Světla v nás

Dar kouzlit

Jasně, včera jsem si myslela, jak zvládnu přidat kapitolu, a pak jsem vytuhla. Tak tedy až dnes. Doufám, že se máte fajn a že si ji užijete♥

Ashdown mě, mírně řečeno, pěkně přečůrá. Měla jsem za to, že žádnou magií neoplývá, což byl poměrně logický závěr vzhledem k tomu, že jsme ve Světě bez světel a když jsem ho naposledy viděla, žádné kouzlo nepoužil. Jenže už ty modré koule, které okolo nás vrhali vojáci, mi měly napovědět, že tentokrát je něco jinak.

Například to, že Ashdown kouzlí.

Zastaví mou kouli v letu a já zalapu po dechu, když se mu protočí nad dlaní a změní barvu v modrou. Švihne ji ke mně zpátky tak rychle, že nestačím udělat nic jiného než uskočit do strany - zavrávorám a jen tak tak se udržím na nohou, zatímco velitel vojáků se rozesměje.

,,Podceňuješ své nepřátele, Nositelko světla, a na to doplatíš," zasyčí ke mně a udělá několik kroků do boku. Ani se nehnu.

,,Jak je možné, že máš v sobě světlo?" zeptám se ho přímo a obezřetně sleduju každý jeho krok.

Věnuje mi úsměv, při němž se mu otevře rána na obličeji a odhalí maso. Mám pocit, že se pozvracím. ,,To není světlo, ale čistá tma, náno."

,,Nemáš být schopen kouzlit," trvám si na svém a ze všech sil se snažím zachovat kamennou tvář. ,,Ať už díky světlu nebo tmě. Král..."

,,...mi všechnu magii vzal," doplní mě Ashdown kysela a zastaví se. ,,A král mi ji taky může vrátit, nebo ne?"

Rozhlédnu se kolem sebe a spatřím desítky Ashdownových lidí, kteří pálí po vlcích kletby. Čistí se pochopitelně brání, přesto jsou vojáci v přesile. Hledám nějakou známku přítomnosti krále samotného, ale nenacházím ji.

A pak je najednou zcela jasné, co se tu děje.

,,On tady není, že ne?" zvolám k Ashdownovi a zní to skoro vesele - to proto, že se mi šíleně uleví. Ashdownův úšklebek trochu povolí. ,,Ne, jistěže tu není," odpovím si sama pro sebe. ,,Vrátil vám magii, nejspíš dočasně, a vezme vám ji v momentě, kdy nás k němu dovedete, nemám pravdu?"

Voják vydá hrdelní zvuk a nad dlaní se mu znovu zformuluje modrá koule, která kolem sebe doslova metá blesky energie. ,,Pleteš se, Annabello. Náš pán nám naši moc nechá, pokud mu tě přivedeme živou. Ale neřekl nic o tom, jestli tě můžeme nebo nemůžeme zranit."

Vrhne po mně koulí, ale tentokrát jsem připravená - natáhnu dlaň a koule se rozletí ve vzduchu dřív, než se ke mně přiblíží na jeden metr. Před další, kterou ke mně Ashdown hodí, opět uskočím do strany. A pak se pustím do protiútoku.

Už jsme se Sebastianem mluvili o tom, že občas - nebo spíš většinu času - to, co se nám děje, neovládáme. A tohle byl přesně ten případ - všechno, co jsem udělala v následujících několika minutách, jako by ani nebyla moje práce.

S jedním nádechem z mých rukou vyletí hned několik koulí za sebou, jako bych byla zatracený kulomet - rozkřičím se, protože mě zasáhne šílená vlna horka, a šíleně rychle se skloním před bleskem, který na mě namíří Ashdown.

Vyskočím na nohy a navzdory tomu, jak moc jsem za tu chvíli zpocená a utahaná, rozesměju se. Je to šílený smích - skoro jako bych byla hodně opilá. Všechno se mi motá a já se nedokážu přestat chechtat.

,,Blesk? To je všechno? Sleduj tohle." Nadechnu se a máchnu rukama, jako bych kolem sebe shromažďovala vzduch, a vím moc dobře, co hodlám udělat. Nesoustředím se na to, jak k tomu dojde, ale zcela určitě vidím, k čemu to povede...