Světla v nás

Slib

Helena mě varovala, abych byla opatrná, až budu Neraidám dávat slib. Velos dokonce tvrdil, že trest za jeho nedodržení může postihnout celý národ na věky věků. Všechno, co jsem věděla, nasvědčovalo tomu, že mě tenhle slib o víc připraví, než mi toho dá. A přesto jsem nedokázala přijít na nic jiného, co by nám v ten moment mohlo pomoct.

,,Ann," sykne Seb v okamžiku, kdy promluvím, a když ho vyhledám pohledem, zjistím, že ani jemu se ten nápad nelíbí. Zavrtí na mě hlavou a já si povzdechnu. Kella i Acheron na mě nyní zírají mírně řečeno zaujatě a mně je ve vteřině jasné, že jsem se trefila. Když složím slib, nechají nás jít.

,,Promiňte," řeknu k Neraidám a úzkostně si prohlédnu všechny ty obličeje, které na mě zírají z vody. ,,Dáte nám chvilku?" zeptám se a mávnu rukou k Sebovi a Patrikovi, který stále kouká kolem sebe, jako by si nebyl jistý, jestli tohle všechno není jen sen.

Acheron se nadechuje k protestu, Kella ovšem přikývne. ,,Jistě," povolí a já na víc nečekám, otočím se a začnu se škrábat za Sebem a Patrikem na malou skálu obrostlou řasami.

,,Co hodláš dělat?" zeptá se mě Seb tiše a jednou rukou podpírá Patrika zezadu, aby neztratil rovnováhu. Trhavě vydechnu a zavrtím hlavou.

,,Já nevím," zašeptám k němu a očima jsem zabodnutá do Patrikových modrých očí. ,,Musíme se odtud dostat do Čistého města a pomoct Patrikovi."

Patrik sebou při vyslovení svého jména trhne a podívá se mým směrem, přijde mi ale, jako by koukal přímo skrz mou osobu. Smutně se na něj usměju. ,,Ahoj," řeknu mu a on na mě dál civí, jako bych byla jen vzduch. Potřesu hlavou a podívám se na Sebastiana.

,,Sebe," oslovím ho a pevně se na něj podívám. Jedno obočí má rozházené a já potlačím touhu mu ho prstem spravit. ,,Musíš mi pomoct. Nesmíme jim dát slib, který nezvládneme splnit, jinak se stane něco moc špatnýho."

,,Jo," přikývne hoch, ,,toho jsem si vědomej, a proto jsem jim taky nic slibovat nechtěl."

,,Nepustí nás odtud, pokud jim nedáme něco, co chtějí," odporuju mu. ,,Říkají, že jim Patrik teď už patří. Byl tu moc dlouho, Sebe, a oni si myslí..."

,,...že na něj mají nějaký pošahaný právo. Anno, všichni tady," řekne mi a zvedne zrak k vodě nad našimi hlavami, ,,a všichni ve Světe bez světel mají pocit, že když zmíní magii, tak si všechno obhájí. Ale tentokrát ne." Vrtí hlavou tak prudce, že mám skoro chvíli strach, aby mu neuletěla. ,,Tohle je můj bratr a já ho tady nenechám, protože si oni myslí, že si ho vyžádá voda."

,,Já vím," přitakám a nedovedu přijít na nic, čím bych jeho slova zmírnila. Má ve všem pravdu. Lidé, vlci, Neraidy a dokonce i Gaaderny podtrhávali každou svou větu tím, že v sobě mají magii, nebo že magie sama o sobě je natolik vzácná, že se musejí nějak chovat v jejím jménu. Ale my s tímhle vším nechtěli nic mít a tentokrát jsme nemohli couvnout. Jde o Patrikův život. Není to žádná hra.

,,Byla jsi v Čistém městě," pronese Sebastian náhle a já přikývnu.

,,Byla. Zanthe mi řekla, že jsi šel sem, tak jsem..." Odmlčím se a větu nedokončím. Seb se ušklíbne a podívá se na bratra, načež zvážní. Chvíli mám pocit, že mi chce něco říct, nakonec se ale pak potřese hlavou a stočí oči zase ke mně.

,,Takže jsi viděla proroctví?" zeptá se mě a já znovu kývnu na souhlas. Sebastian se přesune blíž ke mně, takže se naše čela skoro dotýkají. Jeho dech mě zahřeje na tváři a já sklouznu očima z těch jeho o trochu níž, než bych měla, jen na okamžik, ale přece jen - stačí to, abych zrudla a rychle se zase vrátila pohledem výš. Sebastian si zřejmě ničeho nevšiml.