Světla v nás

Otázky

Fay zamíří z cel ulovených rovnou zpátky k Vereniným komnatám a jako obvykle se ani neobtěžuje zaklepat. Netuší, jestli je vzteklá nebo vzrušená nad nově zjištěnými novinkami, rozhodne se tedy předstírat absolutní nezájem. Vkročí dovnitř a zavře za sebou, načež si založí ruce na hrudi a pozvedne na Verenu obočí. 

 ,,Co?" vyštěkne vůdkyně čarodějnic od malého kotlíku, v němž míchá něco, co Fay identifikuje jako nápoj k rituálu. Celou místnost už naplnil jeho nechutný zápach. Fay udělá k Vereně tři kroky. 

 ,,Hodláš mi vysvětlit, co má tohle všechno znamenat?" promluví ke Gaaderně a ta na ni ohrne vrchní ret ve znamení, ať nahodí zpátečku. Fay vzdorovitě vypne hruď. ,,Jak jsi ji dostala?"

 Verena se ušklíbne. ,,Zavolala mě," odpoví a Fay překvapeně zamrká. ,,Byla jsem zrovna na cestě od krále. Nebyl to moc příjemný rozhovor."

 ,,Předpokládám, že na tvé podmínky nepřistoupil."

 Verena zavrtí hlavou. ,,Samozřejmě, že ne. Rozzuřil se. Nehodlá nám dát o nic větší svobodu než tenkrát Ona."

 ,,Takže co? Čapla jsi nositelku světla a hodláš ho s její pomocí svrhnout?" odfrkne si Fay a Verena na ni přimhouří oči. 

 ,,Měla by sis dávat pozor na jazyk, Fay," zasyčí na ni, přejde k toaletnímu stolku a vytáhne ze šuplíku malou lahvičku. Její obsah vyleje do kotlíku a potom ustoupí před zelenou párou, která se z něj vyvalí. ,,Už jsem řekla, že mě zavolala ona sama. Byla jen několik metrů od bran Asteronu. Chytili ji. Kdybych se neobjevila, byla by už dávno u krále - což se rovná tomu, že by byla mrtvá."

 ,,No a není to to, o co nám jde?" vyštěkne Fay. 

 ,,Zmlkni!" okřikne ji Verena. ,,Myslíš, že jsem úplně hloupá? Kdybych chtěla, je po ní hned teď. Od chvíle, kdy jsem ji označila, okolo ní jen kroužím. Má ohromnou moc."

 ,,Jak je to vůbec možné?" ptá se Fay, kterou tato otázka už tíží nějakou dobu, stejně jako většinu ostatních Gaadern a vlastně i všechny obyvatele Světla bez světel. ,,Jak může mít takovou moc, když magie už dávno vymizela?"

 ,,Nevím a ani to není podstatné," odpoví Verena a ušklíbne se. ,,Už od chvíle, kdy jsem ji potkala poprvé, si hraju s jistou myšlenkou."

 ,,Nepovídej," rozhořčí se Fay. ,,A nepovažovala jsi mě na tolik věrohodnou, aby ses se mnou o ni podělila?"

 Verena protočí očima. ,,Tak zmlkneš už?" Fay skloní hlavu, ví ale, že se její paní ve skutečnosti nevzteká. Kdyby ano, už by Fay za její drzost dávno potrestala. Ne, Verena byla příliš nadšená tím, že má Annabellu, že má její magii přímo pod nosem - podle Fay ovšem viděla všechno příliš, příliš růžově. Kdyby byla vůdkyní Gaadern ona...

 ,,Má paní," prohlásí s jasně falešnou pokorou, ,,zřejmě ale zapomínáte, že podle věštby bude ona tou, která nás všechny zničí."

 ,,Nezapomínám vůbec na nic!" vyjekne Verena a máchne rukou - plameny v pochodních všude po místnosti hrozivě zaplanou.

 Teď už rozhodně je rozzuřená.

 ,,Když Annu uděláme jednou z nás, těžko nás bude moc vyhladit. Je označená. Je moje," zavrčí zřetelně a Fay nedovede zarazit zavrtění hlavou, přestože tím ji jen ještě víc popudí.

 ,,Její znamení je vybledlé," prohlásí. ,,Viděla jsem to, když jsem ji vedla do cely. Někdo nad ní má větší moc než ty."

 Verena si odfrkne a zavrtí hlavou, dlouhé vlasy ji přepadnou přes rameno a jejich konečky se namočí v tekutině v kotlíku před ní. ,,Samozřejmě, že ano," odfrkne si. ,,Něco mi říká, že to má co dělat s tím klukem."

 ,,S tím, který je v cele?" zeptá se zmateně Fay.

 ,,Ne," odpoví Verena. ,,Ne, tohle je jen obyčejný červ z Dubového lesa. Už jsem ho s ní potkala - tenkrát v gaadernskou noc. Druhý nositel světla je někdo jiný. Toho najdeme a odstraníme."

 ,,Aha. Takže ty chceš jednoho nositele světla odstranit a z druhého udělat Gaadernu."

 ,,Ano."

 ,,Co když přitom rituálu zemře?"

 Verena vylije do kotlíku další obsah nádoby a zavrtí hlavou. ,,Nezemře," prohlásí jistým hlasem, který nepřipouští další námitky. ,,Stane se jednou z nás a pak nám pomůže získat svobodu a noc, kterou nám upírají od začátku věků. Ona nás nezničí, Fay. Spasí nás."

Druhá čarodějnice přikývne a společně s Verenou se zahledí do zeleného kouře líně stoupajícího z kotlíku mezi nimi. Jedna z nich je přesvědčená o svém úspěchu. O té druhé to tak úplně neplatí.

Zůstanu nevěřícně zírat na obličej své nejlepší kamarádky, který na mě kouká zpoza mříží naproti mně, a protřu si oči, abych vyloučila možnost, že se mi to jenom zdá. Jenny se přisune po zemi k mřížím své cely a omotá kolem nich ruce, načež přitiskne svůj obličej víc do chodby. Čelo má rozseknuté a po celé délce tváře se jí táhne zaschlý potůček krve. 

 ,,Anno," promluví a zní to skoro jako kňuknutí. Tvář se jí zkřiví a v očích se objeví slzy. Otevřu pusu, nedovedu ze sebe ale vydat ani hlásku.

 Jenny je tady. Jenny tady byla celou dobu. 

 ,,Anno, kde to jsme? Viděla jsi je? Řekl ti někdo, co se děje?"

  Zavrtím hlavou a otevřu pusu, pak jen znovu zavrtím hlavou. Jak jí tohle všechno mám vysvětlit? A jak vůbec můžu vědět, co je pravda a co ne?

 ,,Jenny," vyhrknu a přisunu se ke svým mřížím. Nahlédnu do chodby, vidím ale jen několik dalších cel vedle nás a osoby v nich jsou nejspíš zalezlé až vzadu, protože se nesetkám s jediným náznakem něčí přítomnosti. ,,Jenny, jak jsi se sem dostala?"

 Třeští na mě oči a po obličeji se jí řinou slzy. Otře si je koncem trička a zanechá na něm špinavé skvrny, pak popotáhne. ,,Já nevím. Copak ty to víš? Byli jsme v tom autě... Kamion - vrazila jsem hlavou o sedačku před sebou-"

 Zkusím k ní natáhnou ruku přes mříže a ona skrz ně prostrčí i tu svou, cely jsou ale moc daleko od sebe a naše prsty po sobě bezmocně šmátrají ve vzduchu. Heknu, pustím se a narazím si loket o mříž. 

 ,,Co se děje?" opakuje Jenny přes slzy a hlas jí strašlivě skřípe, díky čemuž si uvědomím, že musela plakat dlouhou dobu.

 Mlčím, přestože se mi odpovědi řinou na jazyk - jsme v paranormálním vesmíru, pohoda, Jenny, jen nás chtějí všechny zabít. Hej, taky umím kouzlit, bezva, ne?

 ,,Patrik s tebou nebyl?" vyhrknu a ona zavrtí hlavou, vlasy se jí rozletí kolem hlavy a já si všimnu, že má vzadu celou hrst vytrhnutou, visí jí na hlavě jen setrvačností v jakémsi krvavém chumlu. Zvedne se mi žaludek.

 ,,Ne, nebyl. Byla jsem sama, probrala jsem se v lese a potom se objevila ta... ta..." zakoktá se, upře na mě oči plné hrůzy, ret se jí třese.

 ,,Já vím," vydechnu a podívám se ke stropu. Jestli je tu Jenny, znamená to, že je tu i Patrik? A jestli jeho nechytily Gaaderny, kde je teda teď? Co to má být? Znamená to, že jsme tu všichni? Na koho se ta věštba vlastně vztahuje? ,,Seb byl se mnou, než jsem se dostala sem," vypadne ze mě. ,,Je s někým, kdo mu pomůže." 

 ,,Seb?" zopakuje Jenny a potřese hlavou. ,,Cože? Anno, ty víš, o co tu jde?" ptá se znovu a já na ni upírám oči, načež povolím ramena a roztřeseně se nadechnu.

 ,,Ani z poloviny."