Světla v nás

Bílé jezero

Imagine Dragons jsou ofiko korunováni hlavní skupinou soundtracku ke Světlům. Doufám, že se kapitola bude líbit. I když asi čekáte až na tu další. Hehe. 3:) 

Kámen, který mi Henry přinese, je tak velký, že pochybuju o tom, že se s ním vůbec zvládnu dostat do vody. Zatímco ho vláčí našim Směrem k okraji Bílého jezera, vylíčím Heleně setkání s Neysou. Když jí řeknu o tom, že mám podle všeho poslouchat to, co mi řekne ona sama, zadívá se do dálky a nakrčí čelo. Potom se na mě podívá a přikývne.

 ,,Promluvíme si o tom později," řekne mi a dotkne se mé paže. ,,Nejsem si úplně jistá, jestli tomu rozumím."

 Taky se zeptám Velose, co mám na dně jezera očekávat. Ale zdá se, že mi nedovede dát odpověď. 

 Vlci se od vody vždy drželi dál, prohlásí a je to poprvé, co v jeho hlase cítím náznak nějakého respektu vůči něčemu jinému než magii jako takové. Povídá se, že v jezerech Neraid nikdo z vlčího národa nepřežije déle než pár minut. Prý je kvůli slibu, který jeden z nás složil a nedodržel.

 ,,Kvůli slibu?" zeptám se ho a odpovědi se chopí Henry, který celý zpocený a rudý dokutálí šutr až ke mně. 

 ,,Slib, který dáš Neraidám, je jedním z nejposvátnějších slibů vůbec. Jakmile ho porušíš nebo nesplníš, stihne tě trest, který tě bude doprovázet na věky věků."

 Tebe nebo celý národ, upřesní Velos a mně před očima zase proletí věštba pro Neraidy. 

 ,,Podle proroctví ten slib ale stejně složíme," povzdechnu si a pohlédnu na rozsáhlou vodní hladinu jezera. ,,Existuje způsob, jak se těm věštbám vyhnout?"

 Helena pokrčí rameny. ,,Nejspíš se to brzy dozvíme."

 Všimnu si Jenny, která sedí o kus dál na zemi a prohlíží si okolí. Kývnu na ni, aby šla k nám, a ona se zvedne a dojde až ke mně.

 ,,Je to šílený, co?" ušklíbnu se na ni, protože ptát se jí, jestli je v pohodě, mi připadá až směšně urážející. Jak by mohla být v pohodě? Prohlížím si její vlasy, když odpovídá:

 ,,Nedovedu si dát dohromady, proč jsem tu já a Patrik," špitne tiše. ,,O tobě a Sebovi jsou desítky... proroctví nebo čeho... ale o mně a Patrikovi není nikde ani slovo. Jak je to možný?"

 Zavrtím hlavou. Nemám nejmenší tušení, proč je tu i ona a Patrik. Nemám nejmenší tušení, proč jsme tu zrovna já a Seb. Po době, která se mi zdá jako století, se slyším vyslovit jednoduché vysvětlení všech našich strastí.

 ,,Třeba to přece jen není skutečný."

 Jenny na mě povytáhne obočí a stiskne mi ruku. ,,Opakuj si to, až budeš s tímhle klesat do vody."

 Podíváme se na kámen, který Henry přitáhl, a teprve v ten moment mi srdce sevře ohromná panika. Pustím Jenninu ruku a podívám se na Helenu, která teď stojí zavěšená v Henryho silné paži. Polknu.

 ,,Jste si jistí, že mě tohle nezabije?" zeptám se jich a čekám, že se mi zasmějí, jejich pohledy jsou ale dokonale vážné.

 ,,Přežila jsi mnohem horší věci než tohle," řekne mi Henry a jeho oči se setkají s mými. 

  Přikývnu, žádnou úlevu mi to ale nepřinese. Opravdu jsem prošla horšími věcmi. Utekla jsem Foneovi. Taky jsem skočila z Vlčí hory. Jenže... všechno jsem to dělala v návalu adrenalinu, kdy vše, na čem záleželo, bylo přežít další vteřinu. Ale teď se chystám na něco, co by mi v normálním světě opravdu přineslo smrt. Na něco, co mi nezabere tři sekundy, ale pravděpodobně dost času.