Světla v nás

Proměna

●Neumím pojmenovávat kapitoly, tak vždycky vyberu random slovo a pak se mu půl hodiny směju, protože prostě proměna? Srsly? To je všechno, na co se zmůžeš, Gábino?

 Ano, je to vážně podivné, ale od minulé kapitoly neuběhl měsíc a už je tady další. Šokující? To bych řekla. :D Každopádně se dozvíme, jestli se Willa podaří proměnit (odkaz na název kapitoly, už chápete? Geniální, viďte?) do větších... ehm, rozměrů?... nebo nepodaří (???). A pak se vydáme na opravdový dobrodrůžo. Teda až tu další kapitolu napíšu, že. Měla bych na tom asi začít makat.

 Moc děkuju, že pořád čtete, respektive že se vůbec obtěžujete čekat na další části. Nebojte se... liskám si za vás. :D

Sebastian je očividně rozpolcený mezi tím, jak mu radí slušnost, aby se zachoval, a tím, co mu radí jeho hrdost. Tváře mu zrudnou něčím, co stejně jako vztek může být i stud, a než otevře pusu a stačí promluvit, vložím se do rozhovoru já.

,,Pojďme to udělat co nejrychleji," řeknu a založím si ruce na hrudi. Will ke mně stočí rozhořčené oči a já ignoruju téměř nenávistný pohled, kterým mě sjede. ,,Upřímně se divím, že nás ještě nikdo nenašel."

,,Asi to s tím stopováním magie a honem na nás nebude až tak horký," procedí skrz zuby Sebastian a já na něj významně povytáhnu obočí, čímž ho s jistým uspokojením donutím sklopit zrak k zemi.

,,Ne, to asi nebude," pronese ovšem k našemu překvapení Will a zvedne oči k obloze. Zamyšleně pokrčí malými rameny. ,,Gaadernští vlci by kohokoliv, kdo použil kouzlo jako vy dva, už dávno vypátrali. Musíte zářit jako maják."

,,Jak to myslíš?" zeptám se ho znepokojeně.

,,Oni magii cítí. Pokud ji někdo použije, král je pošle, aby dotyčného buď na místě zabili, anebo zahnali do cel, které král nechal vybudovat po celé zemi, a tam si pro zločince potom sám přijde. Většinou ale oběti rovnou usmrtí."

,,V jedné z těch cel jsme byli, Anno," prohlásí Sebastian. ,,Vílí národ nás do ní zavřel. Gina tvrdila, že je to královo vězení, pamatuješ?"

Přikývnu. Sice dost matně, ale ano, vážně jsem si vybavovala, že strážkyně světel něco takového řekla.

,,Pokud nás ale vlci vycítili," začnu nechápavě, ,,pokud doopravdy vědí, kde jsme, proč tu ještě nejsou?"

,,Nemám absolutní tušení," odpoví mi Will a koukne na mě. ,,Nějaký důvod to ale mít musí a ať už je jakýkoliv, nehodlám tu zůstat a zjišťovat ho."

,,Jsem stejného názoru," vloží se do toho Sebastian a já jen překvapeně zamrkám, když si ti dva vymění lehké pokývnutí, jako by snad k žádné hádce před dvěma minutami ani nedošlo.

Tohle asi nikdy nepochopím.

,,Fajn," přitakám ostýchavě a přešlápnu. Potom si čapnu a pohlédnu zpříma do Willovi tváře - ať se snažím sebevíc, nedovedu v ní rozeznat žádné detaily. ,,Takže?"

,,Lehnu si na zem," oznámí Will a udělá pár kroků, než sebou doslova plácne mezi jehličí. Možná se mi to zdá, vypadá to ale, že se mu hrudník zvedá rychleji. ,,A po mně vy začnete opakovat to zaklínadlo."

,,Teď je ze mě ještě ježibaba," zabručí Sebastian a klekne si k vílímu chlapci z druhé strany. Hodím po něm další pohled naznačující mu, aby mlčel, a on jen pokrčí rameny.

,,Anno," osloví mě Will a malou rukou ukáže za mě. ,,Vezmi Sebastianovu rádoby misku a tamhle z toho stromu do ní nech spadnout několik kapek vody."