Světla v nás

Příslib

Jsem s tím přidáváním lepší a lepší, to musíte uznat. A pořád ještě mám tři části v zásobě. Whooop whooop! (Taky se divím:D) Doufám, že se vám bude nová kapitola líbit. Můžu vám prozradit, že se máte v dalších částech na co těšit! 3:) 

 ,,Omlouvám se, veliteli...?" Helena povytáhne upravené obočí v očekávání toho, že se jí muž představí, a ten na ni rozhořčeně ohrne vrchní ret.

 ,,Ashdown," zabručí a Helena přikývne. Hlava se mi motá čím dál tím víc a mám obavu, že pokud se brzy nedostanu někam, kde budu moct křičet a zhluboka dýchat (především křičet - hodně frustrovaně), asi exploduju. Henry se setká s mým pohledem a mám tušení, že kdyby mě mohl zabít, určitě by to udělal hned teď.

  ,,Pane Ashdowne," osloví Helena velitele diplomaticky a já zřejmě nejsem jediná, kdo je nastalou situací vyvedený z míry. ,,Pochopitelně chápu, že s archi hvězdou, která protíná oblohu, jsme měli důvod se obávat, že by portálem mohli projít nositelé světla..."

,,Jsme tu na králův příkaz. Portál neměl být v tuto dobu použit," přeruší ji Ashdown hrubě a máchne ke mně rukou. ,,Spustili poplach. Navíc není schopna se identifikovat a to, že odmítala otevřít, můžeme pokládat za odpor. Nemluvě o tom, že portálem cestovali tři - poví nám tedy slečna Irwingová, kam zmizel jeden z jejích přátel, proč druhý leží v bezvědomí vedle v posteli a kam se vůbec vydali v době, kdy by měli pracovat pro svého krále?"

 Všechny pohledy se přesunou na mě a já polknu. Vlci, kteří zůstaly stát za mými zády, pronikavě zavrčí. Nejsem si jistá, jestli jsou na mé straně nebo naopak proti mě, z toho zvuku mi ovšem zkoprní ruce i nohy. Párkrát otevřu a zavřu pusu na prázdno a slova se zase ujme Helena.

 ,,Ztrácíte tu čas," promluví a něco v jejím tónu se zdá být ostré. ,,Nepochybně jste dnes chytili zločince, nejsou to ovšem nositelé světla. Slečna Irwingová... muž, který leží ve vedlejší místnosti, je její chorý bratr. Není schopen práce a ona se o něj stará. Ujali jsme se jich před několika lety a od té doby u nás žijí v utajení."

 Ashdown přimhouří oči a zvedne meč. Namíří ho na Helenu jako ukazovátko a ta necouvne ani o píď, když se čepel dotkne její brady a velitel jí zasyčí do obličeje: ,,Ukrývaní nezaregistrovaných jedinců je nezákonné. Nehledě na to, že moc dobře víte, co se dělá s těmi, kteří nejsou schopní pracovat. Král zbytečné netrpí."

 Chytím se Heleniny historky a s bušícím srdcem strhnu Ashdownovu pozornost na sebe. Jeden gaadernský vlk za mnou zavrčí a když udělám krok dopředu, chvíli mám strach, že se na mě vrhne - nic takového se ovšem nestane.

 ,,Bratrův stav se zhoršil," kviknu a můj děs působí, jako bych měla hlas protkaný žalem. ,,Potřebovali jsme léky, tak jsem ho z Dubového lesa chtěla přepravit sem..."

 ,,Hloupá náno!" urve se na mě Ashdown a oddálí meč od Helenina krku. Pak se obrátí ke zbytku vojáků a já poznám, že má lež zabrala, že historka zapadla do sebe jako puzzle - a taky že Ashdown zuří k nepříčetnosti. ,,Všichni se vraťte do ulic - zůstane jen Chalmers, Wooley, Stenfield, Price a Quinn. Zaujměte předchozí pozice a hlídejte portál. Raine, vy obejděte ostatní čety a vyhlaste, že šlo o planý poplach. A vy," obrátí se ke mně a ukáže na mě prstem. ,,Vy půjdete s námi. Budete se zodpovídat králi."

 ,,Můj bratr není schopen cestovat," vyhrknu zděšeně, jakmile se většina vojáků vypraví ven z domu a uvnitř jich zůstane stát jen šest, včetně Ashdowna.