vycítil moji touhu se k tomuhle nějak vyjádřit a je mu jasné, že bych tím ničemu nepomohla... a tak svěsím ramena a kousnu se do rtu.

 ,,Chceme vědět, kde najdeme Alexandera Drakea," ujme se slova Jenny, jako by se žádná hádka ani nikdy neodehrála. Mary si vezme čaj a zavrtí zrzavou hlavou.

 ,,Už jsem říkala, že nemám tušení, kam mohl zmizet," odpoví nám žena. ,,Pokud se mu vůbec podařilo přežít. Naposledy, když jsem ho viděla, prchal před vojáky, kteří v Dubovém lese pálili všechny domy, v nichž se nacházela jeho kronika."

 ,,Přežil," povím jí odhodlaně, přestože to vlastně nemám nijak doložené. ,,Viděli jsme proroctví - nebo spíše své vzpomínky, které poslal vlkům. V poslední z nich zmizel. Někam se přenesl. Potřebujeme vědět, kam to asi tak mohlo být."

 ,,Proto jste tady?" zeptá se mě Mary pobaveně. ,,Na tyto otázky vám mohla dát odpovědi sama Helena. Nevím o nic víc než ona."

 ,,Byla jste jeho manželka," vloží se do toho Patrik. ,,Jasně, že jste musela vědět víc než Helena."

 ,,Protože jsem s ním sdílela lože?" otáže se Mary a povytáhne obočí. ,,To těžko. Já a Alexandr jsme k sobě měli tak daleko, jak jen manželé mít mohou. Svůj život zasvětil světlu a pravdě. Miloval magii o mnoho víc, než kdy mohl milovat mě."

 Na okamžik vypadá, jako by se ztratila v minulost. Její úsměv opadne. Zavrtí na sebe se Sebastianem - a dokonce i s Willem, všichni tři - hlavou. Jak moc můžeme věřit tomu, co Mary řekne? Nakolik je to pravda a nakolik jen žárlivost a zrada, protože se její muž věnoval více svému poslání než jí?

 ,,Rod Drakeů byl prý rodem, který strážil pravdu. Co přesně to znamená?" chci vědět a Mary ke mně střelí očima. Pokrčí rameny.

 ,,Nemám nejmenší tušení. Můj manžel sice znal pravdu, dle všeho, o všem, ale nesměl se o ni s nikým podělit. Byl jen uchovatelem. Pozorovatelem. Jen takovou pojistkou pro případ, že by pravda musela být znovu připomenuta - nejspíš v případech, jako je tento."

 ,,Cože?" vyhrkne Sebastian naprosto neslušně.

 ,,Světlo zmizelo," objasní Mary. ,,Nastala tma. Minulost se zakázala - od příchodu krále existuje jen přítomnost a budoucnost. Úkolem mého muže bylo zajistit, aby pravda zůstala věčná. Aby nemohla být zapomenuta."

 ,,Tak napsal kroniku?" zeptám se poněkud zmateně. ,,A poslal proroctví k vlkům?"

 ,,Dle všeho," pokrčí Helenina matka rameny. ,,Taky jsem byla zklamaná, upřímně. Tohle že byl ten jeho velký úděl? Připomenout, jak je to všechno doopravdy, až přijde někdo, kdo se to bude snažit zničit? Jestli kvůli tomuto obětoval manželství, neměla jsem si ho v první řadě ani brát."