Světla v nás

Co dál?

,,Tohle je hloupost," prohlásí Helena, zatímco pochoduje po místnosti sem a tam. Velos nám přistavil do jeskyně, z níž vedou dveře do našich pokojů, menší kamenný stůl (samozřejmě magií), na němž teď leží rozevřená Drakeova kronika, pro kterou se Helena i Seb vrátili do Dubového lesa předtím, než je vlci našli. Zaujatě jí listuji a pročítám si detaily o jednotlivých národech, které jsem dosud neměla tak úplně šanci pochopit.

 Gaaderny bývaly dříve opravdu něco jako jeptišky. Jakmile prošly rituálem, zajistily si tím krásu a dlouhý život, který ovšem musely strávit na Vlčí hoře, kde údajně udržovaly rovnováhu - netuším, jak toho dosahovaly, ale dle všeho bránily magii. Byly velice vážené, dokud nezačaly prahnout po moci a nevyvolaly občanskou válku.

 Vílí národ měl taky velice váženou roli - byli určeni jako Strážci světel a jak už mi bylo vysvětleno dřív, hlídali, kdo k čemu používá magii, aby zamezili jejímu zneužívání. Jejich práce byla úzce propojena s vlky, protože ti dovedou světlo vycítit. Proto se Neraidy a... kruci, jejich muži? Někdo by měl opravdu vymyslet vhodný název pro celý jejich národ. Zkrátka proto na setkání v proroctví oslovili jak Axola, tak toho vlka s otázkou, jak je možné, že nezaznamenali vzpoury Gaadern hned.

 Co se týká Neraid, ony a jejich muži žili vlastním způsobem života ve všech vodách tohoto světa a s ostatními národy udržovali přátelské vztahy. Jak už jsem poznala z první ruky, život jim dalo světlo, tak jako všem a všemu tady, ale byli úzce spjati s vodou, kterou uctívali. Drake ve své kronice - nebo spíš encyklopedii? Polovina toho, co je v knize uvedeno, nezaznamenává ani události. Zeptám se na to Heleny a ta mi odpoví, že tohle je Drakeova soukromá kniha, ne kronika jako taková. Psal ji doma, než dal dohromady tu skutečnou. Každopádně do ní napsal toto:

 Neraidy věří, že voda ovládá jejich životy stejně jako Světlo ovládá tento svět. Ale ne všichni toto přesvědčení sdílí. Copak to není právě Světlo, kdo dal vzniknout úplně všemu... včetně vody?

 Helena pochoduje dál po místnosti. ,,Nemám nejmenší tušení, kde bych měla začít. Zopakujte mi ještě jednou, cože to Neysa říkala?"

 Sebastian zafuní. Sedí vedle mě na zemi a hlavu má doslova položenou na stole vedle knihy, ve které čtu. Koutkem oka se podívá na Helenu a začne odříkávat.

 ,,Najdi Annabellu, Sebastiane. Najdi Annabellu a Henryho pak najděte a Alexandra Drakea. Helena vám pomůže."

  Helena se s povzdechem podívá na mě a já pustím stránku knihy, kterou jsem se zrovna chystala otočit, a pokrčím rameny.

 ,,Najdi Sebastiana, Anno," prohlásím stejně nezúčastněným hlasem jako Sebastian. ,,Najdi Sebastiana a Helenu a pak najděte Alexandra Drakea. Helena vám pomůže."

 Sebastian se na mě pobaveně zašklebí a Helena se na nás oba pohoršeně zamračí. ,,Vy to vůbec neberete vážně!"

 Taky si povzdechnu a natáhnu ruce po celé délce stolu, abych se protáhla. ,,Hel, říkáme ti pořád dokola to samé. Podle Neysi, ať už to byl kdokoliv, máš najít cestu za Drakeem. Dává to celkem smysl." Pokrčím rameny. ,,Je to tvůj otec."

 Helena zaskuhrá a vjede si prsty do vlasů, takže si rozcuchá cop. ,,Až do chvíle, kdy jsem viděla to proroctví, jsem žila v domnění, že ho popravili. A vy teď přijdete s tímhle, jako by to snad mohlo znamenat..." Zavrtí hlavou a podívá se na Henryho, který stojí mezi dveřmi do jejich pokoje. ,,Mohl se přenést kamkoliv. Kamkoliv. Ani nevíme, kolik měl v té době magie, takže se mohl třeba vypařit z tohohle světa."

 Zavrtím hlavou. ,,Neysa tvrdila, že ho dokážeš najít."

 ,,Jo," vloží se do toho Jenny, která sedí naproti Sebovi. ,,Ale kdo je vůbec Neysa?"

 Nadechnu se, abych začala obhajovat dívku, kterou sotva znám a o níž nevím nic víc než to, že zatraceně bíle zářila, ale předběhne mě Sebastian.

 ,,Někdo, komu můžeme věřit," prohlásí sebevědomě a Helena se zastaví a zůstane na něj civět. Vymění si pohledy a ona si povzdechne.

 ,,Tak jo. Dobře," souhlasí a rozmáchne ruce. ,,Budu vám důvěřovat. Pořád ale nevím, kde bychom měli mého otce začít hledat."

 ,,Možná by nebylo na škodu začít tam, kdes to měla původně v plánu," navrhnu a zavřu Drakeovu kroniku, protože stejně nevnímám ani slovo z toho, co je v ní napsáno. Zrak všech se obrátí na mě. ,,Chtěla jsi nás odvést ke své matce, nebo ne? Protože znala Drakea líp než kdokoliv a tak by nám mohla dát odpovědi na naše otázky. Pokud někdo ví, kde by mohl být... nebude to ona?"

 Helena se zamračí a vymění si rychlý pohled s Henrym. 

 ,,Co?" chci vědět. ,,Co se děje?"

 Helena zavrtí hlavou a Henry udělá krok k nám, načež se zastaví vedle ní. Podívá se na mě a rukávy košile si vyhrne vzhůru, takže spatřím tetování na jeho ruce. Je to plamen, který se nepochybně táhne po celé jeho paži. Vzpomenu si, že jsem to tetování už jednou matně viděla - když jsem se poprvé probrala v jejich domě. 

 ,,Mary Drakeová je trochu..." Henry se odmlčí a podívá se na Helenu, ta má ale oči zabodnuté  v zemi. ,,Není zkrátka emočně stabilní od chvíle, kdy zmizelo světlo. Takže... když jsme vás tam chtěli odvést, spíš jsme doufali v to, že tam budeme nějakou chvíli v bezpečí. Což budeme. Ale jestli nám dá odpovědi, to je spíš... na náhodě."

 ,,Na zázraku," opraví ho Helena tiše. ,,Moje máma mi poslední rozumnou věc řekla, když mi bylo osmnáct a já jí oznámila, že se bereme. A víš, co to bylo? Pověděla mi, ať nezapomenu, že veřejné slavnosti jsou zakázané. A pogratulovala mi."

 ,,Oh," vypadne ze mě a Jenny vedle mě se ošije.

 ,,To nevypadá moc slibně," špitne k nám. 

 ,,Je to pořád lepší než neudělat nic," trvám si na svém. ,,Pokud nám nedá nějaké vodítko ona, musíme ho najít jinde."

 Sebastiane, ozve se náhle a u vchodu do jeskyně se objeví Velos. Za ním jde další vlk a hned na první pohled je starý - když se jeho oči střetnou s mýma, přejede mi po zádech mráz. Tohle je Giatros, náš nejlepší léčitel. Rád by se podíval na tvého bratra.

 Sebastian se zvedne na nohy tak rychle, že to skoro nezaregistruju. ,,Ještě spí," pronese nervózně a já se taky postavím a podívám se na Giatra, který stojí po Velosově boku a nehnutě nás pozoruje. 

 To nevadí. Vzbudíme ho.

 Seb přikývne a Velos i Giatros projdou kolem nás všech do místnosti, kde Patrik odpočívá. 

 Pojď s námi jen ty sám. Budeme potřebovat klid a koncentraci.

 Sebastian opět kývne a já udělám krok společně s ním. Otočí se na mě. ,,Co je?" zeptá se tiše a já polknu a podívám se na jeho dlaň, přičemž odolávám pokušení ji sevřít v té své. Jeho prsty se trochu třesou. 

 ,,Půjdu s tebou," pronesu a podívám se na Velose. ,,Budu naprosto potichu."

Vlci se na mě podívají a já spatřím ve Velosových očích nesouhlas. Ale je to Giatros, kdo promluví.

 Dobrá, souhlasí hlubokým hlasem, kvůli kterému se mi postaví chloupky na rukou. Tak pojďte s námi.

Taková kratší kapitola. Za chvilku přijdou na řadu moje další oblíbené. Moc vám všem děkuju za podporu, jste úžasní a já si toho ohromně cením. ,,Uvidíme se" zase u další části. <3